Sochař Antonín Nykl byl uvězněný v rakouském koncentračním táboře Mauthausen po celou dobu války.
Poznal tam i pověstné Mauthausenské schody smrti, které vězni museli jeden po druhém vystoupat až nahoru.
To znamená, že dole dostali na záda velký kámen a ten museli vynést po 186 schodech. To se za den opakovalo několikrát. Ti, kteří nevydrželi, byli umláceni a shozeni dolů. Bylo to celkem 112 tisíc tun žulových kvádrů, které museli vynést.
Američané přinesli svobodu
Na osvobození čekali vězni v Mauthausenu do 5. května 1945, kdy k nim dojela na dvou tancích průzkumná četa 3. US Army. Vojáci jim jen řekli, že jsou svobodní, otočili se a zase odjeli.
Zbídačení vězňové se pak museli bránit skupinám SS, které se chtěli dostat do tábora a převléci se do vězeňských hadrů. Ubránili se, až když vypáčili sklad zbraní a pomohli jim táboroví hasiči.
Vydrželi do 7. května. Pak se objevil hlavní voj 3. americké armády. Dá se tedy s jistým zjednodušením říci, že se osvobodili sami.
Sto tisíc mrtvých lidí
Podle pozdějších odhadů bylo v koncentračním táboře Mauthausen zavražděno sto tisíc lidí. Zemřel zde také jeden z nejznámějších českých vězňů - písničkář a herec Karel Hašler.
Po atentátu na Heidricha zde bylo 23. října 1942 popraveno 252 příbuzných Josefa Valčíka a Jana Kubiše, parašutistů a atentátníků na Reinharda Heidricha. Celé jejich rodiny tam byly usmrceny z pomsty za atentát.
V letech 1941-1945 zde byl vězněn také pozdější československý komunistický prezident Antonín Novotný. Prezidentem byl od roku 1957 do 1968. Odtud se také s mým strýcem dobře znal.
Podle vzpomínek mého strýce Antonína Nykla nebyli nejhorší sadisti němečtí, nýbrž domácí rakouští dozorci SS a kápa, tedy vězňové povýšení do táborových funkcí.
Válečný kříž a Řád práce pro sochaře
Akademický sochař Antonín Nykl (1914-1985) byl držitelem vyznamenání Válečný kříž za práci v odboji během 2. světové války a komunistického Řádu práce za basreliéf státního znaku u vstupu do Národního shromáždění.
Jeho nejznámějším dílem je socha nazvaná Vězeň umístěná v koncentračním táboře Mauthausen.
Protože byl vězněn na stejném baráku spolu s budoucím prezidentem Antonínem Novotným, měl díky tomu později život na výsluní a stal se prorektorem na Akademii výtvarných umění.
Na politickou objednávku udělal sochu Jana Švermy na dnešním Štefánikově (dříve Švermově) mostě v Praze. Po sametové revoluci roku byla socha komunistického papaláše odstraněna a ještě později umístěna na Olšanském hřbitově.
Švermovi předcházel Stalin, na jehož obří soše v Praze na Letné se podílel spolu hlavním sochařem Otakarem Švecem. Poté co Švec spáchal sebevraždu, měl Antonín Nykl umělecký dozor nad dokončením. Po odhalení kultu osobnosti byla Stalinova socha odstřelena.
Sochař Antonín Nykl se za Pražského jara dost angažoval, za což ho chtěli po sovětské okupaci Československa vyhodit z akademie a odebrat mu ateliér. Protože si chtěl udržet životní standard, podvolil se a začal dělat busty Fučíků i zmíněného Švermu, přestože podle svědectví rodiny uměl dělat zajímavé a krásné sochy.
Malý ale eficientní koncentrák