Všichni, kdo lezeme, to máme stejně: s partou celou zimu hledáme terény a ferraty, na kterých jsme ještě nebyli, sestavujeme itineráře, řešíme výbavu a na jaře pak netrpělivě čekáme jen na počasí. Letos jsme měli jako první v plánu loňskou novinku v oblasti Kaprun - Zell am See, feratu Mobo 107. Vede netradičně po betonové přehradní hrázi Mooserboden Stausee. Na to se těšíme, máme v partě stavaře, co si na beton sáhnou rádi.
Horolezec čeká úraz. Ale nemoc?
Jenže jsme to neplánovaně museli odložit. Tenhle víkend jdeme s klukama místo lezení stěhovat Máru. Je to trochu šok, protože couvá zpátky k rodičům. Nevěděli jsme, že je to s jeho nemocí až tak vážné, navíc rozhodnutí prodat v sedmadvaceti letech vlastní novou garzonku a vrátit se k rodičům se nedělá ze dne na den, nejspíš už má tedy Mára potvrzené od lékařů, že se do práce nevrátí.
Mára začal před pár lety trochu vrávorat, zakopával a my si z něj utahovali. Jenže se ukázalo, že to nebyla kocovina. Je to roztroušená skleróza. Prostě nemoc, nedá se vyléčit a Márovi se dost rychle zhoršuje. Na lezení už prý může zapomenout, ale co je hlavní – v truhlárně, kde dřív pracoval, už toho taky moc neudělá. A teď jsme se dozvěděli, že splácet hypotéku z invalidního důchodu nezvládne, navíc nemůže už ani bydlet sám. Takže v neděli si tréninkově trochu zavzpíráme a odvezeme Márovi věci do rodičovského hnízda 60 km za Prahu. Mimochodem tohle je největší průšvih – bude to mít všude daleko, musí nějak jezdit k doktorům a tak, potřebuje auto a pořádný invalidní vozík… má a bude mít velkou režii, přitom jen invalidní důchod.
Samozřejmě, že jsme se ptali, jak to má Marek s pojištěním.
"Já jsem zaměstnanec, myslel jsem, že stát platí nějakou nemocenskou nebo tak a taky jsem vůbec netušil, že je invalidní důchod tak nízký. A jinak jsem měl od dětství úrazovou pojistku, to mi připadalo pro lezení na skalách akorát."
Hm.
Pravidlo dvou P: prevence a pojištění
Chytli jsme teď všichni záchvat zodpovědnosti. Jasně, že jsme na lezení vybavení. Bez pořádného jištění bychom nelezli, tihle zase nejsme. Nemáme v partě žádného pojišťováka, ale trochu jsem teď po tom šoku s Márou začul, že se tím kluci začínají zabývat. Dost mě překvapilo, že víc než 90 % invalidit není po úrazech, jak jsme si mysleli, ale po nemocech!
Takže pojistit si zlomeninu ok, ale opravdový problém má člověk v jiných situacích. A v těch je uklidňující, že pojištěný smolař má alespoň z čeho zaplatit lázně, může doplatit hypotéku a nemusí prodávat garzonku a má případně na její přestavbu, když začne potřebovat invalidní vozík. A taky mu pojištění každý měsíc přispěje další částkou k nízkému invalidnímu důchodu.
Nejlepší dárek pro mimino
Pavel plánoval jen začátek sezony, neb se v létě stane otcem. Koupili prckovi už kde co, jeden by neřekl, co všechno se prodává pro mimina. My s partou sháníme pro malého ferratový set v batolecí velikosti. Jen co udrží hlavu, dostane přilbičku.
Ale vážně: po zkušenosti s Márou je najednou zřejmé, co je nejdůležitější – aby se živiteli rodiny nic nestalo. Manželka logicky nebude pracovat, peněz bude míň... Opatrnost je na místě. Ale úplně přestat lézt?
Trochu jsme počítali a dospěli k tomu, že přehnaně se omezovat nemá význam, navíc jsou tu také nemoci a člověka mohou potkat nejrůznější lapálie nezávisle na sportu. Dává nám smysl rizikové životní pojištění. Dítě bude vydělávat nejdříve za 19 let a do té doby bude potřebovat z Pavlova platu nejméně 10 tisíc měsíčně, tj. 10000 x 12 x 19 = 2 280 000 Kč. Takto se vypočítává optimální suma, na kterou je potřeba se pojistit pro případ smrti živitele dítěte. Nejlepší dárek pro mimino je totiž pojištěný tatínek. A pojištěný nejen na smrt – invalidita může být finančně nakonec ještě horší než smrt, protože živitel najednou neživí, ale ještě spoustu věcí potřebuje. A hodně dlouhá neschopenka taky. Zatímco s penězi z pojištění může být i postižený taťka dál pro dítě důstojným vzorem v mnoha věcech.
Ale tu helmičku dostane taky. ;-)
Jak pojistit OSVČ
Mára byl zaměstnaný, tak měl aspoň nějaké nemocenské pojištění a teď má ten malý invalidní důchod. Ale někteří kluci z naší party jsou OSVČ, ze sociálního pojištění si platí jen povinné minimum, ani chřipku si nemohou dovolit – a těm došlo, že by v podobné situaci byli úplně nahraní…
Nechci nikomu křivdit, ale určitě málokdo má čas myslet na to, co by bylo, kdyby z toho kolotoče musel třeba na půl roku vyskočit. Měl by si asi spočítat, kolik bude měsíčně potřebovat peněz na udržení domácnosti, zajištění rodiny atp. a uzavřít životní pojištění NA PŘÁNÍ, pro svou konkrétní situaci. Ano, vím, volné prostředky investujete. Všichni to tak děláme. Ale kdo má z investic ihned k dispozici tak vysokou částku, abys z ní dlouhodobě pokryl absolutní výpadek příjmů? Zatímco z pojistky, kdyby došlo na nejhorší a něco se stalo, dostanete peníze už třeba hned první měsíc po jejím uzavření.
Příští akce: Dolorock, lezecký festival
O Máru se samozřejmě postaráme, bylo by mu bez nás smutno. I kdyby si na skálu už netroufl, bude jezdit s námi. Stejně potřebujeme vždycky někoho na všechen ten servis okolo a Mára umí dobře německy, to se v Alpách hodí. Nebude mít pocit, že je nám na obtíž.
A pokud máte jako on úrazové pojištění sjednané před desítkami let, v žádném případě ho nerušte! Najděte pojistnou smlouvu, dojděte s ní někam na přepážku a tam ji upgradujte na něco použitelného. Neplaťte co nemusíte, soustřeďte se na to podstatné.
A sejdeme se třeba na Dolorocku. Program a podrobnosti tady.
PRŮBĚŽNĚ AKTUALIZUJEME Tento týden končí sezona výlovů rybníků v Čechách, na Moravě i ve Slezsku. Máte poslední možnost sledovat, jak pracují rybáři a jaké ryby vytahují z vody do kádí.... celý článek
Vypadají vaše stopy na pláži jako oválné rybníčky a mají daleko do ideálního otisku zdravého chodidla? Nabízí se snadná diagnóza: ploché nohy. Než se ale smíříte s rozsudkem a navždy vsunete do bot
Každý kluk si vzpomene, jaké měl první autíčko na hraní. Žádné děvče nikdy nezapomene na svou první panenku. A všichni stavěli věže z dřevěných kostek.
FOOTBIKE GUIDE Dvacet kilometrů po cyklostezkách a vedlejších silnicích, většinou mírně s kopce nebo po rovině. Podzimní přírodou. To je sen každého koloběžkáře. Svezli jsme se podél Knovízského potoka ze Slaného do
148 dnů a 4300 kilometrů napěchovaných neopakovatelnými zážitky. Jakub Jonáš z Jeseníků absolvoval nejdelší trail na světě. Slavný Continental Divide Trail.