Hajní kostel - tak vypadá pořádná dvojka od Prachtela!

Jihozápadní hrana na Hajní kostel (730 m) nabízí přesně ty zážitky, jaké od jizerské žuly očekáváme - nic nedá zadarmo, drsná skála neodpustí jediný nedbalý pohyb, jištění je sporadické, lezení dobrodružné a výhled z vrcholu fantastický.

JIHOZÁPADNÍ HRANA 

Hajní kostel, Jizerské hory

Obtížnost: 3- UIAA. Lze jistit smyčkami, friendy a vklíněnci. Přesto je to odvážná cesta.

Prvovýstup: Neznámí lezci. Cesta se často leze jako horní část Drsné zimy od Petra Prachtela.

Výstup: Nástup v nejnižším místě skály. Z předskalí vede Údolí cesta, vpravo je vidět aplitová žíla a doleva stoupá soutěska. Prolezeme skalním oknem nad hlavou (2 UIAA) a ocitneme se na velké terase pod jižní údolní stěnou. Po trávě dojdeme doleva na hranu. Zde začíná Jihozápadní hrana.

Jemnou stěnkou po krystalech podlezeme hranu doleva. Ukloněná hrana je oddělená od skalního masivu výrazným spárokomínem. Hranou nebo komínem na vrchol. Jistíme o zábradlí na turistické vyhlídkové plošině.

Sestup: Pěšky po žebříku na turistické stezce.

Hajní kostel - horolezecký průvodce

Náhorní boulder 5-, Petr Prachtel, Zorka Prachtelová 29. června 1995, 10 m
V severní stěně po lištách na polici a převislou stěnkou na vrchol.

Žebříková stěnka 5-, Petr Prachtel 29. června 1995, 10 m
Severní hranou vpravo od žebříku po lištách kolem břízy. 

Pozdní léto 3+, Petr Prachtel 12. prosince 1995, 15 m
Od západu hlubokým komínkem a výše plotnou. 

Drsná zima 3, Petr Prachtel 20. ledna 1995 20 m
Po západním hřbetě,výše jako Jihozápadní hrana.

Jihozápadní hrana 3-, 20 m
Z velké terasy v jižní stěně plotnou vlevo za roh, podél ukloněné hrany a trhlinou na vrchol.

Údolní spára 5+, Petr Prachtel 26. října 1993, 20 m
V údolní jihizápadní stěna vlevo od Centrálního žlabu spárovým koutem na plošinu, odtud koutovým odštěpem přímo.

Centrální žlab 4+, 25 m
Údolní stěnou koutovou spárou na vrchol.

Roterdamská cesta 6/6+, Filip Hašek, Roman Živný, 15 m
Z předskalí přeskokem do stěnky, jí do římsy (skoba), postavením (kruh), zprava žlábkem na polici a lámavým sokolíkem na vrchol.

K poctě modřínů 8-/8, Zorka Prachtelová 18. června 1994, 20 m
Z plošiny pod velkým převisem komínkem na odštěpy a vpravo ke kruhu. Sokolíkem a překrok doprava ke kruhu Údolní cesty. Traverz vlevo za roh a při hraně obtížně přes BH na velkou polici. Vpravo převislou stěnou na vrchol.

Údolní cesta 7-/7, Tomáš Melichar, Václav Smejkal 1969, 20 m
V pravé části údolní stěny z předskalí (BH) přes převis do převislé spáry a jí pod střechu ke kruhu. Traverz vpravo za hranu a krátkou spárou na vrchol.

Holomráz 6/6+, Vladimír Výtiska, Robert Výtiska, Petr Slanina, Jan Maděra, 20 m
Spárou vpravo od Jižní hrany do ploten (kruh). Od kruhu přes polici do další plotny a po ní na vrchol. 

Holonic 5, Vladimír Výtiska, Petr Slanina, Jan Maděra 1992
Holomrázem na polici. Spárou přímo vzhůru (borhák) na vrchol. 

Jeřábová spára 6/6+, Petr Prachtel, Zorka Prachtelová 21. října 1994, 20 m
Nástup jako Holomráz na polici, z ní úzkou spárou (borhák) na polici a žlábkem na vrchol.

Dubová spára 4+, Zorka Prachtelová 21. října 1994, 18 m
V levé části východní stěny na plotnu. Schodem na rampu, z ní širší spárou na polici, žlábkem a stěnou přímo na vrchol.

Buková spára 4+, Zorka Prachtelová 21. října 1994, 16 m
Koutovou spárou na plošinku, vpravo žlábkem k bříze a nad žebřík.

Chladná spára 3, Petr Slanina, Jan Maděra, Vladimír Výtiska 11. listopadu 1990
Středem východní stěny na římsu, spárou a na vrchol. 

Cesta APK 6, Petr Prachtel
Vpravo od Chladné spáry přes stupeň a spárou. Po krystalech (borhák) na římsku a kolem břízy na vrchol.

K žebříku 3 10 m
V pravé části východní stěny přerušovanou spárou k žebříku. 

Rezervace Jizerskohorské bučiny je přírodním dědictvím UNESCO. Ostatně i samotné horolezectví je nehmotným dědictvím lidstva zapsaným na seznam UNESCO. Z moře bukových lesů tu a tam vyčnívají vrcholky černých skal. Tak je to i v případě Hajního kostela, který patří do skalnatého hřebene Poledních kamenů.

Turistická vyhlídka

Název skály není příliš jasný. Němci jí říkali Hainskirche, po 2. světové válce se ujal otrocký překlad Hajní kostel. Má odkazovat na kostel, který se ve zdejších horách měl zřítit. Ovšem skupině skal v nejbližším okolí se říkalo také Hexenchor, česky buď Čarodějnický kůr nebo Pěvecký sbor čarodějnic. Tak si vyberte, jestli je vám bližší božská či ďábelská mystika.

Hajní kostel je vyhlídková skála, která patří k masivu Poledních kamenů. Z vrcholové skály, kam vede kovový žebřík a  plošina je ohrazená kovovým zábradlím, je krásný výhled do údolí Smědé a na Frýdlantsko. Vidět jsou další skály jako Frýdlantské cimbuří, Poledník nebo Kazatelna. 

Proč se líbí geologům?

V Hajním kostele je prý ukrytý poklad, ke kterému se můžete dostat jen na Velký pátek - tedy pozítří. Velký pátek (dies passionis Domini) je den, kdy byl ukřižován Ježíš Kristus na Kalvárii. V křesťanské mytologie je součástí Velikonoc. V západních církvích připadá tento pohyblivý svátek na datum mezi 20. březnem a 23. dubnem. 

Skrytý vchod už dříve objevila matka s dítětem. Lesk pokladů uvnitř skály ji oslepil. Pobrala co mohla, ale dítě ve skále zapomněla. Setkala se s ním až za rok, zase na Velký pátek. Bylo živé a zdravé.

Geologové vědí, že v této celkem obvyklé báchorce je pravdivé jádro. Černý granodiorit protíná na úpatí skály mohutná vodorovná aplitová žíla. Největší a nejkrásnější v Jizerských horách. Je to pozůstatek po variském vrásnění, kdy se zvedly Alpy a také všechna Sudetská pohoří do himálajských výšek. Vznikly při tom nepředstavitelné tlaky a teploty, které roztavily žulu a umožnily do ní proniknout dalším minerálům. Aplity jsou tvořeny převážně křemenem a živcem. Vyskytuje se v nich také topas, fluorit a turmalín. Často beryllium a lithium.

NA KOLOBĚŽCE: Přes Jizerky těsně před prvním sněhem

Doprava

K Hajnímu kostelu vede zelená turistická značka z Bílého Potoka pod Smrkem. Vlak sem jezdí z Liberce. Bezplatné parkoviště je u nádraží.

Přijít lze pěšky. Přijet lze na horském kole až téměř pod skálu po zpevněné horské svážnici. Na necelých třech kilometrech očekávejte převýšení téměř tři sta metrů!

Vodu k pití můžeme nabrat v Černém potoce, podél kterého stoupáme z Bílého potoka. Dál už žádná studánka ani pramen není.

INFO: Vrcholová horolezecká kniha 1994-2004

PANORAMA z Hajního kostela: Hlídači Koutu (osvětlený proužek uprostřed), Černý potok (dole) a Ořešník (na obzoru)
Kliknutím otevřete velké panorama. 

Doporučené vybavení

Lano 30 m, 4x expreska, lezečky, 3x karabina se zámkem, jistítko, vklíněnce, friendy, šťáradlo, smyčky, helma, hrudní a sedací úvaz, horolezecký průvodce, lékárnička, outdoorový mobil, chytré hodinky, batoh, nůž, trekové boty na přístup, nepromokavá bunda, čepice, bunda softshell, funkční triko, ponožky, jídlo a horké pití v termosce. Na pozdní návrat není od věci čelovka. Hodí se trekové hole kvůli velkému převýšení. Milovníci přírody ocení dalekohled, dobré fotky udělá kompaktní fotoaparát. Nezapomeňte peníze na dopravu, doklady a pojištění.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

UBYTOVÁNÍ: Chaty, chalupy, apartmány a penziony v Jizerských horách

 Horolezectví v Jizerských horách

ZVON Severní cesta 5 UIAA
PALIČNÍK Kohoutí hřeben 5 UIAA
ŽABÍ KŮŇ Údolní cesta 5 UIAA
ČERVENÉ SKÁLY Maria Theresia 5 UIAA  
UHLÍŘOVA ČAPKA Dříčský komín 4 UIAA 
KOZLÍ JEHLA Stará cesta 4 UIAA
KULIČKA NA TIŠINĚ Normální cesta 4 UIAA
STOJKA Východní spára 4 UIAA
HORNÍ HLÍDAČ Hrabivá cesta 4- UIAA 
ZAHRADNÍ VĚŽ Údolní cesta 3+ UIAA
DIVÁ MÁŘI Normální cesta 3 UIAA
MALÁ MÁŘÍ, STRÁŽCE DIVÉ MÁŘÍ, JESKYNNÍ VĚŽ 3 UIAA
VĚŽ GRÁLU Normální cesta 3 UIAA
OSTRÝ ROH Frýdlantská cesta 3 UIAA
MALÝ JEZDEC Normální a Jižní cesta 3-5 UIAA
ČECHUŇ 3-5 UIAA
HAJNÍ KOSTEL Jihozápadní hrana 3- UIAA
SEDLO Vnitřní komín 2 UIAA

Černá studnice
Pelikan
Krucze skaly
Švédské skály na úpatí Krkonoš
Skalky na Ještědu
Ořešník

Ledopády v Jizerských horách
Ledopády ve Štolpichu

Obtížnost, ostrá žula a náročné hledání skal

Pozor! V Jizerských horách je stále uplatňována Jizerská klasifikace, jejíž stupnice přibližně odpovídá staré uzavřené Welzenbachově stupnici. Prakticky to znamená, že nejvyšší stupeň je VIc. Při tom VI, VIa, VIb a VIc může znamenat cokoliv - od klasické šestky do devítky ve stupnici UIAA. Nezkušené mohou nejspíš překvapit stupně I, II a III, které jsou výrazně těžší než ve sportovních oblastech, neřkuli na umělých stěnách.

Stupnice sice již byla otevřena a někdy se lze tedy setkat i s moderním označováním obtížnosti podle UIAA, ale to je spíš výjimka.

Poslední tištěný horolezecký průvodce Jizerské hory vyšel v nakladatelství Savana roku 2010 a aktualizovaný dotisk 2012. Stáhněte si mapu Jizerské hory 1:25 000. O skalách se zmiňuje též historická publikace Topografie skal Jizerských hor. Průvodce, mapy a obrazové publikace o Jizerských horách si vyberte v knihkupectví Kosmas.

Zároveň je nutno upozornit na velmi hrubou jizerskou žulu s ostrými krystaly, která "žere" oblečení a kůži na rukou i nohou, zvláště na kloubech a kotnících, ale také rychle ničí lezečky a oblečení. Často se tedy leze se spárovými rukavicemi.

Na přístup jsou potřeba dobré pevné boty, protože hledání skal se odehrává v náročném terénu mezi kameny, bažinami a padlými stromy.