Zpívá hora Sangerberg?

Romantiku stranou, je třeba sklízet obilí!

Podle pověsti se zde měli už ve 14. století usadit poutníci, protože předpokládali, že uvnitř hor jsou velká ložiska rud. Měli štěstí. A jeden pocestný, který slyšel pod zemí tyto muže zpívat a nebyl s to si vysvětlit, odkud tóny přicházejí, se užasle zeptal: "Zpívá hora?" (Sang der Berg?). Z toho se dnes často odvozuje původ názvu tohoto městečka.

Jiná verze vychází z nářečního výrazu Sommaberg. Ten můžeme přeložit jako sluneční skvrna. Ve skutečnosti jsou zde některá místa, na nichž sníh dříve roztaje, a ta jsou proto úrodnější.

Roku 1454 se místo jmenuje ještě Sangenberg, ve středověké spisovné němčině znamená Samm snop obilí, v dialektu je to Sange. Správné označení by tedy bylo Sammaberg.

Cínové a stříbrné doly

Až do roku 1877 byl Sangerberg rozdělen do tří vesnic: Starý neboli Velký Sangerberg, Nový Sangerberg patřil k panství Bečov a Malý Sangerberg náležel klášteru Teplá - tato část obce se až do odsunu nazývala Abtei (opatství).

První písemná zmínka o Sangerbergu je z roku 1349. Císař Karel IV. daroval tehdy pozdější novosangerberskou část cínových a stříbrných dolů vévodovi Borso von Riesenburg, předkovi bečovských zámeckých pánů. Poté nastal značný rozvoj hornictví.

Sangerbergu společně s Krásnem bylo 1380 propůjčeno Chebské právo. Od té doby bylo místo vždy uváděno samostatně a nikdy jako součást panství, dostalo se mu kromě toho městského práva. "Dyweil die Werld stet" (pokud svět stojí) se píše v propůjčovací listině.

Jak vypravuje pověst, měl Sangerberg za třicetileté války v období hladu postoupit Chebské právo za obilí městečku Stadt Lauterbach (později Litrbachy, dnes Čistá). Jen městské právo si zachoval.

Tuto nejčernější kapitolu německých dějin připomíná ještě dnes Švédský most a kus lesa, který se nazýval Koňská stáj, protože tam jednu zimu strávil král Gustav II. Adolf se svým vojskem. Tou dobou musel být sangerberský kostel dostavěný roku 1616 protestantský. Bylo to ovšem jen po dobu zimního táboření, pak se do svatostánku opět vrátil katolický svatý Leonard (Linhart), kterému byl zasvěcen. Křtitelnice, na níž jsme my sangerberští byli pokřtěni, pocházela ještě z doby výstavby kostela. Byla zhotovena z jediného kusu žuly.

VZPOMÍNKY: Prameny mezi válkami

Booking.com

Největšího rozmachu dosáhlo hornictví po roce 1648, když pro sebe získal větší oblast Hans rytíř z Pluhu (Hanuš z Pluhu) a na ní plánovaně těžil. Ve Smrkovci se hutnicky zpracovávalo stříbro, cín a železo. Ale také klášter Teplá začal na svém území s těžbou. Cínové lampy a svícny, stříbrné monstrance a kalichy měli v Sangerbergu a v klášteře Teplá ještě v posledních letech. Když se však ve štolách tvořila kyselina uhličitá, prodal baron Juncker Bigatto, bečovský pán, své území c.k. eráru. 1845 byla těžba zcela ukončena.

Obchod se solí, dobytkem a chmelem

Vláda Josefa II. přivedla celou monarchii k blahobytu, který se nevyhnul ani Sangerbergu. Nejprve se obchodovalo s dobytkem. V Galicii, Bukovině a Maďarsku se kupoval dobytek a hnal se do západních Čech, Bavorska a Saska.

Ale ještě jiný obchod proslavil Sangerberg daleko za hranicemi této oblasti: obchod s chmelem. Protože Čechy neměly dost soli a z Bavorska ji nechtěly dovážet vzhledem k vysokému clu, začali ji sangerberští dovážet se Solné komory. Aby se však využívalo jízdy tam, bral se s sebou žatecký chmel. Tak se rozvíjely obchod a směna, které se brzy rozšířily na celou Evropu, a je možno právem tvrdit, že majitelé největších chmelařských firem v Rakousko-Uhersku byli sangerberští občané.

Firma Danzer má tuto pověst ještě dnes. Protože tehdy ještě chybělo v místě bankovní spojení, dostala firma Danzer od c.k.ministerstva financí povolení tisknout vlastní peníze. Z toho se 1878 vyvinula spořitelní a záložní společnost, od roku 1938 Volksbank Sangerberg.

Protože však Sangerberg neležel na žádné z pozdějších železničních tratí, přestěhovalo se těžiště obchodu s chmelem do Žatce. A tehdy se objevil nový způsob obživy: cestovní ruch. V roce 1870 byl vybudován léčebný dům, pozdější plicní sanatorium a jímaly se prameny - Vincencův, Rudolfův a Giselin. Lázeňský dům vedly odborné síly a byl k dispozici hostům. 1910 byl vybudován známý a hojně navštěvovaný Wolfstein.

Odsun Němců z Československa

Avšak dvě války zabrzdily tento vývoj. A když mělo dojít k novému rozmachu, byli jsme vyhnáni. Přece však máme ještě právo na tento kousek země a my ze Sangerbergu za to budeme bojovat společně se všemi tisíci, dokud nebudeme vyslyšeni.

Owa offa kummt s jedra amol nau Songaberch!

Napsal Helmut Plescher pro Marienbad-Tepler Heimatbrief (Mnichov) po roce 1950. Mezitulky přidala redakce Horydoly

Zobrazit místo Turistika na větší mapě