Polský kanál: Neúspěšná cesta za svobodou

Tady je popis, co si z vojny pamatuji já: Polský kanál bylo vnitřní označení v rámci Pohraniční stráže koncem 80. let minulého století. Šlo o směr, kudy se pokoušeli projít přes státní hranice především Poláci. Několikrát se jim to povedlo nebo skoro povedlo, a proto byla obrana stále zesilována.

Podívej se na mapu připojenou k tomuto článku. Popíšu základní směr, jak to obvykle probíhalo.

Přijel jsi do Chebu nejspíš vlakem. Už na nádraží stáli pátrači v civilu, měli krátké vlasy a vyboulené podpaží, ale to jsi jako civil nezpozoroval. Šel jsi do města, oni za tebou a za chvíli poznali, že chceš utéct. Udali tě vysílačkou na velitelství a buď si pro tebe přijela normální policie tehdy zvaná Veřejná bezpečnost, nebo gazík Pohraniční stráže. Skončil jsi v každém případě ve vyšetřovně pohraničníků. Když zjistili, že jsi jenom hloupý a nic jsi před tím neprovedl, mohl jsi dostat podmínku nebo trest vězení do jednoho roku. Když jsi byl východní Němec, předali tě německé Volkspolizei a Stasi. V roce 1988 už to bylo bráno v Německu jako přestupek, takže nejspíš jsi tam dostal jenom podmínku.

Václav Sloup je hajzl. Vždycky jsem si to myslel a myslet budu

Když jsi byl chytřejší, ubytoval jsi se v hotelu a tvářil jako turista. Udal tě ale nejspíš recepční, nebo ti pokojská prohlédla osobní věci a projela zápisky, výstroj i oblečení. Když jsi počkal pár dní a chodil při tom na hrady, zámky a do galerií, mohla jejich pozornost ochabnout.

Podél silničky do Pelhřimova stačila obezřetnost

Jestli jsi se chtěl podívat k hranicím, kudy se vlastně pokusíš utéct, okamžitě tě udal řidič autobusu nebo Pomocník Pohraniční stráže. To byla většina místních obyvatel poblíž státních hranic, tedy hned kousek za městem. Babka, co okopávala zahrádku, myslivec, houbař anebo Mladý ochránce hranic v pionýrském šátku.

Když jsi tohle přečkal, vydal jsi se hodně pozdě večer přes sídliště Spáleniště a okolo bývalého kláštera, kde sídlilo velitelství Chebské brigády Pohraniční stráže, na jih přibližně ve směru na Svatý Kříž. Tehdy tam vedla okreska a na konci stála rota Pohraniční stráže. Chytřejší šli po loukách a polích a překročili železnici. Hloupější zvolili jeden ze tří mostů přes železniční zářez a kousek za nimi byli chyceni, protože večer se tam nechodilo a udal je někdo z místních lidí. To všechno přesto, že jsme si tam ve dne chodili jako malé děti hrát.

Stočil jsi se na jihozápad a podél silničky jsi se opatrně kryl velkým stromořadím podél komunikace a také vzrostlým obilím. Už jsi se hodně bál, protože jsi nevěděl, zda na tebe nečekají nějaké ženijní nebo sledovací překážky, případně po tobě nebudou střílet. Nebyli tam, ale to jsi nevěděl. Až do Pelhřimova jsme s rodiči chodili na výlety. Teprve za obcí byly cedule Zákaz vstupu - Hraniční pásmo.

U rybníků tě udali místní obyvatelé

Když jsi nepotkal pátrače, náhodného pohraničníka ani pomocníka, u série rybníků jsi uhnul doleva a dal se proti toku potůčku, který je napájel. Šel jsi vysokou trávou pod vysokými stromy od Dolního k Černému rybníku. Děsil tě každý kapr, který plácnul o hladinu.

Na druhé straně lesíka, kterým jsi musel projít mezi Černým a Lesním rybníkem, stála pozorovatelna. Železný špak. Nahoře asi v deseti metrech zastřešená budka s ochozem, kam vedl zespodu žebřík. V plném stavu obcházel nahoře jeden pohraničník s nabitým samopalem a druhý stál dole pod špakem. Oba měli spojení vysílačkou a telefonem přímo na pohraniční rotu Svatý Kříž. Ta stála v místě staré celnice asi kilometr daleko. Dnes je tam kasino.

Tady skončil například pokus o útěk vojenského zběha. Zastřelil jednoho pohraničníka, který si nedal pozor, a pak možná spáchal sebevraždu, nebo ho snad zastřelili pohraničníci. 

Louka nedávala mnoho šancí na útěk

Když jsi věděl, že je tam pozorovatelna, obešel jsi ji vpravo. Jinak tě chytili, protože byla umístěná na dobrém místě a pro utíkající narušitele státních hranic byla do poslední chvíle neviditelná.

Od Černého rybníka jsi se stočil na západ mělkým korytem bahnitého potůčku. To byl vlastní Polský kanál. Jinou možnost jsi v podstatě neměl. Vlevo i vpravo bylo pole. Zleva bylo postřelované zpětnou střelbou právě z onoho špaku, který jsi minul. Zprava sem za jasných nocí bylo vidět ze špaku nad Pelhřimovem. Střelba by byla nepřesná, ale spolehlivě by tě přibila k zemi.

Po nějakých tři sta metrech v otevřeném terénu jsi se dostal k lesu. Na jeho severním cípu tě čekal pátrač v civilu s pistolí, kterého někdy střídala dvoučlenná hlídka se samopaly v uniformách.

Nejspíš jsi uhnul trochu doprava do bažin na stoupající louce. V dálce nad sebou jsi viděl vysoký plot z ostnatých drátů. Vpravo i vlevo u něj stály dva špaky obsazené vždy dvěma pohraničníky. Vypadaly, že jsou daleko od sebe, ale navzájem postřelovaly příčnou palbou velmi účinně nejbližší okolí signálky.

Přelezl jsi plot a nezastřelili tě? Ještě nemáš vyhráno

Na neobhospodařované louce rostlo nízké křoví, velké drny a půda byla v noci velmi nepřehledná. Zvlášť, když jsi měl naspěch. Na několika místech byl natažený jemný drát. Když jsi na něj šlápnul, nebo ho přetrhl, odpálila se výmetnice. Explodoval buď cvičný granát, který tě měl dezorientovat a vyděsit, nebo světlice sloužící pro orientaci pohraničníků, kde tě mají hledat. Na zkoušku zde byly umístěny i fotobuňky, které hlásily tvůj pohyb přímo na rotu, aniž bys o tom věděl. Naštěstí tam stále běhaly srnky, takže jim operační důstojníci nevěnovali až tolik pozornosti.

Čtěte o povedeném útěku: Vlak svobody z Aše do Selbu

Podařilo se ti projít tímto sítem? Měl jsi před sebou signální stěnu v otevřeném terénu. Viděli tě strážní z obou špaků a mohla na tebe narazit dvou- až tříčlenná hlídka se psem, která tudy neustále pendlovala. Nezbývalo ti nic jiného, než jednat rychle a mít štěstí. Musel jsi přeběhnout nejprve asfaltovou silnici, potom široký pás měkkého uhrabaného písku a zdolat vysoký plot z ostnatého drátu ve tvaru písmena T. Následoval ještě jeden písečný pruh a byl jsi v lese. I když se pohraničníci do tebe netrefili dávkami ze samopalu a pes tě nechytil ještě před startem běhu o život, neměl jsi zdaleka vyhráno.

Ona signální stěna totiž nebyla jen plot z ostnáče, ale především sloužila jako znamení, že ji zdoláváš. Když se dotkly dva dráty, zvonil na velitelském stanovišti roty signál, kde právě zdoláváš plot. Většinou nepomohlo podhrabání, rychlé přelezení ani naivní pokus o izolaci jednotlivých drátů. Čas byl tvůj nepřítel. Do dvou minut byla na místě posádka terénního gazíku včetně psa. Vojáci vedení vycvičeným psem se vrhli za tebou.

Běh o život skončil. Většinou špatně.

Byl jsi rychlý běžec a dobře jsi se orientoval v terénu? To vůbec nemuselo stačit. I když jsi to měl do Německa necelý kilometr, honil tě pes a když bylo třeba, vojáci ho pustili na volno. Vlčák při tom nebyl cvičený na to, aby tě zakousnul, ale aby tě zastavil. Chňapnul ti po ruce a než jsi se ho zbavil, bylo-li to vůbec možné, už na tebe mířilo několik samopalů.

Pokud ani to nepomohlo, v akci už bylo tak zvané překrytí. Velitel věděl, kudy asi utíkáš, a tak zároveň se zásahovou poplachovou jednotkou poslal větší a trochu pomalejší skupinu pohraničníků. O to ovšem byla účinnější! Souběžně se státní hranicí totiž vedla ještě jedna cesta, na kterou rozvezl náklaďák  nebo několik terénních gazíků desítky vojáků. Ti už na tebe čekali, až jim vběhneš do náruče.

Lekl ses toho mumraje, ale pořád tě ještě nedostali? Chtěl ses vrátit? Pozdě, holoubku! Z týlových jednotek vyjelo další masivní překrytí a odřízlo ti cestu nazpět do vnitrozemí.

Podívejte se na krajinu za dráty: Lohhäuser na konci světa

Měl jsi obrovské štěstí, nezměrnou odvahu, zkušenosti a potřebné znalosti? Prošel jsi přes všechny nástrahy Polského kanálu! Gratulujeme, vyhrál jsi svůj život. Nejspíš jsi se ocitl ve vesnici Pechtnersreuth nebo městečku Münchenreuth. Ale tam tě už asi dovezli němečtí pohraničníci z Bundes Grenzschutz. Takový zmatek nezůstal bez jejich reakce, a tak na tebe u čáry počkali, aby ti pomohli.

INFO: Zásady služby pohraničních hlídek

Zobrazit místo Turistika na větší mapě