Ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Michal Sojka byl odvolán po dvou měsících. Jeho místo bude obsazeno po řádném konkurzu.
Do vedení ústavu přišel jako Rathův muž a dobyvatel posledního důležitého místa v medicínských úřadech. Nový ministr zdravotnictví Tomáš Julínek ho odvolal jako nekompetentní osobu.
Předchozí ředitel Milan Šmíd mezi tím nastoupil do služeb českého státu v Evropské unii. Prozatímní ředitelkou ústavu se stala Jitka Šabartová.
12. července
Šmíd odvolán, nastupuje Rathův muž
Ředitel Státního ústavu pro kontrolu léčiv Milan Šmíd byl včera náhle odvolán dosluhujícím ministrem zdravotnictví Davidem Rathem.
Na jeho místo má nastoupit lékař-odborář Michal Sojka, který je ministrovým poradcem. Obsadí poslední úřad, který Rathovi chyběl k ovládnutí trhu s léčivy.
Státní ústav pro kontrolu léčiv povoluje prodej léčiv v Česku a kontroluje kvalitu léků i jejich prodeje. Má tedy vliv i na paralen, nebo obsah vaší lékárničky, kterou si kupujete na cesty.
Rathovo tažení
Dnešní noviny dávají ministrův krok na Státním ústavu pro kontrolu léčiv do souvislosti s dosazováním poslušných lidí na vysoké úřednické posty v medicínském resortu. Šéfem nově zřízené středočeské pobočky Všeobecné zdravotní pojišťovny se má stát opilecký poslanec Petr Kott, který byl sice v ODS, ale pomáhal k protlačení zákonů socialistům.
"Během jeho vlády se změnili ředitelé ve dvanácti klíčových institucích," ohlíží se za Rathovou vládní kariérou MF Dnes.
Plusy/minusy Milana Šmída
Milan Šmíd byl ve vedení Státního ústavu pro kontrolu léčiv od přelomu tisíciletí loajálním úředníkem.
Upřesnil pozici ústavu mezi úřady, vládou, výrobci léků, distributory, lékárnami a lékaři a lékárníky. Personálně oživil ústav a odřízl své lidi od možné korupce. Zavedl jako jeden z prvních v Česku mohutnou spolupráci s podobnými orgány Evropské unie a pozval k sobě na dlouhodobé pozorování britské specialisty.
Na druhou stranu téměř nekomunikoval s laickou veřejností. K problematickým lékům se vyjadřoval, jen když musel a to ještě velmi nejasně. Nedokázal dát veřejnosti najevo, k čemu Státní ústav pro kontrolu léčiv je vlastně dobrý. Zároveň prakticky zazdil kontrolu reklamních praktik ve zdravotnictví, která byla jeho ústavu svěřena zákonem.
Promarnil tedy šanci na rozkrytí nelegálních vztahů především mezi distributory léků, lékaři a lékárníky. Zákon totiž mimo jiné zakazuje firmám placení kongresů, výletů a hmotných věcí za lékaře, nebo nedovoluje lživé a neprokazatené reklamní kampaně na léky.
Autor byl v roce 2002 několik měsíců tiskovým mluvčím SÚKL