7 nejlepších treků v Evropě

Počítejte, že za krásné zážitky vysoko v horách se platí příslovečným potem, krví a slzami. Není třeba ovšem třeba stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Potu sice procedíte hodně, ale krev prolijete nanejvýš z odřených kolenou a slzami možná zkropíte jen prasklé puchýře.

Slovensko

1. Tatranská Magistrála od chaty k chatě

Nejmenší velehory světa jsou lehce dostupné vlakem, pro Čechy je tu stále poměrně levné ubytování a navíc se zde mluví spřátelenou slovenštinou. Návštěvníci ovšem používají především češtinu a polštinu, protože Slováky to do jejich hor příliš netáhne.

Turistickým magnetem Vysokých Tater je Magistrála, nebo-li pohodlná stezka po úbočích skalnatých velikánů, která ukazuje všechny jejich vnady. Červená značka nás vede většinou nad hranicí lesa, a tedy poskytuje výhledy do údolí k Popradu, ale také nahoru do hor na nejvyšší štíty. Z nejlepších vyhlídek uvidíme i většinu slovenských hor, Nízké Tatry, Rudohoří, Malou a Velkou Fatru.

Chodník tatranské Magistrály je z velké části vyskládaný z velkých žulových balvanů. Na jednu stranu to ulehčuje chůzi náročným terénem, ale na druhou stranu je potřeba obout pořádné pohorky, abychom si nezvrtnuli kotník.

TURISTICKÝ PRŮVODCE: Tatranská Magistrála

Magistrála vede od jedné horské chaty k druhé. Dá se ujít za tři dni, ale týden je tak akorát na vychutnání tatranské atmosféry. Z Podbanského se jde většinou lesem přes Štrbské na Popradské pleso. Nad ním se vyhoupneme ostrým svahem do velehorských výšin a okolo Slezského domu, přes Hrebienok, Skalnatou chatu a chatu U Zeleného plesa sejdeme do údolní vesnice Lysá Polana. Co jméno chaty, to horolezecká, turistická nebo lyžařská legenda.

Jestli ještě nemáme dost, můžeme v Lysé Polaně přejít přes hraniční přechod do Polska a pokračovat k dalším proslulým chatám Mořské oko a Pět polských stavů a dál do Zakopaného.

Kde to je: Hory se vypínají nad Popradem.

Něco navíc: Gerlach (2655 m), nejvyšší vrchol celých Karpat, je dostupný pouze s horským vůdcem. Ne že by to byl zvlášť náročný výstup, který by nezvládl zkušený turista, ale ochránci přírody společně s vůdcovskou lobby to tak zařídili. Zamluvte si tedy vůdce ve Starém Smokovci a dejte si s ním sraz na Slezském domě. Bude mít s sebou veškeré vybavení pro sebe i pro vás a dovede vás bezpečně na vrchol i nazpátek. Jedná se o celodenní podnik.

UBYTOVÁNÍ: Chaty, penziony, apartmány, drevenice Vysoké Tatry

Booking.com

Ukrajina

2. Poloninské Karpaty se stanem

Ukrajina? Divoká země na východě, odkud načerno proudí dělníci a modrý východ se chce odtrhnout od oranžového západu – takové je obecné povědomí o obrovském placatém státě. Jenže hned za slovenskými hranicemi se otevírá turistický ráj v podobě liduprázdných hor a hlubokých lesů. Zakarpatská Ukrajina.

Dá se tu putovat dlouhé dny, aniž bychom potkali živáčka. Pokud budeme mít smůlu, narazíme pouze na pohraničníky, kteří střeží ukrajinsko-rumunskou hranici v oblasti Maramureš. Úřady nemají úplně jasno, jaké jsou jejich kompetence, a tak se může stát, že vás pohraničník zatkne dvacet kilometrů od hranic, nebo vás nechá jít přímo po "čáře". V prvním případě vás eskortuje do kasáren v údolí, což znamená pouze to, že vás o den či dva zdrží na vaší cestě.

Místní lidé včetně vojáků a policistů totiž s láskou vzpomínají na předválečné Československo. Už několik generací se mění státy a režimy, ve kterých žijí, ačkoliv se nikdy nestěhovali. Maďarsko, Polsko, Československo, Sovětský svaz a Ukrajina se tu střídají každých pár let. "Češi sem před válkou zavedli železnici a postavili tady kostel. Tehdy bylo dobře. Rusové po válce roztavili zvon i koleje. Od té doby je tu špatně," říká mladý lesní inženýr, který pochází z Bohdanu, před obchodem na návsi v nedalekých Luhách. "Uhři tady jen bojovali s Poláky, Ukrajinci si nás vůbec nevšímají a se Slováky nechceme nic mít," doplňuje ho padesátiletý kolega ochránce přírodní rezervace Hoverla.

Největším lákadlem Poloninských Karpat je čtyřdenní hřebenová túra přes dvě dominantní hory Hoverla a Pop Ivan. Všechno potřebné vybavení včetně stanů, spacích pytlů a jídla poneseme v batohu. Pouze vodu budeme moci nabírat z potoků a studánek po cestě.

HOVERLA: Zimní výprava do Zakarpatska

Vycházíme s Kvasů na řece Tisa a stoupáme loukami mezi zemědělskými usedlostmi na Šešul. Otevírá se před námi panorama obrovských travnatých kotlů a svahů, kde se ještě nedávno páslo ve velkém. Vstoupili jsme ovšem do rezervace, a proto byla pastva zakázaná a většina salaší je opuštěná. Přejdeme skalnatý vrchol Pietroš a lesy i loukami dorazíme na nejvyšší Hoverlu (2068 m). Výhled od vrcholového kříže je útěšný. Do dálek se táhnou zelené hřbety kopců, lidskou činnost připomínají jen občasné salaše a lesnické cesty po úbočích.

Pokračujeme na Černou horu, která se jmenuje také Pop Ivan. Na vrcholu najdeme zříceninu "tajemného hradu v Karpatech." Je to bývala meteorologická stanice, kterou před skoro sedmdesáti lety opustili čeští vědci a od té doby ji nikdo nevyužíval. Na spaní si ovšem raději najděte plácek někde jinde. Je to oblíbené místo odpočinku pohraničních hlídek a pokud se necítíte na diskusi pod hlavněmi samopalů, raději se jim vyhněte. Lze pokračovat dále až na rumunsko-ukrajinskou hranici, ale kvůli nejasnému pohraničnímu režimu doporučujeme sejít z hor dolů do vesnice Luhy, odkud jezdí autobusy do Mukačeva.

HISTORIE: Teskný osud Zakarpatské Ukrajiny podepsal prezident Beneš

Kde to je: Hoverla i Pop Ivan jsou bývalé hraniční hory československé Zakarpatské Ukrajiny. Nejbližší město je Rachov.

Něco navíc: Autobusem zajeďte do Koločavy, kde se narodil a je také pochován legendární loupežník Nikola Šuhaj. Komunistický spisovatel Ivan Olbracht z něho sice udělal romantického hrdinu, ale ve skutečnosti to byl mordýř a lapka nejhrubšího zrna.

Booking.com

Itálie

3. Nej, nej, nej... via delle Bocchette

Sedélka, štrbiny, rozsedliny – to je překlad italského názvu nejslavnější feráty světa. Trasa zajištěná ocelovými lany, kovovými žebříky a kramlemi zatlučenými do skal, nás protahuje nejdivočejšími scenériemi Dolomit v masívu zvaném Brenta.

Úžasné srázy pod nohama střídají úzké poličky v kolmých stěnách a ostré skalní hřebeny. Místy si připadáme jako mouchy nalepené na zdi. Držíme se jenom kusu železa připevněného do žlutavého dolomitu. Pro jistotu jsme se připnuli k ocelovému lanu pomocí karabin a horolezeckého úvazku. Před námi defilují štíhlé i rozložité skalní věže, malé ledovce a hluboká sedla. Mezi tím kličkujeme, kudy nás vedou lana.

Via delle Bocchette vede podél centrální části hlavního hřebene Brenty. Na ní navazují další kratší, ale stejně závratné feráty. Umožňují detailně prozkoumat celé pohoří, nebo trasy různě kombinovat. Díky nim můžeme sejít z hřebene, přespat na některé horské chatě a zase se na hřeben pohodlně vrátit.

Celý přechod Brenty po ferátách ze sedla Grosté, kam jezdí z Madonny di Campiglio lanovka, k chatě Dvanácti apoštolů a dolů do městečka Pinzolo, trvá obvykle tři dny. Noci lze strávit na chatách slavných horolezeckých jmen Tuckett, Alimonta, nebo Pedrotti.

S sebou musíme nést pouze oblečení, přilbu, pití na celý den a ferátový set, čili speciální horolezecký postroj s karabinami a popruhy na jištění proti případnému pádu.

NEJKRÁSNĚJŠÍ FERÁTA SVĚTA: Via delle Bocchette

Kde to je: Horský hřeben Dolomiti di Brenta se táhne v severní Itálii mezi městem Trento a lyžařským střediskem Madonna di Campiglio.

Něco navíc: Nejen sportem živ je turista, ale potřebuje také kulturní potravu. Zajeďte do Trenta a navštivte především hrad, kde se připomíná církevní Tridentský koncil i světská vláda Habsburků. Obojí má úzké vazby na země Koruny české.

Booking.com

Švýcarsko a Itálie

4. Skoro horolezecká túra okolo Cengala a Badilu

Jedna z nejkrásnějších alpských oblastí je bezesporu Bergell / Bregaglia na italsko-švýcarské hranici. Je známá především mezi horolezci a horskými turisty. Okružní túra okolo Badilu a Cengala divokými horami nabízí kombinaci turistiky a horolezectví.
Týdenní výlet je náročný a vyžaduje kromě odvahy také zkušenosti, ale za to poskytuje zážitky, které si budeme pamatovat celý život. K jeho zdolání potřebujeme solidní počasí, cepín, mačky, lano a základní horolezeckou výzbroj.

Z italské rekreační vesnice Bagni del Masino stoupáme k na horskou chatu Gianetti. Patnáctisetmetrové převýšení zdoláváme skoro celý den. Domluva s chatařem není úplně snadná, protože jako každý správný Ital má svoji rodnou řeč za jediný světový jazyk.

Druhý den máme naplánovaná dvě vražedná sedla, která sahají do třítisícových výšek. Často na nich leží sníh, pod nimi se plazí malé ledovce. Přespat lze zdarma v plechové boudě Trubinasca s palandami a erárními dekami, nebo o něco komfortněji v chatě Furä. Přes obrovské suťové úbočí a nekonečné ledovcové morény dorazíme na další chatu Sciora. Nad námi se zdvihají temné žulové stěny třítisícových vrcholů Cengalo a Badile.

Čtvrtý den nás čeká obávaný ledovec Bondasca. Je proslulý jako jeden z nejrozpraskanějších v Alpách. Má mnoho nebezpečných trhlin, kvůli kterým je potřeba jít neustále navázaní na laně. Na sedle Bondo nás vítá plechová budka přilepená jako orlí hnízdo na skále. Už jsme zase v Itálii. Poslední den opatrně slaníme na další ledovec, sejdeme ho, mineme chatu Gianetti a vracíme se do Bagni del Masino.

TURISTICKÝ PRŮVODCE: Túra okolo Badilu

Kde to je: Bergell / Bregaglia je italsko-švýcarské hraniční pohoří poblíž Svatého Mořice.

Něco navíc: Impozantními vodopády se chlubí téměř každé pohoří. Málokde ovšem padá masa vody hned za posledními domky městečka jako v Borgonuovo. Po návratu z hor je příjemné se vykoupat pod stometrovým Acquafraggia Piuro. Čím je léto teplejší, tím jsou vodopády mohutnější. Ledovce nahoře totiž tají a dávají více vody do koryta potoka. Pod vodopády se tvoří dvě jezírka a v horkém počasí jsou plná místních obyvatel i lidí z dalekého okolí. Je s podivem, že voda s sebou nenese žádné kameny, a tak je tu koupání příjemné a bezpečné.

Booking.com

Rumunsko

5. Fagarašské deštivé hory pěšky s těžkým batohem

Nejvyšší rumunské hory Muntii Fagarasului jsou o pár metrů nižší než Vysoké Tatry, ale za to jsou mohutnější, delší a deštivější. Populární karpatské pohoří je mezi českými a také německými turisty v oblibě už sedmdesát let. Před druhou světovou válkou sem jezdili za lovem, botanickými a geologickými výzkumy. Teď sem míří milovníci dlouhých pěších cest.

Po pár letech odmlky na přelomu tisíciletí, kdy se Češi vydali objevovat Alpy, se do rumunských Karpat zase vracejí. Jezdí sem cestovní kanceláře se svými klienty i osamělí dobrodruzi. Mohou přespávat na chatách pod hřebenem, ale většina turistů si nese stany a staví je u překrásných horských ples nebo na širokých lučinatých sedlech. Veškeré zásoby nesou s sebou.

Celý Fagarašský hřeben měří více než sedmdesát kilometrů a z toho padesát kilometrů se jde stále v nadmořských výškách okolo dvou tisíc metrů. Až na pár skalnatých úseků se jde širokými ovčími cestami po travnatých oblých horách. Postrachem turistů jsou zejména zubatý kamenný hřeben Serbota a úzká prudká rokle Strunga Dracului. S těžkými batohy vyžadují hodně síly a především rozvahy.

Na hřebenovku se nastupuje obvykle od vlaku v obci Turnu Rosu. Patnáct set metrů stoupání lesními stezkami se může protáhnout na dva dny. Hřeben potom směřuje neustále na východ. Schází se z něho pouze k plesům, u kterých se staví stany. V polovině ho protíná silniční tunel u velkého jezera Bilea Lac. Jezdí sem lanovka a dá se odtud dostat i autobusem. Pokud potřebujeme z hřebene sejít někde jinde, musíme počítat s celodenním usilovným pochodem na sever, abychom se dostali do civilizace. Na jih by to byly tři dny hlubokými lesy. Nebylo by to nic příjemného, protože za nocí je odtud slyšet vytí vlků a lesníci vyprávějí o spoustě medvědů.

Kde to je: Fagaraš dělí severní Sedmihradsko od jižní Dácie nedaleko města Brašov.

Něco navíc: Třešničku na dortu si můžete dopřát, když absolvujete krátkou, ale výživnou túru do vedlejšího vápencového minipohoří Piatra Crailui. Dostanete se k němu tak, že buď přejdete celý hřeben Fagaráše až na východní cíp, kterým navazuje na Královský kámen, nebo dojedete vlakem do Zarnesti a vystoupáte do hor. Stovky metrů vysoké kolmé skály jsou nahoře ukončené jen několik metrů širokým hřebenem, po kterém vede turistická stezka. Celodenní hřebenovka nabízí jen jednu možnost úniku hlubokou roklí, a tak nezbývá než počkat na dobré počasí a třináct kilometrů na délku a tisíc metrů na výšku zdolat v jednom zátahu.

Booking.com

Francie

6. Korsická GR 20 je

Pro grandiózní horskou túru procházející napříč Korsikou od jihu na sever Sentier de Grande Randonnée de la Corse, se vžil název GR 20. Tento trek patří k perlám zážitkové vysokohorské turistiky. Uvidíme rozeklané divoké pohoří, křišťálová jezera, ale i rozsáhlé lesy, malebné zátoky a písčité pláže. Dravé potoky tvoří hluboké kaňony, soutěsky, kaskády a vodopády.

Turistická cesta odvážně lemuje strmá úbočí korsických Alp. Její délka je 180 kilometrů. Protože cesty vedou doslova přes hory a doly, trvá zdolání této trasy dva týdny. Mnoho turistů proto absolvuje jen jeho severní polovinu, která je lépe dostupná dopravními prostředky. úchvatná túra je totiž přirozeně rozdělená na dva stejně dlouhé úseky železniční stanicí Vizzavona. Od jihu se sem jde z městečka Conca a k severu se pokračuje až do Calenzana.

GR 20 se vyhýbá většině nejvyšších hor, protože není určena pro horolezce a dokonce ani ne pro milovníky tak zvaných ferát nebo-li zajištěných cest. Využijeme tu především vytrvalost. Denní pochody jsou dlouhé a s těžkým batohem únavné. Začátkem léta je potřeba počítat i se sněhem v nejvyšších místech.

Ubytování uvnitř chat je mnohdy nejisté kvůli velkému zájmu návštěvníků o některé úseky trasy, a jinde není dokonce vůbec možné. Proto je nutné s sebou nést stan. Stanování na divoko je sice na celém ostrově zakázané, ale vedle horské chaty nebo v kempu je možné každý večer stan postavit.

Korsika je nejkrásnější ostrov Středozemního moře a nabízí příjemné počasí. Když je v Karpatech vyloženě hnusně a v Alpách se také nejeví přátelské počasí, na Korsice bude téměř jistě slunečno a přitom bude povívat chladivý větřík. Je to dáno jižní zeměpisnou polohou.

Kde to je: Ostrov leží ve Středozemním moři jižně od francouzského města Nice.

Něco navíc: Korsické pobřeží je rájem pro pádlování na mořských kajacích. Čistá voda, divoké zátoky a dobrodružné vlny přitahují elitní dobrodruhy i rekreační vodáky, aby vyzkoušeli zdejší moře. Kajakářské půjčovny a základny jsou v každém větším přístavu i turistickém resortu.

Booking.com

Rakousko

7. Glockner Runde v pohorkách pod ledovci

Nejvyšší vrchol Rakouska Grossglockner stejně jako všechny štíty okolo je zaledněný. Dostupný je tedy pouze pro horolezce. Sedmidenní turistické putování na jeho úpatí však obkružuje tohoto velikána, aniž by bylo nutné šlápnout na ledovec, nebo dokonce lézt po skalách.

Přesto celý týden putujeme v úchvatné vysokohorské přírodě. Potřebujeme k tomu průměrnou kondici, vytrvalost a štěstí na počasí. Denní etapy jsou naplánované na čtyři až osm hodin chůze a je nutno počítat s převýšením až 1700 metrů každý den.

Začátkem léta chůzi ještě znesnadňuje starý sníh, ale o prázdninách je již chůze pohodlná. Přespává se na horských chatách, a tak nemusíme s sebou vláčet těžké batohy. Stačí pár osobních věcí, teplé a nepromokavé oblečení a jídlo na jeden den. Vodu můžeme nabrat po cestě z potoků nebo tajícího sněhu.

Obvyklý začátek je v Kaprunu, odkud jede autobus do hor. Kuriozitou jeho jízdy je mnoho tunelů a také výtah pro auta. Po cestě procházíme nejen pod horskými velikány, ale také proslulými místy, kudy prošla horolezecká historie. V Kalsu založil pražský obchodník Johann Stüdl první spolek horských vůdců v německy mluvících zemích. Z Heiligenblutu vycházela výprava, která poprvé vystoupila na Grossglockner. Fusch je výchozím místem silnice Grossglockneralpenstrasse, která kopíruje starověkou vysokohorskou stezku přes hlavní hřeben Alp.

Kde to je: Grossglockner je součástí nejvyššího rakouského pohoří Vysoké Taury.

Booking.com

Něco navíc: Do nitra hor vede vysokohorská silnice Grossglockneralpenstrasse. Autobusem nebo autem se dá dojet až na vyhlídku Františka Josefa. Z velkého parkoviště je nejlepší vyhlídka na ledovec Pasterze a na samotný Grossglockner. Krátká kolejová lanovka vás od parkoviště sveze k ledovci.