Malý ale eficientní koncentrák Mauthausen

Tibore, Kubo, Michale - sluší se poděkovat za vaši podnětnou diskuzi na dálku přes prostor a čas. Na tyto hrozné věci bychom neměli zapomenout my ani naše děti a vnuci. Mohou se kdykoliv opakovat, jestli nebudeme opatrní.

 Vážený pane Tibore,

také já jsem dlouho rozvažoval jestli bych měl na Vaší kritiku nějak reagovat. Až teprve beseda o Heydrichiádě, kterou jsem 23. listopadu tohoto roku pod hlavičkou SVÚ –Společnosti pro vědu a umění ve Švýcarsku na bazilejske univerzitě zorganizoval, mne „nakopla“ abych některé Vaše názory poopravil.

A byli to oba přednášející, Jaroslav Čvančara a Vlastislav Janík, dnes dva nejkompetentnější znalci tématu okupace, kterým jsem k posouzení předložil Vaše řádky.

Mauthausen a jeho tehdejší „likvidační funkce“ je později úzce spojena s děním kolem atentátu na Reinharda Heydricha. Byli tam zlikvidováni všichni ti, kteří se, třeba i velice vzdáleně, k atentátu nějak „přichomejtli“.

Doporučuji vám abyste pečlivě pročetl čerstvě vydanou knížku jednoho z přednášejících, pana Vlastislava Janíka Mauthausen – konečná stanice.

Zjistil byste, že Mauthausen byl táborem III. stupně, tedy nejhorším a nejkrutějším. Když byl vězeň převelen z Mauthausenu do jiného tábora, třeba do Dachau, Buchenwaldu, tak to pociťoval jak odchod z pekla do ráje.

Hlavní tábor Mauthausen, patřilo k němu 49 táborů pobočných k nimž je třeba přiřadit i vyhlazovací ústav Hartheim, který sloužil k likvidaci v programu nazvaném Euthanasie, se podle terminologie SS nazýval „táborem ochranné vazby“. Neexistovala cesta zpátky, byla to prostě konečná. Vězňové sem přicházeli s poznámkou Návrat nežádoucí. Jasná definice.

Nemocniční tábor ležel pod příjezdovou silnicí do tábora a byl původně táborem pro sovětské válečné zajatce – nesl název Russenlager. V dubnu 1945 bylo v táboře 26 tisíc mužů a 1500 žen, z toho 9 tisíc těžce nemocných.

V mém textu jsem se nemohl zmínit o všem, jisté prostorové omezení vždy autora donutí aby vybral ty pasáže jeho mnohem obsáhlejšího textu, které pokládá za nejdůležitejší. To je ovšem velice subjektivní. Také výběr fotek je velice osobní věcí. Vyfotit Vámi vzpomínaný buzerplac by vyžadovalo aby fotograf byl v jistém nadhledu, tedy aby vylezl na věž vstupní brány.  Tam se ale normálně nedostane, nepustí ho tam. Už to, že v připojené fotogalerii je 36 fotografií, hraničí s maximem možností, co bylo možno uveřejnit, bylo jich k dispozici desetkrát tolik.

Ale další, jistě pro Vás zajímavé fotografie najdete ve výše zmíněné knížce, doporučuji si jí opatřit.

Jak napsal v doslovu Jaroslav Čvančara:

Čas plyne a začíná se zapomínat. Jedni vzpomínat nechtějí a jiní nechtějí ani slyšet ani vidět tu trnitou cestu, kterou jejich bližní museli projít.....

Díky Tibore za doplnění podrobností.

Jenom drobné vysvětlení: internetový článek není wikipedie. Nemůže tedy obsahovat vše, co se tématu týká, a při tom je jedno, zda se jedná o tak příšernou záležitost, jako je koncentrák, nebo třeba středověký hrad, nebo "jenom" tip na výlet na nějaké zajímavé místo v přírodě. Autor prostě musí vybrat, co je podle něho nejpůsobivější, a podat to osobitým pohledem.

Kdyby se Ti chtělo do něčeho podobného, rádi bychom uvítali spolupráci. Takové věci je nutné si připomínat. Ohledně koncentračních táborů jsme dosud uveřejnili tyto články: 

Koncentrační tábory na Horydoly

KOMUNISMUS Jáchymovské peklo a Doktor Máj z lágru (Jáchymov)

KOMUNISMUS Památník Vojna (Příbram)

KOMUNISMUS Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák (Sýrovice)

NACISMUS Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka (Svatava)

NACISMUS Malý eficientní koncentrák a Česká socha vítá (Mauthausen)

NACISMUS Pieta v terezínském koncentráku (Terezín)

NACISMUS Milion zavražděných Židů, Poláků, Cikánů, Sovětů a Vyvraždění terezínského rodinného tábora (Osvětim)

NACISMUS Schindlerův seznam (Krakov) 

Více k tematu: Nový fenomén dark tourism a Nejtemnější turistický cíl

Zdravím. Ja viem, že reagujem dosť beskoro vzhľadom na to, kedy bol článok napísany, ale tento server som objavil len nedaávno. 
Musím v prvom rade napísať, že nechcem nijakým spôsobom zľahčovať kvality autora článku, ale keďže sa o tématiku nacistických KT zaujímam, musím upozorniť na neúplné informácie. V prvom rade,podľa mňa, tu malo byť napísané, že Mauthausen bol pracovný tábor, nie vyhladzovací. Sem neposielali väzňov na to, aby ich usmrtili,ale preto, aby mali pracovnú silu do blízkeho kameňolomu, v ktorom z odstrelenej žuly vyrábali kvádre na dláždenie ciest. To, že v tábore zahynulo toľko ľudí, bolo spôsobené vyslovene krutými pracovnými podmienkami. Do plynových komôr boli posielaní väzni, ktorí už neboli schopní zvládnuť namáhavú prácu, nie preto, že by sa niekto rozhodol ich len tak zlikvidovať. A krematórium slúžilo na likvidáciu mŕtvol.Len tak mimochodom, v galérii je jedna fotka, ktorá z dialky zachytáva zopár pôvodných budov tábora. Autor ju fotil z tieňa priľahlého lesíka. Ale vieautor, že ten lesík vyrástol na kopci, ktorý tam pred rokom 1938 ešte nebol? Ten les totiž vyrástol práve na mieste hneď za plotol KT, kam vysýpali popol z krematória. Autor ďalej v článku vôbec nespomenul slávnu "Stenu parašutistov", je spomenutá len pri fotkách v galérii a aj to len po nemecky. Je to skalné bralo, odkiaľ stráže nezhadzovali väzňov len tak z roztopaše. Nútili odtiaľ skočiť, alebo zhadzovali, tých väzňov, ktorí sa buď niečim previnili pri práci alebo už neboli fyzicky schopní vykonávať náročnú prácu v kameňolome. A nezriedka odtiaľ skočili aj dobrovoľne, keď to už psychicky nezvládli. K Stene parašutistov neodmysliteľne patria Schody smrti, tiež spomenuté len tak letmo vo fotogalérii. Nikde v článku nie je spomenutý ani priľahlý vojenský zajatecký tábor, hoci vo fotogalérii fotografia pamätníku, ktorý stojí na jeho mieste, ale s popisom KT Mauthausen. Na miesto, kde sa tento pamätník nachádza (vysoký žulový stĺp so zlatou päťcípou hviezdou navrchu), stála skupina barakov, do ktorých umiestňovali sovietskych vojnových zajatcov. Tí boli od ostatných väzňov prísne oddelovaní, pretože ich pobyt v tomto zajateckom tábore nebol dlhší ako cca 2-3 týždne. Potom boli buď popravení, alebo v nočných hodinách splynovaní v komorách KT.
Ďalšia vec, ktorá mi trošku vadí, je výber fotografií v galérii. Máte tu 31 fotiek, ktoré ale v podstate ukazujú to isté, len z rôznych uhlov pohľadu. Nikde tu neuvidím ten obrovský buzerplatz, ktorý sa v tábore nachádza, nikde tu nevidím tú stenu v krematóriu, ktorá je celá preplnená spomienkovými a pietnymi tabuľkami za obeťami tábora, nikde tu nevidím fotky z exponátov múzea, ktoré sa nachádza v priestoroch KT. Váš výber fotiek, podľa mňa, vôbec nevystihuje tú pochmúrnu atmosféru, ktorá v Pamätníku doteraz vládne.

A na záver by som možno spomenul ešte jednu drobnosť, ktorá robí KT Mauthausen jedinečným. Zhruba 110 km vzdušnou čiarou od KT stojí v meste Braunau am Inn rodný doma Adolfa Hitlera. Pred týmto domom stojí ako pamätník a memento obrovský žulový kameň, ktorý toto celé pripomína. A tento kameň bol pred ten dom privezený práve z kameňolomu KT Mauthausen.

....ty by snad mohlo napadnout, že se to nehodí, podobně jako nikdo (Nobody) nehraje fotbal na Olšanských hřbitovech nebo se nehoní při hře na slepou bábu ve sféře terezínského památníku. Dost velkou část dnešní mládeže ty věci, které se staly „tak dáááááávno“ zajímají jen velice málo asi proto, že se společnosti bohužel příliš nedaří mládeži konkrétně přiblížit tehdejší příšernou dobu.

Děti se chichotají - to je normální. Hlavně ža tam byli