Strousberg - krach evropského železničního magnáta ve Zbirohu

Anglický katolík Bethel Henry Strousberg byl původně německý žid Baruch Hirsch. Nebyl v podnikání žádný beránek a vícekrát se dostal do křížku se zákonem po celém světě. Až teprve rakouské úřady ho ve Zbirohu poslaly do vězení pro dlužníky.

Narodil se v pruském městečku Neidenburg, což je nyní polská Nidzica zhruba na půl cestě mezi Varšavou a Královcem. Jeho otec byl právník a matka prodávala na trhu, ale rodině se nedařilo. Ve dvanácti letech osiřel a byl poslán ke strýci do Londýna, kterému pomáhal v obchodu s uhlím.

V Londýně získal vzdělání, naučil se několik jazyků a stal se žurnalistou. Tehdy začal používat anglickou verzi svého jména. Když se oženil, pracoval jako pojišťovací agent. Přestěhoval se s rodinu do USA, kde zbohatl na riskantním prodeji zboží z poškozené lodi.

Vrátil se do Anglie a pracoval pro pojišťovnu Waterloo, která ho 1856 poslala jako svého zástupce do Berlína na německý kapitálový trh.

VIDEO Strousbergovy továrny ve Zbirohu

Evropský král železnic

Strousberg vsadil na železnici. Jeho průmyslové impérium vyrostlo na budováním železnic a s tím spojeného železárenského průmyslu v Evropě. Jeho podnikání zasahovalo zejména do Čech a Moravy, Německa, Rumunska, Francie, Rakouska a Ruska. Provozoval lokomotivku v Egestorfu, válcovny v Dortmundu a hutě v Neustadtu.

1856 založil Henry Strousberg svoji první hutní společnost Neustädter-Hüttengesellschaft mezi Hannoverem a Brémami. Za zmínku stojí, že topivem ve válcovně kolejnic byla rašelina z Porýní, Westfálska a Slezska.

1862 získal koncesi na stavbu železnice z Insterburgu do Tilsitu. Následovala trať Berlín - Görlitz (neboli Zhořelec poblíž dnešního česko-polsko-německého trojmezí).

1865 postavil největší berlínskou tržnici na Karlstrasse. Nebyl o ní mezi zákazníky a i prodejci velký zájem, a proto byla později prodána cirkusu Renz.

1868 získal koncesi na stavbu rumunských železnic v celkové délce 915 km. Koncese byla udělena na 90 let, baronovy náklady byly rozpočtovány na 270 tisíc zlatých franků za 1 kilometr. Měla přinést Rumunsku hospodářský růst, ale také obrovské finanční zatížení. Trať Bucuresti - Roman byla dokončena 1870 a Pitesti - Bucuresti o rok později. To však byl konec Strousbergových aktivit v Rumunsku. Země se propadla do politického zmatku, k tomu přispěly židovské nepokoje, nájezdy bulharských skupin a porušení mírové smlouvy s Německem. Stavbu železnic pak převzala německá společnost, která zároveň získala tabákový monopol.

Zbiroh: železo a uhlí

1868 koupil panství Zbiroh, Mirošov a Osek od komorního rady Samuela Sigmundta a vídeňského bankéře Vincence Kirchmayera. Ti jej získali za podivných okolností, neboť rozhodnutím říšské rady znělo, že vlastníkem se má stát město Praha. Strousberg kupoval hlavně kvůli zásobám železné rudy a uhlí pod zemí. Plánoval vybudovat nejvýznamější středisko železářského průmyslu v Rakousko-uherské monarchii. 

Na místě starého hradu ve Zbirohu postavil novorenesanční zámek. Ve Františkově, Kařezu, Holoubkově a Strašicích postupně instaloval nejnovější bessemery na tavbu železa. V Mirošově postavil velkokapacitní koksovnu. Železnicí se napojil na dráhu Františka Josefa a dráhu Duchcovskou a Protivínskou. Následovala železnice ze zbirožského nádraží a spojení Svaté Dobrotivé se Strašicemi. 1869 vybudoval uhelnou dráhu z Rokycan do Mirošova. Plánoval dráhu z Borku na Kařez, Zbiroh a Františkov. Prohlásil, že vytvoří z kraje mezi Rokycany, Strašicemi a Zbirohem český Manchester. Na Podbrdsku kromě železnic budoval slévárny, ocelárny a válcovny.

Plány se mu zpočátku dařily, protože bohaté lesy mu poskytovaly dostatek dřeva, které využil při budování průmyslového impéria, ale také jej prodával, aby získal hotovost. Těžba dřeva byla kvůli vichřicím 1866 a 1870 vysoká.

Hornické práce byly usnadněny vynálezem dynamitu. Vyráběl se pod Prahou už od 1870. Poprvé byla tato výbušnina použita v Zaječově na šachtě Artur na přelomu 1870-1871, byť bohužel tehdy ještě s tragickým výsledkem - zavaleným dolem a těžce zraněným horníkem.

1868 baronova Ostpreussische Südbahn otevřela železniční trať Rastenburg - Lyck ve východním Prusku. Trať byla 1871 prodloužena do Prostken a o rok později do Bialystoku jako přípojka hlavního železničního tahu Berlín - Varšava - Moskva.

Baron koupil slévárnu a strojírnu Hannoverische Maschinenbau v Hannoveru Linden. V závodě zavedl pásovou výrobu lokomotiv jako první v Německu. Jeho parní lokomotivy Deister, Emmer a Hameln jezdily na německých tratích až do 1914. Vzhledem k potřebě pracovních sil postavil zde Strousberg největší německé sídliště pro zaměstnance, nazvané Malé Rumunsko. K tomu zřídil závodní stravování a podnikovou mateřskou školku. Ve výrobě zkrátil pracovní dobu ze 12 na 10 hodin, aniž by krátil mzdy. Dodnes zde existuje strojírenský kolos HANOMAG.

1869 získal Dortmunder Hütte, obrovskou hutní společnost.

1870 postavil všestranný obchodník Strousberg v Berlíně první jatka mezi ulicemi Brunnenstrasse, Husitenstrasse, Voltastrasse a Gustav-Meyer-Allee. Sjednotil berlínský obchod s masem pod jednu střechu a zavedl přísná hygienická opatření. Zřídil zde vývařovny pro chudé. Strousberg prodal jatka firmě AEG o dva roky později.

V témže roce získal koncesi na uherské železnice z Nových Zámků do Komárna a z Nových Zámků přes Nitru a Bánovce nad Bebravou do Trenčína. Strousberg však koncesi obratem prodal bankám a pozornost obrátil na Povážskou železnici, která měla vést ze Šaly přes Sereď, Trnavu, Hlohovec a Nové Město nad Váhom do Trenčína. Po Strousbergově krachu stavbu realizovala společnost Windischgrätz Breuner.

Také koupil pruské městečko Przybyszew, dnes ve středním Polsku. Po krachu jej odkoupil kníže Christian Kraft von Hohenlohe-Öhringe.

S hrabětem Putbusem a princem Bironem získal koncesi na stavbu berlínské severní železnice. Měla spojovat Berlín přes Oranienburg, Neustrelitz a Demmin se Stralsundem. Důvodem bylo zásobování Berlína od Severního moře. Na financování byly vydány akcie v celkové hodnotě 12,5 milionu tolarů. Stavba nebyla Strousbergem dokončena a stavbu převzal německý stát.

Hutě, železárny, strojírny a akcie 

Na vrcholu své moci vlastnil baron Strousberg po celé Evropě železné a uhelné doly, vysoké pece, válcovny, továrny na výrobu železničních vagónů, tržnice, nemovitosti a především akcie. Postavil sedm železničních tratí v Německu a položil 1700 km kolejí.

Bethel Henry Strousberg vlastnil jen v Německu hutě v Dortmundu, Neustadtu u Rübenberge a v Othfresen u Lehrte. Jmenovitě: Železárna a válcovna Gustav Arndt Comp. Dortmund, Společnost pro dobývání uhlí s dílnami Courl, Železnorudné doly v revírech Betzdorf a Kirchen, Hnědouhelná akciová společnost Victoria Berlín, Železnorudné doly Saalfeld a Konitz, Remyšské železnorudné doly Neuwied, Dillenburg, Betzdorf, Kirchen a Daaden, huť Wenden, důlní komplex Hellerthal, doly Peter, Streimel, Minerva, Hellmannskaute, Dormann, Guldenhardt, kamenouhelná společnost Novesium s polnostmi u Castropu, železnorudný důl Grodören u Salzgitter, cechy Glückauf hlubinná těžba a Glückauf zpracování dřeva, cech Rheinland u Ruhrortu, kamenouhelný důl Pauline v Kirchhörde, doly Hombruch I a Hombruch II, dům v Brünningshausen, cech Hannibal v Bochumi, železnorudné doly u Iberg a v Gegenthal v Harz. A samozřejmě také celé panství Zbiroh v Čechách.

Výčet není zcela jistě úplný. Dosvědčuje však, jako obrovské majetky baron nashromáždil a také v jak v krátké době o ně přišel.

Jeho podnikům se dařilo do 1872, odkdy začal hromadit dluhy. Výtěžek z prodeje dřeva už nestačil na financování dalekosáhlých plánů.

Pohromou byla povodeň na Zbirožsku 1872. Nad skalní průrvou u Podmokelského mlýna vzniklo obrovské jezero. Když se zátaras uvolnil kvůli obrovskému tlaku vody, vlna smetla Strousbergovy vysoké pece ve Františkově i další provozy ve Zbirohu.

1873 koupil vagonku v Praze - Bubnech a černouhelné doly v Žacléři.

Rychlý krach a vězení pro dlužníky

1874 se dostal do prvních velkých finančních obtíží. Místo finálních výrobků prodával železo, litinu, rudu i dříví. Zaměstnancům neplatil čtvrt roku mzdy a místo peněz jim vydával poukázky na odběr zboží ze skladů. Přesto začal stavět ocelárnu a válcovnu v Kařezu na výrobu kolejnic pro zakázku ve Francii na trať Paříž - Narbonne. Zisk byl plánovaný na 60 milionů franků. Profinancován akce mělo zajistit vydání akcií v hodnotě 8 milionů zlatých ale do oběhu jich pustil osmkrát více.

Železniční společnost Strousberg dokončila stavbu a zahájila provoz na trati Lübbenau - Kamenz a zároveň byl v objektu nádraží Grossräschen zahájen provoz císařské poštovní agentury.

Řešení obřího zadlužení nacházel Bethel Henry Strousberg v korupci na nejvyšších českých a rakouských místech. Uchyloval se ke štěpení firmy. Odděloval menší, nezadlužené a finančně zdravé podniky, na které získával další úvěry od věřitelů. Každý účetní ví, že takto vypadá konec.

1875 postavil ocelárny a válcovny v Kařezu. Přes fingovanou společnost vydal v Rusku akcie, které však měly minimální krytí. V moskevské komerční bance uložil tyto nekryté akcie. Když Rusové žádali zaplacení dluhů, vydal se do Moskvy a Petrohradu jednat, ale byl zatčen, obviněn z podvodů při dodávkách vagonů pro ruské železnice, uvězněn a poté vypovězen z Ruska.

Zároveň byl krajským soudem v Plzni a okresním soudem ve Zbirohu vyhlášen konkurz s celkovým dluhem 90 milionů zlatých.

30. listopadu 1877 byla provedena exekuční dražba Strousbergových závodů v Borku, Holoubkově, Dobřívi, Strašicích, Františkově a dalších. Krach měl těžké hospodářské následky pro celou oblast Podbrdska. Souběžně byl Strousberg odsouzen do vězení pro dlužníky, kde seděl dva roky.

Po odpykání trestu se vrátil do Berlína, kde 1884 zemřel ve špatné finanční situaci. Je pohřben v rodinné hrobce na hřbitově svatého Matyáše v Berlíně spolu se svou manželkou Mary Ann a šesti dětmi.

Nezřízené ambice proti tvrdé konkurenci

Důvodem krachu Strousbergova železářského podnikání na Zbirohu byla kvalita zdejší železné rudy. Obsahuje značné množství fosforu. Nejvíce to bylo na Zaječově 1,6 %. Ten musí být odstraněn, aby bylo železo použitelné pro moderní železnice. To baron věděl. Zaměstnával odborníky, kteří usilovně pracovali na metodách pro odstranění fosforu během tavby. Marně. Příliš pozdě pro Strousberga byla v Anglii patentována metoda neutralizace fosforu, zvaná thomasování. Zavedly ji až konkurenční kladenské hutě a dostaly se tak na evropskou špičku. Stalo se tak v roce 1879 pouhé 3 roky po úpadku Strousbergova impéria. Po Kladnu se příležitosti chopily i Králodvorské železárny poblíž nedalekého Berouna.

Krach v globálním evropském měřítku urychlil rakouský státní bankrot, když padla 1873 vídeňská burza a s ní sklouzla dolů hodnota akcií Strousbergových podniků. Další ztráty přinesl krach rumunského železničního podniku. Prvotní ovšem bylo baronovo velikášství, zadluženost a nehospodárnost, mezi níž je třeba zařadit i nákladnou přestavbu zbirožského zámku. Velkou roli sehrál tlak Rotschildů, jejichž bankovní dům měl zájem na likvidaci nebezpečného soupeře. Rotschildům totiž patřily železárny v Ostravě, které tehdy vyráběly také železniční vybavení včetně kolejnic pro celé Rakousko-Uhersko a prováděly v tomto oboru obchodní operace v celé Evropě. Připomeňme, že podobně jako Strousberg dopadli jen o pár let později bratři Kleinové, kteří také stáli v cestě Rotschildům.  

Z dnešního pohledu můžeme být za podnikatelský neúspěch muže jménem Bethel Henry Strousberg spíše rádi. Brdy, Podbrdí i Křivoklátsko nebyly nevratně poškozeny. Na Zbirožsku zůstala zdravá krajina, která rány zacelila, a nemusíme řešit ekologickou tragédii jako na Kladně nebo v Ostravě.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

 ZBIROH  na Horydoly

MALÍŘSTVÍ Alfons Mucha v digitálním věku

LITERATURA J.V. Sládek: Křišťálová studánka

TURISTIKA Podzimní výlet na Zbiroh

TURISTIKA Hasičské muzeum ve Zbirohu 

HOROLEZECTVÍ Ztracená skalka u Zbiroha

MEJITEL ZÁMKU Strousberg, krach železničního magnáta ve Zbirohu

MAJITEL ZÁMKU Aliance přes nejvyšší Brdy 

POLITIKA Demonstrace proti Babišovu ve Zbirohu