Šládmingské vysokoturistění přes Pláně a volání Lesního rohu

Kopce na hlavním alpském hřebeni zde dosahují necelých tří kilometrů a jsou tvořeny žule podobným Gneissem. Svou povahou hory připomínají něco mezi Vysokými Tatrami a Roháči – strmé, skalnaté, ale spousta významných vrcholů je turisticky dostupná.

Planai Höhenweg

Z důvodu vypravování části dětiček na prázdniny ke starouškům volíme odjezd z Prahy brzy ráno, ono to trápení se vstáváním má i své výhody, prázdné silnice a odpouštíme si hru na četníky a zloděje s přespáváním u auta. V půl deváté jsme ve Schladmingu na městském parkovišti P3 dvě minuty od dolní stanice lanovky na Planai a v informačním centru platíme vícedenní parkování, které automat přímo na parkovišti neumí.

Úderem deváté se lanovka rozjíždí, a bezpracně, nikoli ovšem zadarmo, přeskakujeme více než kilometrové převýšení, které bychom v potu tváře překonávali dvě hodiny. A pak si utahujeme pohorky, nasazujeme batohy a radostně vyrážíme. Nemažeme se opalovacími krémíčky, což se následně ukazuje jako veliká chyba.

Nejprve po bezbariérové Rundweg (okružní vyhlídkové cestě) a potom po pohodlné pěšině až na rozcestí pod Krahbergzinken. Nestoupáme na tento vděčný vyhlídkový kopec, nicméně doporučujeme jej jako vhodný cíl pro příliš mladé, příliš staré a příliš líné hledající krátký alpský výlet s použitím lanovky, a odbočujeme na pěšinu číslo 779 zvanou Planai Höhenweg.

Rozcestník ukazuje, že k Preintalerhütte, našemu dnešnímu cíli to máme šest hodin po černé obtížnosti stezky. Pěšiny v Rakousku jsou zhusta rozděleny podle obtížnosti na modrou, červenou a černou – analogicky obtížnosti sjezdovek, barva označuje obtížnost kombinace fyzické a technické, černá může být jak úmorná dlouhá štrapáce do kopce, tak krátká cesta, kde je turistika kombinována s lehčím lezením bez použití lana.

O pár metrů dále straší cedule opatřená mnoha vykřičníky o tom, že se jedná o vysokoalpské území s těžkými místy, a jak je nezbytně nutný Trittsicherheit, dobré boty a alpská zkušenost. Nezkušené výletníky s odvahou nic netušících, co sem zabrousí od lanovky, je potřeba řádně vyděsit.

A skutečně, pěšinka ve strmém travnato-kamenitém svahu (sklon stráně často převyšuje 55°) s občasnými skalními pasážemi (místy spoře zajištěnými ocelovými lany) je široká akorát tak na podrážku boty, a případný chybný krok by měl za následek pád v kotrmelcích skoro o kilometr níže až do údolí Untertalbachu. Ne nadarmo je cesta velmi nedoporučována při nejistém počasí a po dešti, je proslulá poměrně hojnými smrtelnými úrazy, kdy příčinou bývá obvykle ušlápnutí rozbředlého okraje pěšinky.

A tak si to špacírujeme skoro tři hodiny, kocháme se výhledy na Dachstein a na hlavní alpský hřeben, až konečně zhruba v polovině etapy na rozcestí pod Ulmspitze potkáváme první lidi, chlapec s dívkou zdolávavší cestu v protisměru sedí v trávě u pěšinky, svačí a častují nás sušeným ovocem. Další lidi potkáváme u Neualmu, což je zaniklá salaš hodinu cesty před naším cílem. Jedna z budov má funkční střechu a může posloužit jako nouzové útočiště pro malou skupinku.

Po strmé stezce ve svahu sestupujeme k Preintalerhütte. Rozcestník nelhal, bezmála šest hodin, celá třináctikilometrová cesta byla ve strmém svahu okolo dvoukilometrové nadmořské výšky a nebyl navštíven žádný vrchol. Odměnou nám je točené Schladmingské pivo plzeňského typu i pšeničné, vykázání pryčen k noclehu a polévka s játrovým megaknedlíčkem.

Hřebenovka na Waldhorn

Druhý den po časné snídani neodoláme volání lesního rohu čili vyrážíme na přechod Waldhornu (2702 m). Nejprve příjemnou pěšinou, která je v mapě čárkovaná neboli červená obtížnost, k Dolnímu a Hornímu Sonntagskarsee a pak tečkovaně do sedla Rettingscharte (2326 m), od chaty půldruhé hodiny svižné chůze.

Přímo nad sedlem se tyčí věžička Rettingschartenkopf, která na první pohled nemá s turistikou nic společného a přímý hřeben by byla lanová délka zhruba pětkovým lezením, na které nemáme ani materiál, ani náladu. Hned na jižní straně sedélka je na skále červená šipka dolů a u ní písmena KS, což správně dešifrujeme jako směrovku na hřeben směřující na vrchol Kieseck, a tak nepříjemným blátivým svahem obcházíme bujné skály a u další šipky s KS tentokrát vzhůru nalézáme do rokle, který je v souladu s popisem cesty často vlhká.

Zde matku svých dětí pro jistotu posledních deset metrů komína přijišťuji lanem, lezení v komíně není ani tak obtížné, jako spíš nepříjemné a exponované.

Konečně na hřebeni. Na serveru Alpintouren vygooglovaná původcovká literatura omílá popis hřebene na Kieseck asi na půl stránky, ale lakonické "nun durchwegs längst der Gratschneide zum Gipfel" z Alpenvereiního průvodce úplně stačí, prostě cesta vede chvíli vlevo, chvíli vpravo, sledujíc logický terén, stopy v trávě a občas cákanec barvou nebo kamenný mužík, jdeme používajíce Kurzseiltechnik a asi za hodinku jsme na Kiesecku (2681 m).

Vrchol je zapíchlý v mraku a viditelnost klesla někam k třiceti metrům, cesta dál není značena. Bývala, ale značení není obnovováno, aby nelákalo turisty nedostatečně zkušené. Nyní se hodí pro správnou volbu trasy obyčejný kompas, který nás ubezpečuje, že nikoli výrazným ostřím hřebene na jih, ale slézat strmou kamenitou strání na severozápad, dokud se z hřebene opět nestane ostří.

Překonáváme několik sněhových pasáží. Když už vlečeme motyky, tak se nám hodí. Za další hodinu hřebene se sporadickými kamennými mužíky jsme na předvrcholu, Malém Waldhornu, kde je přímo na vrcholu lepené slaňovací oko. Jistě by to šlo slézat, ale když už neseme krátké tenké lano, tak nadvakrát slaňujeme do sedélka (slanění 12+10 metrů podél severozápadní hrany) a za pár minut jsme na turistické značce, která nás za dalších pár minut dovede na vrchol Waldhornu.

Mraky se rozfoukaly a sledujeme jednak hřeben za námi, a také si prohlížíme severní hřeben Waldhornu. Literatura jej popisuje jako jeden z nejhezčích hřebenů v Nízkých Taurách, obtížnost čtyřková, délka asi kilometr a na výchozí bod, severní vrchol Waldhornu je potřeba se nějak dostat trojkovou obtížností místy ve strmých trávách. Průvodce důrazně upozorňuje, že z hřebene nejsou únikové cesty. Kdybych se o týden dříve neplahočil v úmorném vedru po Winterleitengrat podobného charakteru, asi bych na hřeben koukal dychtivěji, jistě to bude túra více než důstojná.

Zapisujeme se do vrcholové knížky, letos asi patnáctí, dnes druzí, o hodinu nás předstihla dvojice turistů normálkou. Sestup z Waldhornu do sedla Waldhorntörl po normální cestě je výborně značen, trvá třičtvrtěhodinu a obchází strmý výšvih západního hřebene jižním úbočím. Tím skončilo černé, v mapě tečkované, a pokračujeme čárkovaným další dvě hodiny okolo Kapuzinersee k Preintalerhütte a tentokrát si dopřáváme sprchu (ženy) a koupel v potoce (muži) a k večeři Bergsteigeressen.

Ráno vstávám brzo a kvapně sestupuji tak, abych stihl městský Schladmingský autobus odjíždějící z parkoviště v devět, necelou hodinu jedu autobusem pro auto a autem se vracím pro zbytek výpravy sestupující na pohodu.

Planai Höhenweg: 6 hodin, obtížná turistika a lezení krátké úseky do stupně obtížnosti 1 UIAA. Nechodit za deště nebo těsně po dešti. V obou směrech doporučení hodné. Obtížností zhruba odpovídá Roháčské hřebenovce.

Přechod Waldhorn: 7 hodin, obtížná turistika a lezení 1, ojediněle 2, jedno místo 3 UIAA (hrana malého Waldhornu, slaňuje se, v protisměru lze překonat pomocí fixní smyčky provázané borhákem). Může se hodit 25 m lana a pár smyček a v časném létě cepín. Doporučený směr od východu k západu, protože vlhký komín bude asi příjemnější ve výstupu než při sestupu a slunce v zádech je lepší než do očí. Obtížností odpovídá tatranským cestám na populární vrcholy, kde je z jakéhosi nepříliš uchopitelného obskurního důvodu zakázán pohyb bez horského vůdce například Lomnický štít nebo Pyšný štít.

Oboje vyžaduje fyzickou zdatnost, zkušenost v pohybu v alpském terénu, jistou chůzi a kladný vztah k hlubokým výhledům. Čas je uváděn jako čistý čas, nutno připočítat rezervu na svačinkaření, lenošení, šramocení s oblékáním a svlékáním výstroje při každém přeletění mráčku a podobně.

Doporučené vybavení: pohorky, nějaký ten hlt a žvanec, nějaké to oblečení vhodné při změně počasí, lékárnička, opalovací krém, mapa, kompas, nabitý mobil (leč často není signál), oblíbený plyšák. Helma není žádnou ostudou. Dle osobních preferencí hůlky pro sestupy.

Průvodce a mapy

Peter Holl, Niedere Tauern, Bergverlag Rother GmbH, München, 7., überarbeitete Auflage 2005 (sken lze upirátit na internetech)

Planai-Höhenweg mit Übernachtung Preintalerhütte 

Kieseck - Waldhorn Klettertour 

Planai - Riesachfälle Wandertour 

Mapy.cz jsou skvělé, ale vocaď-pocaď. Nějak se neumí řádně popasovat se značeností turistických cest mimo Československo. Brát s rezervou. Mapy Kompass.de  nejsou špatné, ukazují jakžtakž správně aktuální stav značenosti cest a hlavně obtížnost stezek plná – čárkovaná – tečkovaná odpovídá realitě, ale nejsou příliš podrobné. Online mapy kompass mají osekaný obsah, plný je přístupný pouze v placené verzi. Výborné jsou mapy alpenvereiní, ale ty jsou opět online dostupné jen s placeným přístupem.

Parkování: V Schladmingu je vícedenní parkování možné jen na parkovišti P3, 11 euro/den, vícedenní parkování se platí v infocentru pod lanovkou.

Pro parkování v údolí pod Preintalerhütte na parkovišti Riesachfall – Wilde Wasser se platí při vjezdu v budce, první den 13 euro, každý další 11 euro.

Vícedenní parkování zdarma je možné v Untertalu a na parkovišti Hinkerbrücke, oboje dostupné městským autobusem Planai - Riesachfall. Samozřejmě je možné auto po domluvě nechat téměř kdekoli, třeba trávíme-li první noc v údolí v některém z mnoha penzionů, ferienwohnungů a apartmenthauzů, jistě by šlo domluvit několik dní parkování.

Ubytování

Nas Preintalerhütte doporučujeme polévku s játrovým knedlíkem, guláš a vídeňský řízek. O dvacet metrů vedle chaty je ještě salaš Waldhornalm, která také nabízí jednoduché ubytování a stravu. Od parkoviště na chatu asi půl třetí hodiny, spodní část si cestou vzhůru zpestřete stezkou Riesachfallsteig podél vodopádů (dolů musíte okolo po vozové cestě, stezka je úzká a jednosměrná). Na chatu povinně vložku do spacáku Hüttenschlafsack nebo tenký spacák. Chata je velká, ale oblíbená, za slunečného víkendu bez rezervace s noclehem nepochodíte.

Lístek na lanovku Planai nejlépe koupíte v automatu pod lanovkou, jednosměrné jízdné 22 euro.

Samozřejmě toto je jen malý střípek ze Schladmingských Taur, mezi velmi populární túry patří přechod z Golinghütte na Preintalerhütte, výstup na Hochgoling, přechod Hochwildstelle, přechod Höchsteinu, a pak túry neznačené ale jen literaturou popisované (tam obecně nepotkáte človíčka), například přímo nad Preintalerhütte přechod hřebene Schneider-Himmelreich (I, místy II, jedno místo III), nebo nad Planaihöhenweg severní hrana na Pulverturm (IV A0) s pokračováním přes hřeben Torwartu (III), která je připodobňována k populární krásné hřebenovce Gamskogelů nad Triebentalem.

Jižní hřeben Kiesecku je dle průvodcovské literatury hezká túra podobné obtížnosti, ovšem pro přístup od Preintalerhütte je to trošku z ruky.

VIDEO Takhle se to chodilo před třiceti lety, s obrovským batohem a s horským psíkem: 

Slovníček abychom si rozuměli

Trittsicherheit – jistá chůze v alpském terénu, často je doplňujícím výrazem též Schwindelsicherheit, což jest odolnost proti závratím.

Bergsteigeressen – tradiční horolezecké jídlo, respektive levná vydatná večeře pro horolezce mající hluboko do kapsy. Zde sestává z obrovské porce těstovin, špeku a opečených brambor a přílohou je salát. Ale jsou možné i jiné varianty, těstoviny s rajčatovou omáčkou, luštěninový Eintopf a podobná jednoduchá sytá jídla.

Eintopf – vydatné jídlo kašovité konzistence připravované v jednom hrnci, variace na slavnou Rumfordskou polévku.

Nun durchwegs längst der Gratschneide zum Gipfel – prostě jdi furt podél ostří hřebene, co bys na tom chtěl jako mudrovat?

Kurzseiltechnik – chůze na krátkém laně. Vhodné do terénu na pomezí turistiky a horolezectví, pro družstva, kde se členové družstva od sebe liší mírou sebejistoty, slabšímu členovi lanového družstva lano dodává sebedůvěru, která může být, jde-li do tuhého, posílena i ad hoc skutečným jištěním. Zároveň navázání na lano zabraňuje zdatnějšímu uprchnout a vytvořit si náskok stovky metrů a zanechat méně zdatného samotě a trudnomyslnosti.

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě