Úžasné bohatství kladenského uhlí

Kladno si užilo poslední dvě století slávy a bohatství díky černému uhlí. Těžilo se tu spolu s železem a vápencem, což umožnilo raketový rozvoj železářského průmyslu. Uhlí odtud znali už Ketlové, když z něho vyráběli švartnové náramky 200 let před Kristem. Ve středověku se ho trochu dobývalo na výrobu modré skalice pro přípravu barviv a impregnací. Poklidnou krajinu severozápadně od Prahy doslova přeorala až průmyslová revoluce, která sem dorazila roku 1772. Uhlí na topení se začalo těžit poprvé v Nálezné šachtici buštěhradského panství. V Kladenském revíru, tedy v oblasti Oráčov - Budyně nad Ohří - Kralupy nad Vltavou - Žebrák, se časem těžilo v 1050 dolech. Vybralo se prakticky všechno zdejší uhlí. V podzemí pracovali koně do 1957. Poslední dva doly byly uzavřeny téměř současně. Schoeller, později přejmenovaný na Kladno, ukončil těžbu 29. června 2002 a Jaroslav, přejmenovaný na Nosek a potom na Tuchlovice, uzavřel provoz 28. února 2002.

Podívejte se na mapu dolů Kladenského revíru. Už z nich mnoho neuvidíte, ale v terénu ještě najdete jejich pozůstatky. Nejvýznamnější objekty zachycují publikace Industriální cesty českým Středozápadem a Kulturní dědictví Centrálního kladenského kamenouhelného revíru. 

Na Kladně bylo uložené černé uhlí. Velké množství stromů a dalších rostlin se nahromadilo na konci provohor ve svrchním karbonu (před 310 miliony let) a odumřelo v tropických rašeliništích. Kmeny potom překryl jíl nebo písek. Právě se vytvářel nový supertkontinent Pangea a Čechy byly na rovníku. Tlak bez přístupou vzduchu vytvořil ze dřeva v podzemí uhelné sloje. Kladenský revír těžil hlavní sloj silnou necelých deset metrů a vedlejší sloje o tloušce od několika metrů do pouhých desítek centimetrů.