Publikaci lze koupit v běžné knihkupecké síti a také u vydavatele Computer Press.
Verdikt Horydoly
* zhola zbytečná publikace
** je dobře, že něco takového vůbec vyšlo
*** za ty peníze to stojí
**** výborná a poučná publikace
***** to musíte mít
Velký atlas oblaků od Petra Skřehota rozčleňuje mraky podle morfologického hlediska do deseti základních druhů se známými názvy jako cirrus, stratus, a tak dále.
Tím to ale nekončí. Oblaka příslušející k určitému druhu se mohou lišit tvarem. Takový cumulus bývá osamocený oblak, jehož horní část má podobu květáku. Oblaka se tedy dále dělí do čtrnácti tvarů, devíti odrůd, šesti zvláštností, tří průvodních oblaků a sedmi mateřských oblaků.
Zní to strašně složitě, ale obrazová část vám pomůže, kam který zařadit.
Zpět k textové části. Věděli jste, co je to virga? Jsou to padající srážky, které se vypařily po vypadnutí z mraku. Na obloze zanechají charakteristickou stopu.
Čtenáře Horydoly bude určitě zajímat, jak se na vzniku oblaků podílejí horstva. Kresby proudění vzduchu přes hory vysvětlují vznik vlnových a rotorových oblaků nebo fénové stěny.
Zvláštními typy oblaků jsou vlajkové oblaky kolem vrcholků hor, známé například na Matterhornu nebo ve Vysokých Tatrách.
Možná vás někdy při pohledu na letadlo, zanechávající za sebou na obloze kondenzační pruhy, napadlo, v jaké výšce asi letí. V kapitole s názvem Umělé oblaky zjistíte, že se tyto pruhy vyskytují ve výškách 7 až 12 kilometrů. Je tam poněkud chladno, teploty se zde pohybují v rozmezí -30 až -60 stupňů Celsia.
Dozvíte se také něco o průmyslových oblacích, mlze a smogu. Věděli jste mimochodem, že smog je složenina slov smoke (kouř) a fog (mlha)?
Těm, co naše planeta nestačí, je věnována kapitola o oblačnosti na jiných planetách. O tom, že na Marsu je pořádně živo, svědčí, že tam řádí tančící derviši. Tyto víry přemísťují po planetě ve výšce až dvou kilometrů obrovské množství prachu.
Ale teď už k tomu hlavnímu – k obrazové části. Fotografií je otištěno celkem 340. U každé je uveden nejen název oblaku, ale i další popisky označené čísly. Příslušná čísla jsou pak umístěna kolem fotografie, takže je jasné, kde se nachází jaký oblak nebo jeho část.
Teď už jen zbývá sednout s knihou k oknu a pustit se do studia oblohy. Pokud máte doma fotoaparát, najdete ve Velkém atlasu oblaků stručnou radu, jak správně vyfotografovat oblačnost.
Zbývá jen dodat, že zde nechybí ani fotografie sopečných a atomových výbuchů.
Praha, Computer Press 2008. 368 stran. Orientační cena 672 Kč.