Na koloběžce daleko na západ až za Cheb

Beru moji ženu do kraje svého dětství, později jsem zde přežil dva roky vojny a konečně mne sem zavála práce zeměměřiče. Po 30 letech se tady toho změnilo hodně, ale krajina zůstává tajuplná a skoro opuštěná.

V dávné zemi Franků

Auto necháváme stát v Pomezí nad Ohří / Mühlbach. Kostel svatého Jakuba Staršího tady stál už v 10. století, tedy v době kdy Čechy nebyly ještě zdaleka jednotné a Chebsko / Egerland k nim nepatřilo. Chór a triumfální oblouk pocházejí z doby, kdy zdejší kraj spadal pod Východofranskou říši.

Matně si vybavuji, že jako malé dítě jsem si zdevastovaný interiér kostela prohlížel se svojí maminkou, učitelkou výtvarné výchovy. Ostatně jako batole jsem nějakou dobu vyrůstal v bývalém hotelu v Podhoří, poté internátu Střední zemědělské školy a teď vyhořelé ruině.

Komunistické závory v Pomezí nad Ohří

Po asfaltové Valdštejnově cyklostezce frčíme podél přehradní nádrže Skalka až k celnici. Ze své vojenské služby u Pohraniční stráže za komunismu si v těchto místech pamatuji dvě ocelové závory, zákopy a zaparkovaný obrněný transportér. Tady se odehrála mnohá dramata se špatným koncem, když se Čechoslováci nebo východní Němci pokoušeli dostat do západního Německa. 

Nejhorší událost, která se tady stala, bylo pokus tří bratranců Barešových projet do Německa uneseným autobusem plným školní mládeže. Po dlouhém vyjednávání únosci děti pustili, ale pohraničníci stejně zastřelili nevinného autobusáka, aby ukázali, že žádný třídní nepřítel se na kapitalistický západ nedostane. Stalo se roku 1978. Já roku 1987 v Chebu sloužil pod podplukovníkem Hruškou, který přímo velel nesmyslné střelbě na autobus.

Valdštejnova cyklostezka nás provede pod dálničními "brýlemi". Chvíli jedeme po hrubém asfaltu bývalé signální stěny z ostnatých drátů, kterou oplotili komunisté celý komunistický blok. Pak se stočíme přímo na západ. Česko-německou hranici přejedeme souběžně s železnicí a silnicí.

Schirnding bývalo výhodné místo na konci světa 

Tudy chodívala pěšky moje teta vdaná za Itala, když já musel s pistolí a samopalem bránit komunistickou zemi. Babička tehdy žila v Mariánských Lázních, odkud teta dojela vlakem do Chebu, autobusem do Pomezí a pak pod dohledem střelců na strážních věžích pěšky došla na nádraží v Schirndingu. Odtud jela rychlíkem do Turína a domů k Lago Maggiore. Těžko mohl být tento paradox větší, protože Němci a Italové byli tehdy naši nepřátelé na život a na smrt.

Schirnding bývalo slavné a významné nádraží. Železnici sem postavily německé dráhy a pak ji protáhly do Chebu. V německých rukách zůstala do konce existence Rakouska-Uherska, v meziválečném Československu a pochopitelně i za nacistické hrůzovlády. Byla to důležitá spojnice Bavorska s Čechami, vozilo se po ní dřevo, uhlí, textilní suroviny i hotové výrobky a také porcelán.

Za panování komunistů v Evropě to byla poslední rychlíková stanice svobodného světa. Dnes z bývalé slávy ustoupila. Jezdí zde regionální osobní vlaky a dálkové nákladní vlaky tudy jen projíždějí. Politika změnila tuto část Evropy k lepšímu a zároveň skončilo mnoho zdejších průmyslových podniků.

Městečko Schirdning projíždíme proti proudu říčky Reslavy / Röslau. Cyklostezka dostane u nádraží jméno Porzellanwanderweg podle nejvýznamnějšího artiklu zdejšího kraje. Jenže na velkolepé nádražní budově v moderním stylu a hlavně sousedících továrnách je na první pohled vidět, že průmyslu pšenka nekvete. V regionu zůstaly v provozu již jen dvě porcelánky a jedna z nich se specializuje už jen na drahou zakázkovou výrobu. Krize v 90. letech minulého století tady měla na lehký průmysl v bohatém Bavorsku stejně devastující účinky, jako v chudším Česku. 

Tabule naučné stezky Porcelánová stezka jen nostalgicky upomínají na světoznámé výrobky. Tu a tam ještě vidíme pozůstatky kaolinových dolů jako zdroje suroviny pro porcelánky.

Slavná hornická minulost Arzberg

Mírně stoupáme podél Reslavy do městečka Arzberg. Bylo založeno stejně jako okolní města na ložisku železné rudy ve 13. století. To je v přibližně stejné době jako městečka na české straně Krušných hor. První co tehdy ve středověku muselo padnout do oka cestujícím, byl mohutně opevněný kostel, který nahrazoval městské hradby a hrad v jednom. Obrana byla tak účinná, že město se ubránilo husitské sběři během spanilé jízdy Prokopa Holého roku 1430 - rozuměj loupeživé výpravě husitských válečníků.

Arzberg byl postavený na základě stejných plánů jako Horní Slavkov včetně opevněného kostela. Tamní těžaři vlastnili horní podíly v Arzbergu. Vytěžená železná ruda se zde nahrubo zpracovala v hamrech a pak se její část převezla do Čech, aby se z ní udělaly konečné výrobky. Zdejší kvalitní ruda sloužila v Čechách na výrobu drátů a v Bavorsku na výrobu děl a pušek.  

Hora Kohlberg, která dominuje městu, má jméno po dřevěném uhlí, které se tu několik století pálilo v milířích. Bez něj by nikdo žádnou rudu nevytěžil a nepřeměnil na železo.

Vedle kostela stojí dům, v němž bydlel a pracoval Alexan der von Humboldt mezi lety 1792 a 1796 jako šéf hornického komplexu celého knížectví Bayreuth. Když si tady vydělal dost peněz, opustil lukrativní práci a věnoval se vědě. Je považován za posledního velikána vědy, který dokázal sestavit syntézu veškerého tehdejšího vědění.

Jeho hornické dílo bylo uzavřeno až počátkem tohoto tisíciletí, kdy se přestala vyplácet těžba. Turistům zůstaly k návštěvě areál bývalého dolu Kleiner Johannes, dědičná odvodňovací štola St. Georg a důlní Stříbrný pramen.

Do roku 2003 byla v provozu elektrárna, do které se vozilo uhlí ze Sokolova. Fungovalo to tak přes všechny režimy, které se vystřídaly od roku 1915. Dnes po ní zbyla přehrada, která slouží k rekreaci.

Od Reslavy k Ohři je to jen přes kopec

Porzellanerwanderweg nás vede po vedlejších silnicích od Reslavy přes zalesněný masiv Steinberg k Ohři. Obě řeky tečou souběžně od západu k východu a pramení na stejném kopci Schneeberg pouhé 3 kilometry od sebe. Spojí se na české hranici.

Dlouze stoupáme štěrkovými svážnicemi do sedla u kapličky Fatimakapelle. Byla postavena roku 1989. Upomíná na opakované zázraky v portugalském městě Fatima. Tři pasáčci ve věku od 7 do 10 let se 13. května 1917 po poledni pomodlili. Lucia, její bratranec Francisco a sestřenice Jacinta v ten okamžik spatřili krásnou paní, která zářila více než slunce. Chvíli k nim promlouvala a nakonec prozradila, že se bude zjevovat po následujících pět měsíců vždy ve stejný den i hodinu. Každý další měsíc se s Pannou Marií setkaly a vyslechly různá proroctví. K poslednímu zjevení došlo 13. října, kdy ho vidělo 70 tisíc lidí. Přestože hustě pršelo, po poledni se mraky náhle rozestoupily a odhalily slunce v podobě matného disku, který rotoval po obloze a zářil různými barvami. Poté se slunce oddělilo od oblohy a sestoupilo na zem. Nakonec se vrátilo na své místo a promočení lidé uschli. Z přítomných se nenašel nikdo, kdo by sluneční zázrak neviděl. Francisco a Jacinta zemřeli v roce 1919 při epidemii španělské chřipky, Lucia se dožila požehnaného věku 97 let, přesně jak Panna Marie předpověděla. Žila v klášterech a svatá vidění měla po celý život.

Když papeže Jana Pavla II. postřelil atentátník, nechal vyoperovanou kulku zasadit do korunky sošky Panny Marie Růžencové, která stojí ve fátimském svatostánku. Jedno z tamějších proroctví totiž útok na svatého otce předpovědělo. Po smrti Luciině nechal kardinál a pozdější papež Joseph Ratzinger její klášterní celu zapečetit a ostatky uložit do fátimské baziliky, která byla postavena nad kostmi Francisca a Jacinty. Papež František prohlásil všechny tři děti za svaté. 

Hohenberg an der Eger hlídá Němce proti Čechům

Od Fatimské kaple se rychle spustíme po šotolině do vesnice Neuhaus and der Eger / Nové Domky. Začne silně pršet. Bohužel pro nás se žádný zázrak nekoná. Asi proto, že jsme nevěřící psi. Zabloudíme mezi kapkami deště do louky. Ve vysoké mokré trávě manželka píchne svoji koloběžku!

Vzhledem k tomu, že na dvou koloběžkách máme čtyři rozměry pneumatik, nevzali jsme s sebou náhradní duše. Zapomněli jsme i lepení. Holt si má žena bude muset počkat, až pro ni přijedu autem. Naštěstí nacházíme pěkný turistický altán uprostřed vsi.

Poslední třetina okruhu je při tom nejhezčí! Jede se většinou s kopce. Rychle sjedu po kvalitním asfaltu malebnou krajinou k mlýnu Königsmühle. Louky, políčka, malé statky, lesíky, rybníčky, kopce. Srdce plesá. U mlýna přejíždím po mostě Ohři na levý břeh.

V následující vesnici Sommerhau začíná asfaltová cyklostezka, která značně zpříjemňuje jízdu vedle silnice. Znovu na pravý břeh Ohře přejíždím po mostě u Pfeiffermühle. Místo obligátního svatého Jana Nepomuckého mě zdraví socha potulného českého dudáka od mnichovských umělců Oswalda Hofmanna a Ludwiga Dellera. Byla postavena na oslavu nového mostu roku 1963.

Vjíždím do městečka Hohenberg an der Eger. Na kopci uprostřed domů stojí nejzachovalejší hrad daleko široko. Kvůli špatnému počasí ho dnes vynechávám ze svého programu. Odbočuji na vedlejší silničku a jedu k mlýnu Hammermühle. Tady se nemlelo obilí, ale zkujňovalo železo z okolních dolů. Dřeva v okolních lesích bylo dost a energii pro hamr dodávala Ohře. Dnes pořád stojí na levém břehu a státní hranice, která jinak vede středem toku, se kvůli němu odklání od řeky. Hamr býval vždy bavorský a nepatřil Chebu ani Čechám. Na pravé straně řeky stojí zachovalý Confinhaus, což byla vojenská pohraniční stanice. V době šíření nakažlivých nemocí, zvláště moru a cholery, sloužila jako budova pro karanténu. 

Země nikoho byla pro kopečkáře největším nebezpečím

Přejedu přes most a po české cyklotrase č. 2062 a poté 2286 mířím do bývalé vsi osady Rybáře / Fischern. Tady v nehostinné zemi nikoho, na zanedbaných loukách a v bažinách se až do konce roku 1989 střílelo. Kopečkáři, kterým se podařilo uniknou pozornosti na nádražích a v autobusech, prošli nepozorovaně přes vesnice plné pomocníků Pohraniční stráže a přelezli drátěné ploty, neměli zdaleka vyhráno. Zbývaly jim ještě jeden až dva kilometry otevřeným terénem k Ohři, podél níž vedla vojenská silnička, po které právě jedu na koloběžce. Sem navezly gazíky a vejtřasky pohraničníky na tak zvané překrytí, čili narušitel státní hranice jim vběhl přímo před hlavně samopalů.

Z vesnice na české straně zbylo jen pár zdí a udržovaný pramen Rybářské kyselky. Na německé straně stojí několik domů. Kdo má rád chuť studených západočeských kyselek, rád se napije. Vzhledem k faktu, že je piji od dětství, s chutí se občerstvím.

Cyklostezka se zhorší, projíždím hliněnou zarostlou cestičkou přírodní rezervaci Rathsam pojmenovanou po další zaniklé vsi. Stávala na soutoku Reslavy a Ohře přímo na bavorsko-chebské hranici. Dnes jsou tady bažiny zaplavované oběma řekami a zároveň přehradou Skalka, jejíž vzdutí začíná právě tady.

Z lesa vyjíždím na silničku, která vedla podél bývalé signálky, neboli drátěných plotů, které bránily československým občanům v odchodu ze země. Odbočím po ní doprava po loukách a polích dorazím na pobořený železný mostek přes Ohři, který sloužil jako zátaras právě na signálce. Nazpátek do Pomezí je to už jen poslední dva kilometry.

Nakládám koloběžku do auta a jedu pro svoji promrzlou ženu, která na mě poslušně čeká v německém altánu. Zapínám topení naplno, což velmi oceňuje.

Doporučené vybavení

Koloběžka nebo trekingové kolo, sportovní obuv, cyklistický dres, cyklistické rukavice, helma, blikačka, sportovní brýle, funkční prádlo, větrovka, chytré hodinky, mapa, outdoorový mobil, lékárnička, pojištění, peníze a doklady, cyklistický batoh, nářadí a lepení, pumpička, zámek na kolo, kompaktní fotoaparát nebo outdoorová kamera.

Zobrazit místo Koloběžka - Scooter na větší mapě 

 Podívejte se na vhodné trasy pro koloběžky: Divoká a Tichá Šárka (Praha), Podél Botiče (Praha), Sjezdy z Petřína (Praha), Strahov a Letná (Praha), Stromovka (Praha), Štěrboholská cyklostezka (Praha), Koupání v Hostivaři a Uhříněvsi (Praha), Vltavská cyklostezka - 1. díl (Praha), Drahanské údolí (Praha), Radotínské údolí (Praha), Prokopské údolí (Praha), Hanspaulka - Zahradní Město (Praha), Dejvice - Hrdlořezy (Praha), Hradčany - Karlův most - Staroměstské náměstí (Praha), Čtyři přístavy (Praha), Z Jižního Města k Vltavě (Praha), Vesec a Průhonice (Praha), Ze Zličína k Berounce (Dobřichovice), Severní okolí Prahy (Čakovice), Podél Labe do Brandýsa (Neratovice), Z Prahy do Polabí (Neratovice), Z Prahy do Chrástnice za koupáním (Český Brod), Okolo Košáteckého potoka (Mladá Boleslav), Přes Lidice do Prahy (Kladno), Ze Slaného do Prahy (Slaný), Kokořínskem od koupaliště ke koupališti (Mělník), Kokořínsko ze severu (Štětí), Kokořínskem z Nedvězí (Neratovice), Z Ještědu do Mnichova Hradiště a Z Ještědu do Liberce a Ještědský hřeben (Liberec), Z Prahy do Harcova (Liberec), Podél Sázavy do Týnce (Poříčí), Kopanina a Frýdštejn (Český ráj), Malvíny (Čelákovice), Z Jizerek do Českého ráje (Mnichovo Hradiště), Podél Jizery do Svijan (Mnichovo Hradiště), Hradecké lesy (Hradec Králové), Veselské pískovny (Veselí nad Lužnicí), Pískovna Kojetice (Neratovice), Hrad Mydlovar (Nymburk), Podél Ohře do Lokte (Karlovy Vary), Bolevecké rybníky (Plzeň), Z Rakovníka do Prahy (Český kras a Křivoklátsko), Z Brd do Zdic (Jince), Z Kytína do Pičína v Brdech (Dobříš), Ze Sedlčan do Příbrami (Příbram), Okolo Hohenbergu a Ohře (Cheb), Solná komora (Mondsee), Hochkönig (Bischofshofen), Hrad Elz (Porýní), Podél Smědé (Frýdlant), Jezera Kozielno a Topola (Paczków).

Dejte nám také vědět o svých oblíbených místech či trasách, rádi je uveřejníme. E-mail: redakce@horydoly.cz