Dlouhý hřeben na Pyšný štít z Baraního sedla

S kamarádem Petrem jsme si na jaře řekli, že bychom mohli v létě jet do Tater a něco vylézt. Koukli jsme do diářů a první společný volný víkend byl na konci září. Věříme, že podzimní lezení nám zpříjemní babí léto.

Ráno v šest hodin ve Smokovci není ani noha, stejně tak na Hrebienku. Na Slavkovského štítě se třpytí sníh! Na Zamkovského chatě dáváme místo snídaně pivko a v deset stojíme před Térynkou. Chatár se podivuje, cože tak brzo. Domlouváme spaní, necháváme přebytečné věci na chatě a vyrážíme na Baranie rohy.

Led a sníh v jižní stěně Baraních rohů

Naše tréninková ošahávací cesta vede v jižní stěně. Leží v ní sníh i led. Kuloár je dobře znatelný, vypadá to skoro na choďák, ale podmínky nás nutí poctivě zakládat jištění a postupovat velmi zvolna. Ještě že jsme vzali cepíny! Grószova cesta a obtížnost 2-3 UIAA je pro nás tak akorát.

Okukujeme nástup na severozápadní hřeben Spišského štítu. Kroutíme hlavami nad Kroutilem, kudy že ta trojka vede. Počasí se trošku kazí, mraky se převalují přes Baranie sedlo do kotliny. Sestupujeme k Téryho chatě. Sníh roztál, snad přes noc nenapadne další.

Hřebenovka začíná pozdě a končí za tmy

Ráno v chatě snídaně, třídíme materiál, jídlo, věci sebou... Než jsme se vyhrabali z baráku, bylo skoro devět hodin. Dupeme do kopce, co to dá a v deset jsme v Baraním sedle. Navazuji se, Petr jistí a já zatím bez maček lezu k nástupu naší hřebenovky. Je to lehce mixové lezení s jedním cepínem.

Letní lezecká sezona v Tatrách včera skončila, prošvihli jsme posledních pár pěkných dnů.

Hřebenovka na Spišský štít vede koutem nahoru, v půlce délky přechází do plotny a pak neznatelnou spárou kolem odsedlého bloku výš. Následuje blbý krok na šikmou plotnu se sněhem a ledem. Přelézám na východní stranu hřebenu. Pěkně zde fičí, sněhu je po kotníky. Dělám štand, volám na Petra, dobírám lano. Petr se pomalu sune koutem. Postupně mi dochází, že jsem si nechal rozepnuté všechny větrací otvory a každým poryvem větru ztrácím drahocenné jouly tepla. Petrovi dělá potíž přechod z kouta na plotnu, trvá to dlouho, připadá mi to jako věčnost. Lano se hnulo, dobírám a už ho i vidím. Ještě ten blbý krok na šikmé plotně. Balíme se do všech vrstev oblečení, natahujeme návleky a kapuce.

Je jedenáct hodin a počasí se zhoršuje. Stoupáme ke Spišskému štítu. Přecházíme na západní stranu hřebenu, kde nefouká a leží tu minimum sněhu. Občas je zkrz mraky vidět do kotliny Pěti Spišských ples a na Téryho chatu.

Romantika končí na štítě. Vítr přidává na síle a přitlačí kupu mraků. Viditelnost klesá na 60 metrů. Obcházíme Spišskou ihlu a sestupujeme do Ovčiarské lávky. Traverzujeme pod Veterným štítem. Čas ale letí stejně jako mraky přes hřeben, postupujeme pomalu, občas hledáme cestu a někde se musíme vracet. Často se ocitáme na východní straně hřebenu, rukama ve sněhu hledáme chyty, pohorkami okopáváme led ze skály.

Pert se snaží zorientovat, tvrdí, že další výšvih už je Malý Pyšný štít. Já ten pocit nemám a za chvilku se to potvrzuje. Loktibrada nikde. Jsou čtyři hodiny odpoledne. Nezbývá, než sestoupit.

V Malé Laštovičí štrbině obětujeme smyci a slaňujeme. Na konci lana se ukazuje, že můžeme opatrně sestoupit po skále. Místy je ovšem sněhu po kolena. Sestup je náročný na čas i opatrnost. Odhadujeme obtížnost některých úseků na dvojku. Dolézáme nad kolmý stupeň a z něho ustupujeme na pilíř. Zde se již orientujeme a přesně víme, kde jsme. Stmívá se, slunko nad mraky zašlo za Stredohrot. Občas se vracíme a hledáme snazší krok. Na okraji Mačacího kotle scházíme pod mraky. Rozsvěcujeme čelovky, začíná drobně sněžit.

Na Térynu dorážíme po sedmé hodině.

Barák je plný turistů, místo na spaní není, avšak chatár nás nechává přespat v chodbě u dveří. Ale lidi chodí tam a zpět, chata žije. Beru věci a jdu si lehnout ven do sněhodeště. Ledová krupice buší do Žďáráku, příjemně znaven usínám. Ve tři ráno svítí měsíc a ozařuje hory kolem kotliny. Hřebeny a štíty ukusují kolem dokola hvězdnou oblohu. Ráno přituhuje, setřásám led ze žďáráku a vstávám. Slunce olizuje temeno Baraních rohů.

Na Zamkovského pivko, už je tu Hrebienok a Smokovec. Sedíme v nádražce, není kam spěchat, vlak do Prahy jede v půl jedenácté. Hory se přikryly tmou. Že jsme v Tatrách, se pozná jen podle lidí, kteří přicházejí na vlak.

HŘEBEN BARANÍ SEDLO - PYŠNÝ ŠTÍT

Dolina Pěti Spišských ples / Velká Zmrzlá dolina

Vysoké Tatry

Obtížnost

První délka na Spišský štít  a přelez Spišské ihly jsou nejtěžší místa 3 UIAA. Další délky jsou od 2 UIAA po chodecký terén. Cesta je dlouhá, místy orientačně náročná a vyžaduje neustálé soustředění.

Orientační čas

Celková potřebná doba je 8 hodin v pohybu. Téryho chata - Barenie sedlo (2 h) - Spišský štít - Ovčiarska lávka (1 h) - Strapatá veža (2 h) - Malý pyšní štít - Laštovičia štrbina - Pyšný štít (1 h) - Téryho chata (2 h). 

Přístup

Od Téryho chaty nebo od chaty U Zeleného plesa na Baraní sedlo po vyšlapaných stezkách. Od Téryho chaty je cesta kratší.

Sestup

Jihovýchodním hřebenem a Jordánovou cestou: Z vrcholu žlabem vlevo od jihovýchodního hřebene. Od sedélka po téměř vodorovném úseku hřebene s několika věžičkami do výrazné štrbiny před vysokou Poslednou věžou. Odtud doprava dolů suťovým žlabem až k jeho rozvětvení. V obou větvích leží obvykle sníh i v létě. Pravou větví až do jejího ústí na suťové pole nad Velkým hangem pod Téryho chatou.

V případě špatného sněhu plochou travnato-suťovou ostruhou uprostřed obou větví a v místě, kde se prudce sklání dolů, schází šikmá lávka doprava dolů. Do žlabu na sníh je nutno několik metrů slanit. Přímo proti nám lávka pokračuje šikmo doleva přes pilíř a za ním klesá do nástupové rokle Jihozápadního pilíře. V případě špatného počasí, viditelnosti či sněhu, je třeba některé úseky sestupu slanit. Skoby i smyčky se však v lámavém terénu špatně umísťují.

Booking.com

Spišský štít

2481 m

Prvovýstup: Zygmunt Klemensiewicz a Aleksander Znamiecki v sestupu 25. července 1907. Julius a Román Komarničtí, H. a O. Schweickhartové 13. srpna 1910 ve výstupu.

Z Baraního sedla doprava pod hranu. Vpravo od ní po srázných plotnách (skoba) a pak trhlinou na hřeben již nad kolmým výšvihem (3 UIAA). Výborné stanoviště lze zajistit smyčkami. Netraverzovat doprava do stěny, ačkoliv to může vypada lehčí! Dále vodorovně vlevo podél hřebene. Po vyšlapaných stopách okolo žebra do žlabu. Jím pár metrů vzhůru a poté doprava do štrbiny. Chvilku po dalším žebru a do další štrbiny. Po lehké plotně na Spišský štít.

Ovčiarska lávka

2450 m

Prvovýstup:  József Déry a Johann Hunsdorfer starší 21. června 1886

Ze severozápadního vrcholu Spišského štítu dolů lehce suťovou roklí vpravo pod Spišskou ihlou, nebo po plotnách přes její vrchol a do sedla Ovčiarska lávka. 

Ovčiarska veža

2490 m

Prvovýstup:  Jolán Adrianyi a Johann Glatz 6. září 1902

Ze sedla pod hladkou vrcholovou stěnu a po ní vzhůru. Nebo doleva po stoupající římse ke komínu a 15 metrů skrze něj na vrchol. Případně lehčeji několik kroků doprava a žlabem do štrbiny za opřeným blokem, dolů na druhou stranu a po dobrých stupních na Ovčiarskou vežu.

Veterná štrbina

Po hřebenu dolů na úzkou Veternou štrbinu.

Veterný štít

2515 m 

Prvovýstup:  József Déry a Károly Jordán 18. července 1901

Ze štrbiny stále po hřebenu, až se stává neschůdným. Po římse doprava a stěnou přímo nahoru k bílému výlomu na hřebeni. Po hřebeni vystoupíme na Veterný štít. Celý štít se dá lehce obejít zprava.

Supia štrbina

Z Veterného štítu lehce dolů do úzké Supí štrbiny.

Supia veža

2540 m

Prvovýstup:  Alfred Martin a Johann Franz starší 17. července 1907

Po ostrém hřebeni na Supí věž. Věž se dá lehce podejít zprava. 

Štrbina pod Strapatou

Ze Supí věže nejprve dolů po hřebeni, potom strmým žlabem vpravo od prudkého zlomu na úzkou štrbinu pod Strapatou vežou.

Strapatá věža

2565 m

Prvovýstup:  Janusz Chmielowski, R. Radlinski, Klimek Bachleda, J. Bachleda 14. července 1904

Po hřebenu až k velkému balvanu na skalní římse. Oblezeme ho zleva. Na závěr komínem a přes balvany na Strapatou vežu.

Malá Laštovičia štrbina

2535 m

Ze Strapaté veže doleva dolů po dobrých stupech na nevýraznou římsu a po ní doprava na plošinu, nebo 25 metrů rovně po plochém hřebenu, doprava dolů a potom zpět na plošinu. Vpravo dolů 6 metrů lámavým komínem a vlevo od hřeben na Malou Laštovičiu štrbinu.

Malý Pyšný štít

2591 m

Prvovýstup:  József Déry 13. června 1902

Z Malej Laštovičiej štrbiny sejdeme 20 metrů doleva dolů  a odtud lehce lezeme doprava po stupních na Malý Pyšný štít. 

Laštovičia štrbina / Loktibrada

2561 m

Z Malého Pyšného štítu sestoupíme doprava a po travnatých skalách dojdeme k věžičce Loktibrada, která dělí Laštovičí štrbinu na poloviny. Obejdeme ji zleva. 

Pyšný štít 

2591 m

Prvovýstup:  József Déry 17. srpna 1901

Suťovou lávkou šikmo doprava nahoru a další lávkou šikmo doleva zpátky na hřeben. Za hřebenem vlevo už lehce po stupních vylezeme na Pyšný štít.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě 

INFO: Téryho chata a Vysoké Tatry 

VYSOKÉ TATRY: Vrcholy, štíty a věže

HOROLEZECKÝ SVAZ: 100 nejlepších cest II-V v Tatrách