Zákaz vstupu

Horská kola

Spousta turistických cest je pro cyklisty zavřená, protože se opravdu nedají jet. Zbytek zakazují ochranáři, kteří mají hrůzu ze zničení okolních lesních stezek. Nejmarkantnější je to v Krkonoších, protože v první nejcennější zóně národního parku není povolen vjezd cyklistům ani na takové trasy, jako jsou asfaltky k Labské a Luční boudě, kudy v zimě jezdí rolby a v létě avie se zásobami. To samé se týká Šumavy, kde jsou mnohé lesní magistrály pro cyklisty i pěší turisty uzavřené, ale nákladní auta se dřevem jimi běžně jezdí.

Administrativními zákazy se ovšem mnozí cyklisté nenechávají zastrašit a jezdí, kde se dá, a laikovi se zdá, že i kde se nedá. V Krkonoších se vydávají často na zakázané hřebeny, dá se vyjet (a chvílemi tlačit) kolo i na Sněžku. Houfy holandských turistů na kolech je možné o prázdninách potkat u pramenů Labe. V Jizerských horách sjíždějí dobří sjezdaři po značených i neznačených cestičkách prudké severní svahy.

Divoká voda

Opravdu divoká voda se v Česku jezdí jen na jaře nebo těsně po velkých deštích. Teče tu jen pár řek, na které má cenu pro vodácké experty vyrazit. A některé z nich jsou uzavřeny z důvodů ochrany přírody. Poslední zavřenou řekou je Děčínská Kamenice, kterou tradičně splouvaly každé jaro a podzim desítky vodáků. S nedávným vznikem národního parku České Švýcarsko jim to správa ze dne na den zakázala. Dopadli tak stejně jako na oblíbené Křemelné a extrémně těžké Vydry na Šumavě. Paradoxní je, že podél obou šumavských řek vedou široké cesty pro těžkou lesní techniku a na kamenických soutěskách se plaví stovky turistů na komerčních pramičkách.

V tomto ohledu bylo pro vodáky daleko vstřícnější jednání krkonošského parku, jehož návštěvní řád určil místa na Jizeře a horním Labi, kde se smí do lodí nasedat a kde končit plavbu, aby vodáci nepoškozovali přírodu.

Méně náročný, ale také nedovolený tok je Dyje, která teče v hraničním pásmu, poté ve vodárenském pásmu, v přírodní rezervaci a nakonec zase příliš blízko u hranic. Horní tok Klabavy teče skrz vojenské pásmo v Brdech a Krušnohorský přivaděč slouží jen průmyslovým účelům. Přesto je občas někdo spluje.

Jeskyňářství

Jistý postarší speleolog z Českého krasu má archiv smutných fotografií: dokumentuje stav jeskyní na Karlštejnsku od padesátých let do dneška. Staré obrázky jsou plné krápníků, na nových ze stejných míst už nic takového vidět není, protože lidé všechno zničili. Proto také jeden z tamních ochranářů říká: "Nejlépe chráněná jeskyně je ta, která ještě nebyla objevena." Přesto do jeskyní lezou kromě speleologů i mnozí turisté, kteří si jen chtějí užít dobrodružství. Nejznámější je Barrandova propast u Berouna, která začíná dvacetimetrovou propastí, na jejíž zdolání je potřeba lano.

Lidským podzemním výtvorem, kam vstup zakazují ochranáři kvůli netopýrům a báňské úřady pro nebezpečí zřícení, jsou tři kilometry dlouhé štoly mezi zatopenými lomy Malou a Velkou Amerikou. Jsou sice zabezpečeny mřížemi, není těžké se do nich s místním znalcem dostat.

Base jumping

Skočit s padákem z letadla nebo z vysokého kopce není dnes nic zvláštního. Za pomoci instruktora to zvládají i důchodci a malé děti. Ale skákali jste někdy z mrakodrapu nebo ze skály? Této smrtelné zábavě se říká base jumping. Chybu při ní uděláte jen jednou. Na nápravu máte totiž jen zlomky vteřiny, což obvykle nestačí. Toho jsou si vědomy úřady a tento extrémní druh parašutismu zakazují. Například v USA vás po přistání chytí policista a jdete do vězení. V Česku se zatím o takovém případu neví.

BASE je také zkratka pro všechna čtyři místa, odkud se skáče: buidling (dům), antenna (televizní věž), span (mostní oblouk) a earth (země, skály, útesy). Jednoho z nejlepších výkonů se odvážil Američan John Vincent, když pomocí přísavek vylezl na mostní oblouk v St. Louis a skočil z něho dolů. V tuzemsku jsou zatím všechny skoky důsledně utajené a mezi parašutisty se šušká, co a kdo možná skočil.

Kolečkové brusle

Pokud vás nebaví se jen tak projíždět na kolečkových bruslích po parku, jste praví adepti na dobrodružnou jízdu městem. Obvykle začíná tak, že nenápadní mladíci vyjedou městskou dopravou někam na kopec. Teprve tam vybalí z batohů brusle, přilby a chrániče. Začíná pekelná jízda. Kličkují mezi auty, míjejí obrubníky jen o decimetry a sviští pořád dolů. V centru bruslí skoro normálně, jen tu a tam přeskočí květináč, zdrkotají schody nebo se svezou na eskalátorech.

V Praze se takhle občas někdo odváží sjet ze Strahova Petřínskými sady nebo některou z frekventovaných ulic na Smíchov. Legendární jsou jízdy čtyřpruhovou rychlostní komunikací od letiště do Dejvic. Je jasné, že brusle na silnici jsou solí v očích dopravním policistům.

Skialpinismus

Lyžařské výstupy na stoupacích pásech a divoké sjezdy lavinovými poli či skalnatými žleby jsou stále oblíbenější. Hlavním předpokladem pro úspěšnou akce je vyhnout se ochranářům, protože sport tolik populární v Rakousku, Francii, Itálii nebo na Slovensku, je v Česku zakázaný.

V Krkonoších se tradičně jezdí Kotelní jámy, svahy do Labského dolu, Studniční a Luční hora a někdy i Sněžka. Nenáročné, ale hezké terénní sjezdy vedou z Kotle a z Lysé hory, údolím Bílého Labe, Čertovou strouhou a z Kozích hřbetů.

Pěkné skialpové trasy nabízejí Jeseníky v okolí Pradědu a Červené hory. Občas někdo sjede i šumavský Plechý nebo Třístoličník.

Na všech trasách hrozí kromě pokut i nebezpečí lavin. Sjezdy jsou možné jen za dostatku sněhu, aby se neničila kosodřevina a mladé stromky.

Freeriding

Pohodlnější lyžaři než skialpinisté provozují takzvaný freeriding, což je ježdění ve volném terénu, ale za pomoci lanovek. Zatímco v Alpách nebo v Americe se jedná o sjezdy v hlubokém prašanu na širokých pláních, v Česku se kličkuje lesem nebo v úzkých průsecích. Nejlepší tuzemské terény jsou přímo pod lanovkami, ale chce to mít dost exhibicionismu v těle. Divoký sjezd v úzkém korytě pod dohledem stovek lyžařů nad hlavou chce sebezapření. Pěkné jsou trasy na špindlerovském Medvědíně, harrachovském Rýžovišti a rokytnické Lysé hoře v Krkonoších. Pokud napadne hodně sněhu, zajímavé trasy vedou i vysokým lesem z Ještědu. Krátké pěkné sjezdíky se jezdí i v Peci pod Sněžkou, ale mezi lyžaři se šíří zprávy, kdo za svezení kolik zaplatil na pokutách.

Buildering

Zpola ironické označení (podobné jako bouldering - lezení po nízkých kamenech) pro zvláštní odnož horolezectví je staré teprve nějakých deset let. Builderista leze po budovách, betonových sochách, nábřežních zdech a podobných lidských výtvorech. V tuzemských poměrech je zatím zřejmě nejvážnějším výkonem vylezení na výškovou budovu Motokovu v Praze. Prvovýstupci i jejich následovníci stoupali v noci, protože se oprávněně báli policistů i ochranky.

Dalšími známými pražskými objekty jsou umělecké plastiky na obou stranách Barrandovského mostu, mostní pilíře pod mostem Barikádníků, ale vylezeno bylo i pár směrů po stěně Stavební fakulty či na Hlavním nádraží. Po betonu se ovšem leze i v Ústí nad Labem, v Brně či Ostravě.

Slaňování

Slaňování z věžáků se z původně soukromé zábavy nevybitých horolezců stalo reklamní atrakcí. Při současné kvalitě horolezeckého či jeskyňářského vybavení může po krátké instruktáži sjet na laně každý začátečník. Silnější nátury zkoušejí slaňovat do volného prostoru, jako je Nuselský most v Praze, Most přes Lužnici u Bechyně či Zvíkovský most přes Vltavu. Pokud lano nekončí na pevné zemi, je potřeba po něm vystoupat zase nahoru pomocí jeskyňářských šplhadel, což připomíná pohyb housenky na stéble trávy. Policisté takové věci bez povolení nemají rádi.

Kienova houpačka

Extrémní horolezec Helmut Kiene vymyslel před lety obdobu bungee jumpingu, ale bez speciálního pružného lana. Z mostu se neskáče rovnou dolů, ale do strany a lano vás proto nezachytí jako opičku na gumičce, ale jako kyvadlo. Prakticky to vypadá tak, že konec lana uvážete na jednu stranu mostu, potom ho pod ním provléknete a na druhé straně se k němu přivážete. Pak už nezbývá nic jiného, než všechno zkontrolovat a skočit.

Zkušení borci doporučují napřed místo sebe svrhnout do hlubiny na laně přivázaný batoh plný kamení. Je to poslední kontrola, že jste si skok vypočítali přesně a nerozplácnete se o pilíř nebo neskončíte na zemi. I v Česku je už evidováno několik smrtelných zranění. Na Kienovu houpačku můžete do určitých míst dostat jednorázové povolení od silničních nebo drážních úřadů. Za komerčních podmínek se občas skáče například z železničního mostu v Hracholuskách u Plzně.

Ledové lezení

Lezení po zmrzlých vodopádech není nic neobvyklého. V Česku ovšem mají ledolezci stejný problém jako skialpinisté: ochranáři jim zakázali vstup k nejlepším rampouchům. Tuzemská ledová oblast číslo jedna je totiž Labský důl v Krkonoších a číslo dvě Obří důl v tomtéž pohoří. Padesátimetrové ledové výstupy jsou sice nelegální, hrozí za ně velké pokuty a nad horolezci visí hrozba veřejných prací, ale přesto je tu každý zimní víkend k zahlédnutí několik dvojic s cepíny v rukou.

Legální je naopak lezení menších ledopádů v Jizerských horách a v Jeseníkách, v okolí Děčína a v severočeských opuštěných lomech. Zmrzlá voda se dá na pár týdnů v roce najít téměř všude včetně středních Čech či severní Moravy.

Trendem mezi nejlepšími lezci je tak zvaný drytooling, což je kombinované lezení v mačkách a s cepíny po ledu i suché skále.

Máte s něčím podobným zkušenosti? Napište do redakce Horydoly.cz, postaráme se o zveřejnění.