Úvodem bych chtěl podotknout, že mi už není 20 ani 30 jar, leč důchod je ještě daleko. Do Slovenských hor jezdím již cirka 30 let, v létě i zimě, většinou za nějakými těmi mužnějšími zážitky.
K napsání tohoto příspěvku mě inspirovaly jednak články na tomto serveru a hlavně však několik dosud živých postřehů evokující zážitky, které již přikryl čas.
V zimě se tu nic nesmí
To, že se v období od 1.11. do 30.6. nesmí nic, patří jaksi do koloritu tatranské oblasti. Pseudodůvody o ochraně zvěře, která dle informací poskytnutými místními, tedy povolanými lesáky, je v zimním období stáhlá do nižších poloh hlavně okolo Oravské přehrady jsou naprosto nesmyslné. Navíc slovenský lesák se pohybuje výhradně jen tam, kde může dojet autem s nápisem lesná stráž, což mu jaksi nemůže dát pravdivý obraz o skutečném stavu zvěře v jeho revíru.
Každý svého štěstí strůjcem
Dalším důvodem výše uvedeného zákazu je obava těch, kdo zákazy vymysleli, o zdraví a životy spoluobčanů. Tento důvod by se snad ještě dal pochopit v období budování rozvinutého socialismu, neřku-li komunismu, kdy každé ruky bylo potřeba k dosažení vytčených cílů. Dnes, kdy se vedou debaty o nutné spoluúčasti každého spoluobčana v péči o své zdraví a úloha státních orgánů pomalu zaniká, mi připadá tato obava a starost o zdraví a životy občanů jako slušně řečeno nemístná.
Pro odpověď na otázku, kdo bude platit náklady Horské služby při případných záchranných akcích, není třeba chodit daleko. Stačí se podívat na západ od našich hranic. Věc, která to řeší, je pojištění.
Chybí běžecká infrastruktura
Vycházejme ze skutečnosti, že se mimo přísně vyhrazené lyžařské areály na úpatí hor v uvedeném období nic nesmí. Ne každého baví celý týden brousit jeden, byť upravený svah. Běžecké upravené stopy, jak je známe z Vysočiny, Jizerek, Šumavy, neexistují. Kamkoliv se člověk vydá do okolitých hor mimo TANAP (například Skorušina a Oravská Magura) nikde nenarazí na nic vzdáleně podobnému lyžařské stopě. Což je pro duši romantika pohoda. Končí však v okamžiku, kdy se na běžkách již druhý den probíjí záplavou sněhu.
Polští turisté odjeli
Již z prvního pohledu na slovenský turistický potenciál je jasné (a oficiální vládní statistiky to potvrzují), že v horských oblastech Slovenska si lidé příliš pískat nemohou. Uměle vystavěné komplexy ohyzdných továren v hladových dolinách se drží při životě jen s pomocí vládních dotací, zemědělství nic moc a pastevectví moc lidí neuživí.
Díky dotační politice polské vlády (dotuje tamní tuzemské rekreace přes podniky) se na Slovensku vyskytuje Poláků již poskrovnu. Chudí zůstávají doma, bohatí jedou do Alp.
Jsou rádi, že vegetují
Místní Slováci jsou rádi, že vegetují. A tak je zde nejvíc Čechů a Moraváků. Je to vidět, když přejíždíte v sobotu hraniční přechod v Makově, kde hodinové čekání není vyjímkou. Mám však pocit, že je to už dlouho bavit nebude.