Autentická atmosféra italské Apulie / Puglia

Apulie jako tradiční a pohostinný region nabízí nespočet možností, jak strávit ideální dovolenou: od rodinné relaxace u moře, přes objevování místních vesniček plných kulturního a historického dědictví, až po pěší turistiku.

Zájem českých turistů o Apulii roste. V roce 2017 zde více než 9000 Čechů lidí strávilo 56 000 nocí, to je průměrně šest nocí na osobu. Čeští turisté nejvíce jezdí do přímořského městečka Vieste (42 %) na poloostrově Gargano. Následují Vico del Gargano (10 %), Mattinata (8 %), Peschici (6 %), hlavní město regionu Bari (6 %).

KDE SE NATÁČEL film Křižáček?

Booking.com

Úzký pobřežní ragion Apulie se člení do šesti oblastí, z nichž každá má vlastní identitu:

Gargano

Pobřeží poloostrova táhne v délce dvou set kilometrů a střídají se na něm pláže, zálivy a krásné vesnice, jako je Vieste a Peschici.

Národní Park Gargano se staletými buky je jednou z největších chráněných přírodních oblastí Itálie. Je zapsán v Seznamu světového dědictví UNESCO.

Basilika San Michele Arcandelo v Monte SanťAngelo byla postavena v devátém století. Stojí na místě, kde v roce 490 měl objevit archanděl Michael. Rovněž ho najdeme v Seznamu světového dědictví UNESCO. Svatá jeskyně pod kostelem je považována za nejkrásnější jeskyni světa.

Daulia

Na hranici Molise, Kampánie a Basilicata se nachází vnitrozemská Daunia. Je protikladem typického apulijského obrazu moře a pláží.

Daunia je klenotnicí pokladů pro milovníky historie a kultury. Za vidění stojí například hrad Bovino, malebná vesnici Deliceto, či elegantní Sankt Agata di Puglia. V Troia je nádherná katedrál, v Ascoli Satriano zase archeologické památky.

Císařská Apulie

Největší slávu zažila Apulie za vlády Fridricha II. Štaufského, císaře Svaté říše římské na počátku 13. století. Jeho dědictví je uchováno v historických městech i na venkově. Z pevností Fridricha II. je nejznámější pevnost Castel del Monte nad městem Andria. Hrad je postaven ve tvaru osmiúhelníku, inspirovaný matematickými a astronomickými principy. Je zapsaný v Seznamu světového dědictví UNESCO, jenž ho popisuje jako unikátní příklad středověké vojenské architektury a úspěšné spojení prvků klasické antiky, islámského východu a cisterciácké gotiky severní Evropy. 

Andria, Barletta a Trani jsou jedinečným svědectvím Normanského a Švábského království, jež se během středověku vystřídala v Apulii. Po éře rytířů a templářů dodnes zůstaly stopy v hradech a v obranných opevněních i v krásných románských katedrálách a kostelech těchto tří měst.

U jednoho z největších slaných jezer v Evropě, Saline di Margherita di Savoia, nachází útočiště mnoho druhů stěhovavých ptáků.

Bari

Díky letišti a námořnímu přístavu, je Bari hlavní vstupní branou do Apulie. Město na pobřeží Jaderského moře má dvě tváře: elegantní městskou čtvrť Murat a Bari Vecchia (historické centrum Bari). Městskou čtvrť dal postavit v 19. století Gioacchino Murat, král Neapolského království, na žádost Napoleona Bonaparte. Jedná se o sled panských vilových domů eklektického stylu, zatímco podzemí uschovává skryté poklady, skalní a podzemní kostely vytesané do skály.

Bari Vecchia je pastvou pro oči i chuťové pohárky. Barevné řemeslné dílničky se otevírají do úzkých uliček historického centra, plného intenzivní vůně chleba a pouličního jídla, ale i vůně speciality ciambotto, což je slavná rybí omáčka.

Na pobřeží jsou rozeseté středověké vesnice, jež uchovávají starobylé tradice. Giovinazzo provede své návštěvníky cestou časem, mezi ulicemi jeho opevněné citadely a charakteristického přístavu. Molfetta okouzlí turisty tajemstvími templářů. Polignano a Mare, postavené na útesu, fascinuje svým historickým centrem bohatým na pozůstatky arabské, byzantské, španělské a normanské kultury, jakož i pozůstatky čtyř obranných věží.

BASILIKA V BARI: Svatý Mikuláš z Myry

Magna Grecia, Murgia a Gravine

Krajina, které dominuje kámen, nepřístupné propasti, krypty a jeskyně střídají vinice a olivové háje, starobylé vesnice a řemeslné dílničky. Na pobřeží Jonského moře se nachází Taranto, hlavní město starověké Magna Grecia. Zůstaly zde stopy po středověkých kostelech vytesaných ve skále, jako v Massafra a v Mottola. Tady se nachází i království archeologie, sláva oblasti Magna Grecia, obývané Řeky už ve starověku. Můžeme obdivovat nádherné fresky hrobek a skryté poklady. Vzácná je také keramika z Grottaglie.

Valle ďltria

Alberobello, obec zapsaná v Seznamu světového dědictví UNESCO, má 1400 staveb zvaných trulli, což jsou původní bílé vápenné domy se střechou obloženou kameny, typického kuželovitého tvaru.

I kostely zde mají tvar staveb trulli, jako kostel San Antonio, jehož základy jsou ve tvaru řeckého kříže a kupole vysoká 21 metrů. Valle ďltria je známá nádhernými vesnicemi, některé jsou považované za nejkrásnější v Itálii, jako Cisternino a Martina Franca.

Bílá barva je příznačná pro obydlí středověké vesnice Ostuni, jež dostala z tohoto důvodu přezdívku Bílé Město. Jejímu centru vévodí katedrála z patnáctého století.

Uvidíte starověké olivové háje a pastviny, fosilní duny a nakonec úchvatné mořské pláže.

Salento

Salento je poloostrov na jižním cípu Apulie. Slunce a moře, umění a enogastronomie, dobrosrdečná pohostinnost a nádherné scenérie - to jsou přívlastky, které nejlépe vystihují Salento.

Setkávají se tady vody Jónského a Jaderského moře, na jejichž pobřeží se nachází známá letoviska jako Gallipoli a Porto Cesareo.

Kouzelná země, kde tajemné dolmeny a menhiry ukazují směr cesty, ukryté mezi olivovníky a kamennými zdmi na venkově mezi Giurdignano a Minervino di Lecce. Stojí zde raně křesťanské kostely, podzemní lisovny olivového oleje a starobylé statky, nyní přeměněné na okouzlující hotely a penziony.

Procházka po Lecce je cestou do baroka, mezi kostely a paláci a překvapením v podobě Římského amfiteátru v srdci města. Naproti tomu, v Brindisi lze navštívit dva hrady a pokochat se výhledem na nábřeží Regina Margherita. Jónské pobřeží je sledem rozlehlých pláží s bělounkým pískem.

Co sníst a co vypít?

Itálie je synonymem znamenitého jídla a dobrého pití, region Apulie tuto pověst proslulou už od římských dob potvrzuje.

Slavný chléb z Altamura s ověřením kvality CHOP (chráněné označení původu), je vyráběn dle receptury předávané už od středověku.

Rajčata Regina di Torre Canne, oregano, olivový olej z lisovny a sůl se snoubí s chlebem frisella, jednoho z gastronomických symbolů Salenta. Je vhodný na delší uchování. Tato vlastnost přispěla k jeho rozšíření mezi křesťanskými vojáky v době křížových výprav a mezi rybáři.

Orecchiette jsou těstoviny ve formě malého ucha. Odtud pochází název. Je z nich skvělý pokrm orecchiette alla cime di rapa (těstoviny orecchiette s listy vodnice).

Apulie je jedním z hlavních italských regionů v produkci vína. 80 % jsou červené odrůdy. Historie vinařství sahá až do dob Féničanů a Řeků. Řekové začali pěstovat Negroamaro, což je jedna z nejstarších odrůd vinné révy v Itálii a nejznámější autochtonní víno Apulie spolu s Nero di Troia a Primitivo. Kvalita je mezinárodně uznávaná, DOC a IGT.

Staletí staré olivovníky doplňují scenérii Apulie. Základ středomořské stravy, olivový olej, je považován za zelené zlato Apulie. Ovocná vůně a jemná chuť charakterizují olej Mattinata. Olej Terre Tarantine DOP, získaný z odrůdy oliv Leccino, Coratina, Ogliarola a Frantoio, naopak kombinuje ovocnou chuť s mírně hořkou příchutí.

Technika sklizně oliv v průběhu let zůstává zachována. Po ručním sběru se olivy ponechají několik dní odležet na chladném a větraném místě a pak se lisují.

Stará historie Brindisi

Ve Velkém Řecku, čili pobřeží Itálie kolonizovaném antickými Řeky, patří přístavní město Brindisi k nejstarším. Podle Herodota ho založily Mykéňané. Archeologové našli důkazy o osídlení již v době bronzové 1600 let před naším letopočtem. 

Legendy mluví o polomýtický zakladatelích. Buď to byl achajský princ Diomedes, nejlepší voják v Trojské válce, když si zrovna postavil hlavu Achilles a neválčil. Spolu s Odyssem vynesl z Troji dřevenou sošku Pallas Athény zavnou palladium. Z války se vrátil domů, ale po nějakém čase se kvůli nevěrné manželce vystěhoval do Itálie a založil město Arpi. Zda to bylo  dnešní Brindissi, není ovšem zcela jasné.

Nebo Brindisi založil Théseus, hrdina srovnatelný jen s Héraklem / Herkulem. Théseus byl synem athénského krále jménem Aigeus. Když dospěl, dovedla ho matka k velkému balvanu, a když měl sílu ho odvalit, našel pod ním meč a střevíce od otce. Vydal se za ním do Athén, aby se stal králem po něm. Místo krátké plavby zvolil dlouhou cestu po souši a zažil mnoho dobrodružství. Chromému obru Perifétovi, který zabíjel pocestné železným kyjem, kyj vytrhl a zabil ho. Další lupič Sínis přivazoval pocestné k vrcholkům ohnutých stromů, pak stromy uvolnil a oběť roztrhl. Théseus mu udělal totéž. Zabil divokou šedou svini Faiu, která rolníkům ničila úrodu. Byla to obluda, kterou zrodila ohavná Echidna se stohlavým Týfónem. Lupič Skeirón čekal na kolemjdoucí pod skálou u moře, požádal je, ať mu umyjí nohy a skopl je do moře. Théseus ho za nohy chytil a přehodil přes sebe do hlubiny. Zločinec Kerkyón nutil lidi k zápasu na život a na smrt. Souboj s Théseem nepřežil. Perverzní Prokrústes (Napínač) zval do svého příbytku, kde měl dvě postele. Když si člověk lehl na krátkou, přečnívající končetiny mu usekl, když na dlouhou, natáhl mu kosti a šlachy k okrajům. Théseus ho povalil na krátké lůžko a usekl mu přečnívající hlavu.

V Athénách ho otec nepoznal, ale poznala ho Médeia, která byla pod jeho ochranou. Měla za sebou kariéru vražednice  - zabila krále Pelia v Iólku, a krále Kreonta s dcerou Glauké v Koryntu. Ukradla spolu s Iasonem zlaté rouno. Médeia naváděla Aigea, aby Thésea nechal zavraždit, ale král poznal svůj meč a tím i syna. Médea tedy byla znovu vyhnána.

Athény hned ohrozilo velké vojsko, které bojovalo za Aigeova bratra Pallanta, aby se stal králem on. Théseus ovšem nepřítele zničil a zabezpečil otcovu vládu.

Poté Athény opustil. Attiku sužoval obrovský býk, kterého tam přivedl Héraklés z Kréty pro krále Eurysthea. Théseus ho chytil a po těžkém boji zabil. Poté se dobrovolně přihlásil do skupiny sedmi dívek a sedmi mladíků, které Athény musely posílat každým devátým rokem na Krétu za to, že před léty na athénských hrách Aigeus zabil Mínóova syna Androgea. Na Krétě byly oběti předhozeny Mínotaurovi, kterého král držel v labyrintu.

Byl to obludný netvor, půl muž, půl býk, kterého porodila Mínóova manželka Pásifaé jako důsledek nevěry s bílým býkem. Athénské oběti měly být posílány až do Mínotaurovy smrti. Théseus Minitaura zabil a díky Ariadnině niti se dostal bez úhony ven z labyrintu. 

Jenže když se vracel lodí domů do Athén, stala se tragédie. Vyplul pod černými plachtami na znamením smutku, ale slíbil otci, že je vymění za bílé, bude-li se úspěšně vracet z Kréty. Jenže na výměnu zapomněl. Když otec Aigeus spatřil černé plachty, propadl zoufalství a skočil do moře. To se od té doby nazývá mořem Egejským.

Už jako athénský král pokračoval Théseus v hrdinských činech. Zúčastnil se lovu na kalydónského kance s Meleagrem, s Iásonem plul na lodi Argonautů do Kolchidy pro zlaté rouno, s rekem Héraklem šel do války proti Amazonkám a nakonec si vzal za manželku jejich vůdkyni Antiopu. Jenže Amazonky vytáhly proti Athénám, aby ji osvobodily, ona se postavila po bok Théseovi a přitom zahynula.

Théseus je uznáván za tvůrce královské athénské demokracie. Uzavřel mír s Lapithy a byl pozván na jejich královskou svatbu. Kentauři na ní vyprovokovali bitku a Řekové většinu z nich pobili. Po návratu do Athén se podruhé oženil, vzal si Ariadninu sestru Faidru. Ta se však zamilovala do Hippolyta, Théseova a Antiopina syna. Hippolytos zahynul a Faidra spáchala sebevraždu. V té době ovdověl také lapitshký král Peirithoos. Oba zatoužili po krásné Heleně ze Sparty, budoucí příčině trojské války. Losem připadla Helena Théseovi, ukryl ji v Athénách. Peirithoos si vyhlédl Persefonu, manželku boha podsvětí Háda. Hádés je přijal a vyslechl vlídně, dal si chvíli na rozmyšlenou a zatím hosty požádal, aby se posadili, než se rozhodne. Sotva však usedli na křesla, přirostli k jejich studenému kameni. Peirithoos se už nikdy nedostal ven, Thésea po hodně dlouhé době osvobodil Héraklés. Helenu mezitím unesli z Athén její bratři a vzali s sebou Théseovu matku Aithru.

Vypravil se na ostrov Euboia, kde chtěl najít své syny Démofoónta a Akamanta a s nimi dobýt zpět Athény. Ale už mu štěstí nepřálo. Zahynul rukou skyrského krále Lykoméda, který ho v touze po jeho majetku svrhl do moře.

Théseus i Diomedes jsou historické postavy. Žili okolo roku 1400 let př. n. l.  a nejspíš zažili výbuch vulkánu na ostrově Théra (dnes souostroví Santorini), vpád mořských národů na Krétu a do Egypta, a také přispěli ke konci závislosti pevninské Hellady na mínojské Krétě. 

INFO: Puglia 

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

Antické báje a pověsti na Horydoly

Atlas (obr Atlas zkameněl)

Brindisi (město založil hrdina Théseus)

Gibraltar (Herkules podepřel oblohu dvěma sloupy) 

Ischia (na dně je připoutaný obr Tyfon) 

Karpathos (žili zde Titáni)

Kazbek (ke skále byl připoután Prometheus)

Kypr (král Pygmalion se zamiloval do bohyně Afrodity)

Perseidy (Perseus putuje oblohou)

Rhodos (bůh Helios oplodnil vílu Rhode)

Samos (narodila se tu Héra)

Sicílie (Kyklop Polyfemos uvěznil Odyssea v jeskyni)

Zakynthos (žila zde božská dvojčata Artemis a Apollón)