Kladská Nisa / Nysa Klodzka

Klasický víkendový úsek Kladské Nisy se splouvá z opevněného města Kladsko (polsky Klodzko, německy Glatz), pluje se přes Bardo (německy Wartha) do obce Topola. Vydá to na tři desitky kilometrů hezky tekoucí řeky.

Historické kulisy středověkých měst a vesnic dodali pilné Češi, Poláci, Němci a Rakušané, kterým Dolní Slezsko v dějinách střídavě patřilo. Přírodní charakter koryta zařídla tisíciletá povodeň, která se tudy prohnala roku 1997.

VIDEO Nysa Klodzka / Kladská Nisa

Vodácká kilometráž Kladská Nisa

Klodzko - Bardo - Topola - Paczkow  

124,3 Klodzko, most ulice Kolejowa, před ním ústí náhon Mlynowka zleva
123,4 Klodzko, hlavní nádraží vpravo
123,2 most železniční
123,0 most silniční
122,8 jez pod Kladskem, přenes vlevo, náhon vpravo (za malé vody jeď po něm 1 km), v propusti jsou kamenné bloky - zabijáky!
121,8 Scinawka ústí zleva
121,6 Scinawica
121,2 Mlynow, jez přetáhni vpravo, náhon vlevo
121,1 lávka
118,7 Podtynie, most silniční
116,2 Morzyszów, most silniční
113,3 Opolnice, jez přenes vpravo, náhon vlevo, na konci propusti a souběžného rybího přechodu jsou kameny - zabijáky!
112,6 Chrobrowka, tábořiště vlevo
112,0 Rafting Bardo, tábořiště vpravo
111,5 Bardo Slaskie, 3 mosty - historický kamenný, silniční betonový a kovový železniční, nádraží vpravo
109,0 Przylek, jez přenes vpravo za malé vody po schodech u koruny, nebo za velké vody dlouze vlevo okolo vodní elektrárny
108,1 most silniční, dále přírodní koryto řeky
106,3 vzdutí jezero Pilce
105,5 výtok z jezera Pilce v severním cípu
105,0 Studew ústí zleva
101,5 Kameniec Zabkowicki, most silniční
96,6 tábořiště Topola vpravo a Bartniky vlevo
96,0 Topola, most Garbary
95,9 ústí do jezera Topola, vlevo tábořiště, v jezeře těžba písku
92,5 jezero Topola, hráz
90,0 jezero Kozielno, hráz
88,6 Paczkow, most silniční 

GUIDE: Stáhněte vodácký průvodce Nysa Klodzka (PDF, 13 MB) 

Doba splutí: 2 dny, 28 km (do Topoly) nebo 36 km (do Packzkowa)

Vodácká obtížnost: ZWC

Charakter: Rychlá řeka v přírodním korytě.

Riziko: Nesjízdné jezy.

Znalosti: Kormidelník musí ovládat loď, háček může mít méně zkušeností.

Sjízdnost: Po většinu roku. Vodočty minimálně: 85 cm Klodzko, 65 cm Bardo.

Tábořiště: Amfiteatr Klodzko, Chrobovka, Bartniky, Topola, zdarma zbiornik Topola

Hotely, penziony, apartmány: Klodzko, Bardo, Paczkow 

Půjčovny: Metuje Náchod, Ski Raft Bardo, Rafting Bardo

Doprava: Podél řeky vede železnice. Frekventovaná trať vede v úseku Klodzko - Bardo - Kamieniec Zabkowicki. V úseku  Paczkow - Kamieniec Zabkowicki jezdí vlaky jen dvakrát denně. Trať přes Byczen a Srem byla zrušena.

Kde se dávají lodě na vodu?

Obvyklý začátek víkendové plavby po Kladské Nise je ve městě Kladsko / Klodzko. Nejlepší přístup k vodě je na levém břehu u mostu, přes který vede ulice Kolejowa, odbočka pod evangelickou kaplí se jmenuje Forteczna. Lze tu vyložit lodě a po loučce je donést k vodě, ale nově zde platí zákaz stání. Auto tedy odvezeme na bezplatné městské parkoviště na ostrově o 300 metrů výše proti proudu řeky.

Nebo je možné zaparkovat před hlavním nádražím v ulici Dworcowa na pravém břehu a lodě dostat na vodu krátkým strmým svahem skrze křoví.  Volíme parkování u nádraží, protože se budeme vracet pro auto vlakem.

Ze břehu vklouzneme do řeky a hned nás překvapí, jaký má tah. Teče docela rychle, ačkoliv je spoutaná kamennou navigací a netvoří žádné peřeje. Aspoň si stačíme zvyknout, co nás čeká.

Invaze rostlin

Ještě na katastru Kladska sledujeme výskyt tří dominantních rostlin, které nás budou provázet během plavby.

Lakušník vzplývavý čili říční jsme jako děti nazývali vodní vlasy. Několikametrové zelené šlahouny se vlní těsně pod hladinou. Na Kladské Nise jsme se je využívali k překonání mělkých štěrkových lavic. Kde bylo nejvíc lakušníku, tam byla nejhlubší voda a naše kajaky lehce sklouzly po rostlinách do laguny pod lavicí.

Křídlatka japonská byla dovezena do Evropy roku 1848 jako dekorační rostlina do zahrad a parků. Jenže v Evropě se jí neobyčejně daří a dnes patří mezi 100 nejhorších invazních rostlin světa, ačkoliv veškeré zdejší rostliny pocházejí z jediného klonu. Na březích Nisy vytvářejí dva metry vysoké, neprostupné zelené stěny.

Bolševník velkolepý má podobnou historii, ale s daleko horšími následky. Malá rostlina zpod Kavkazu, blízká příbuzná celeru, byla dovezena roku 1817 do londýnské botanické zahrady Kew Gardens a již po deseti letech zplaněla. V Česku pravděpodobně nechal vysadit první bolševníky kníže Metternich v Kynžvartu jako okrasnou rostlinu zámeckého parku. První záznam je z roku 1862, ale vysazen byl nejspíš roku 1815, kdy car Alexandr I. daroval semena bolševníku Metternichovi během Vídeňského kongresu. První zplanělé jedince v okolí objevili roku 1877. O sto let později zamořily bolševníky západní Čechy a nekontrolovatelně se šíří do celé Evropě. Pětimetrové obrovské mutace původní metrové rostliny mají v sobě jed, který začne působit, až na zasažené místo zasvítí slunce. Způsobuje puchýře, jizvy, znesnadňuje dýchání, poškozuje zrak, znetvořuje pokožku a v krajním případě zabíjí lidi i zvířata. Podél Nisy se šíří jako ostrovy hrozivých rostlin na březích, které se každoročně rozšiřují o desítky metrů.

INSPIRACE: Na vodu v Dolním Slezsku

Opouštíme Kladsko

Proplujeme pod železničním mostem, vysokým silničním mostem a jen co vyjedeme z města, čeká nás první jez. Za nízké vody se dá sešoupnout přes korunu úplně vlevo, nebo jet vpravo širokým náhonem. Jenom vorovou šlajsnou uprostřed to nejde, protože nějaká polská hlava vymyslela, že je dobrý nápad pod propust zabudovat kamenné bloky. Záměr tkví zřejmě v tom, aby se rozbil proud vody pod jezem, ale pokud tam omylem vjede loď, tak se rozbije ona i její posádka. 

Pozor na tento jez za velké vody! Zastavte hodně brzy a jděte se po levém břehu podívat, co vás čeká. Jez je totiž za rohem a vy do poslední chvíle nevíte, zda se jenom sklouznete po nízké koruně do klidné laguny pod jezem, nebo na vás čeká dlouhý válec, ze kterého se nedostanete živí.   

ZAJÍMAVÉ MĚSTO: Bardo - madonka, bikeři a vodáci

Řeka proráží Bardské hory

Proud nás nese zajímavým údolím. Řeka má sice břehy místy opevněné kamennými násypy, ale zachovává si přírodní charakter. Pádlujeme lesem, loukami a občas se zjeví skála vystupující z vody. Připlouváme k monstróznímu jezu Mlynów. Ohlašuje se už zdáli dvěma komíny a velkým lomem na levém břehu. Skoro všechnu vodu bere náhon vodní elektrárny odbočující doleva. Suchý jez zdlouhavě přetahujeme vpravo přes betonovou korunu.

Řeka se zařezává do Bardských hor, skalních pasáží přibývá, proud je silný a rychlý. Peřejí je ale pomálu. Vlny neohrožují ani otevřené kanoe či kajaky. Konečně potkáváme první vodáky. Dojíždíme tři komerční rafty vedené instruktory a jeden raft plný opilých Poláků. Padají po hlavě do vody, nejsou schopni jet rovně, marně se drápou do člunu nazpátek... Raději kopneme do vrtule a mizíme od smutného divadla.

Poslední jez dnešního dne se nám staví do cesty v Opolnici. Přenášíme ho zprava po louce. Podél levého břehu vede šlajsna  a vedle ní rybí přechod. Zdálo by se, že jsou sjízdné pro šikovné vodáky, ale nemylme se - na konci jsou umístěné betonové bloky, které by jim rozlámaly kosti i lodě.    

Už jako za odměnu proplouváme okolo historického města Bardo, posloucháme litanie, které se linou z poutního kostela. Podplouváme tři mosty hned za sebou. Historický kamenný se sochou svatého Jana Nepomuckého, moderní betonový silniční a kovový železniční most.

Na levém břehu v lese vidíme plynovou stanici těsně před továrním komplexem. Vytahujeme lodě na malé parkoviště u plynové stanice. Jdu na nádraží Bardo - Przylek a vlakem se vracím pro auto do Kladska. Přespíme kousek za Przylkem na křovinatém břehu Kladské Nisy. 

Katastrofická povodeň vrátila Nisu přírodě 

Druhý den ráno necháváme auto na nádraží Bardo - Przylek. Chvíli pádlujeme po klidné vodě. Vpravo nahlížíme do staré zlatonosné štoly Hermannloch na úrovni hladiny po pravé ruce. Je součástí historické těžby zlata v údolí Janowiec. O kousek dál obdivujeme upravené bivakovací místo s ohništěm a přístřeškem.

Pak už dojíždíme k jezu Przylek. Jedná se o vysoký nesjízdný vakový jez. Přenášíme lodě vpravo po cestě. Na břeh se dostaneme po betonových schodech, které vedou na suchou korunu jezu. Za větší vody bychom ovšem raději zastavili dříve na levém břehu u nízkého břehu a přetáhli lodě po louce okolo budovy malé vodní elektrárny.

Podplujeme most a jako mávnutím kouzelného proutku se ocitáme v jiném světě. Řeka získává stoprocentně přírodní  charakter. Rozlévá se do šířky, přelévá se přes štěrkové lavice, meandruje a tvoří ostrovy.  Zařezává se do terénu. V kolmých osypech sledujeme intimní život břehulí. Vidíme, že oblázky a štěrk mořského původu jsou zakryté jen metr až dva hlubokou vrstvou hlíny. Prý se zde dají rozeznat kameny, které donesl pevninský ledovec ze Skandinávie, když v poslední době ledové končil až v sedlech sudetských hor.

V tomto přírodním ráji hledáme správnou cestu. Ne vždy se nám to daří a naše loďky sedají na dno. Najednou vplouváme do obrovského mělkého jezera. Je to stará pískovna v komplexu Pilce. Kladská Nisa je původně obtékala umělým korytem zleva, ale to změnila tisíciletá povodeň roku 1997. Polské úřady po ní rozhodly, že řeku nechají v přírodním stavu. Udělaly dobře, neboť je rájem ryb, ptáků i rostlin. Pozorujeme hejno divokých husí nad jezerem, podél řeky řeky se prohánějí volavky a čápi.

Za hradbou stromů na pravém břehu se těží písek v dalším jezeře. Kdy si ho vezme řeka, to nikdo neví.

Vyplouváme z jezera Pilce v jeho severním cípu. Konečně potkáváme lidi na břehu. Jedna rodinka se opaluje na štěrkové pláži a druhá rybaří o pár set metrů níže po proudu. Potom zase dlouho nikoho neuvidíme.

Končíme u velkých jezer

Podplouváme most u města Kamieniec Zabkowicki a zvyšujeme pozornost. Pomocí GPS najdeme místo na přistání u levého břehu poblíž vesnice Byczen. Vysílám ženu na nádraží v Kamienieci, aby se vlakem vrátila pro auto, které nám stojí v Przylku. Má to po místní silničce dva kilometry indiánským během.

Já zatím připoutávám její kajak lanem za svůj a pádluji do Topoly.  Konec plavby ohlašuje betonový most v ústí Kladské Nisy do rozlehlého jezera zvaného zbiornik Topola. Je to jediný most, který odolal zmíněné povodni od Barda až sem. Před mostem jsou vlevo i vpravo kempy. Za mostem odbočím doleva a pohodlně vytáhnu oba kajaky na břeh. Do vody vede betonový nájezd, kterým vytahují rybáři své motorové čluny na přívesy za auta.

Vtom přijíždí má žena autem. Zůstáváme na noc, protože zdejší plac slouží díky polskému rybářskému svazu jako místo k bezplatnému přespání pro kohokoliv.

Někteří vodáci pokračují před jezero Topola a Kozielsko do městečka Paczkow. Prodlouží si tak pádlování o pět kilometrů. 

Doporučené vybavení

Turistická kanoe nebo kajak, pádlo, plovací vesta, házečka, boty do vody, funkční prádlo, vodácká bunda, malý lodní pytel, velký lodní pytel nebo barel, vodovzdorné hodinky, mapa nebo GPS, lékárnička, mobil, svačina a pití na cestu, suché oblečení a obuv, nůž, fotoaparát nebo kamera, peníze (na dopravu a případně vstupy do památek potřebujete zloté), doklady, pojištění, čelovka, stan, karimatka, spacák, lžíce, nůž, zapalovač nebo křesadlo, plynový vařič, nádobí, termoska, utěrka.

Zobrazit místo World of rivers. Světové řeky. na větší mapě

 SERIÁL Polské řeky

XIII. Kladská Nisa / Nysa Klodzka
XII. Chyťzte vodu na Smědé
XI. Drweca, plavba 10 dní v rezervaci
X. Kde parníky jedou do kopce? V Elblonském (Elblažském) kanále
IX. Pri Dunajci som sa narodil
VIII. Utajená přehrada Solina?
VII. Gižycká země na kajaku po jezerech
VI. Rybolov na Mazurech
V. Vojtěchova poslední cesta
IV. Dva týdny na Krutyni
III. Na vodu v Dolním Slezsku
II. Wkra, nížinná říčka u Varšavy
I. Biebrza, polská Amazonka