Pavlína Hanušová je jedinou Češkou, která se letos zúčastnila všech tří horských maratónů začleněných do Mountain Marathon Cupu. Nelehké běhy v Lichtenštejnsku a ve švýcarských střediscích Zermatt a Interlaken dávají dohromady 127 kilometrů a 5573 výškových metrů.
Co tě přivedlo k běhání na dlouhé tratě a po horách?
Za vším hledej muže! Svého původního sportu jsem v určité době zanechala. Jednoho dne jsem ovšem zjistila, že kondice je nenávratně pryč a můj život je v podstatě jen práce. Zkoušela jsem různá cvičení, chodila několikrát týdně do fitka, ale nic z toho mi nepřineslo uspokojení. K běhu mě přivedl můj přítel. Tak dlouho mě přemlouval, ať to zkusím, až jsem jednoho dne obula boty a vyrazila společně s ním. Hrozně jsem se styděla. Ale on mi s láskou, trpělivě pomáhal překonávat moje první běžecké kroky. V té chvíli jsem věřila, že možná uběhnu 5 km. Když budu pilná. Bylo to v létě 2004. Uběhla jsem. Byla to hrůza. A pocit uspokojení byl omamný. Rychle jsem koupila své první skutečné běžecké boty a rozhodla se, že překonám hranici půlmaratónu. Na podzim 2005 jsem běžela svůj první maratón. Ten závod měl osudové následky pro můj další, a to nejen běžecký, život.
Jak došlo na první horské běhy?
Doprovázela jsem svého přítele na Jungfrau maratón. Jako divák. To prostředí, atmosféra, výzva k běhu v těžkých podmínkách, to je něco, co mi už nikdy potom nedalo spát. Celý půlrok jsme poctivě trénovali a před očima měli jediný cíl: V létě 2006 jsme odletěli na Island a běželi pětapadesát kilometrů dlouhý Laugavegur ultramaratón. Jediný závod, který jsem kdy nedokončila a přesto zážitek, na který nikdy nezapomenu.
Zatímco ostatní ženy vysedávají po kavárnách nebo tráví chvilky u své oblíbené kadeřnice, ty trénuješ.
Nenech se ovlivnit dojmem z našeho setkání při běhu! Ráda chodím do kavárny, ještě raději do cukrárny. Pravidelně vysedávám u kadeřnice. A mám i jiné ženské rozmary. Běh k tomu dává něco navíc. Perfektně se mi při něm přemýšlí. Vyřeším si při něm pracovní i osobní problémy, běh mi otevře jiný, svobodný pohled na svět.
O tom to je?
Pravidelný trénink je prostředkem k něčemu zcela jinému. Pravé uspokojení z běhu jsem začala cítit až ve chvíli, kdy jsem začala běhat dlouhé tratě. Prostě si o víkendu řekneme, že bychom se chtěli tam či onam podívat a jako jiní chodí na celodenní túru, u nás se běhá na výlet. Se zastávkou na prohlídku památek nebo na dobrý oběd v hospůdce. Běh mi také otevřel nový pohled na přírodu a krajinu. Díky běhu jsem mnohem větší patriot, než jsem kdy byla.
Jak často a jak dlouho trénuješ?
Prostředí alpských nebo severských podmínek u nás nelze napodobit. Jediný recept je běhat bez ohledu na počasí. Běhám v létě i v zimě, v dešti, v bahně, ve sněhu i v letních vedrech. Důležité je mít správné boty, vhodné oblečení a vůli do toho jít. Ve všední den běhám půl až dvě hodiny denně, víkendová dávka bývá mnohanásobně delší. Trénuji obvykle pětkrát týdně. V zimě, kdy je nedostatek denního světla, běh nahrazuji veslařským trenažérem.
Máš nějaké oblíbené "kopečky", na kterých se připravuješ do hor?
Drtivou většinu dávek odtrénuji na Brdech. Mou srdeční záležitostí je oblast Novohradských hor. Tajuplná, zapomenutá oblast kopců, hlubokých lesů a křišťálové vody jihočeského pohraničí. Je to mimořádně nádherný, drsný a čistý kraj. Pro příští rok připravujeme první ročník běžeckých závodů v této oblasti a doufáme, že panenský kraj naláká a natrvalo zasáhne i ostatní účastníky. Hlavní závod bude téměř osmdesát kilometrů dlouhý. Ale budou tam i krátké tratě, turistické pochody a vlastivědné vycházky pro každého.
Nebylo by jednodušší sedět na gauči a sledovat televizní seriál?
Při dlouhém běhu někdy zapomenu na čas, zapomenu na cestu po které běžím, uzavřu svou mysl pro všechny rušivé vlivy. Běh mi dává pocit dokonalého uspokojení a harmonie. Poznání a víru v sebe sama. Běh mi dal také několik dobrých přátel. A to si velmi považuji. Když pravidelně běháš, jen tak něco tě neskolí. Běh ti dá vytrvalost a cílevědomost. Běh na dlouhé tratě dá každému schopnost vyrovnat se s únavou, bolestí, horkem, zimou. Běh dá člověku možnost stát se lepším a vyrovnanějším.
Česko má svého historicky prvního mistra světa v klasickém Ironmanu. Stal se jím paratriatlonista Jan Tománek, který ovládl Ironman World Championship Kona na Havaji. Sedmatřicetiletý český reprezentant opanoval nejtěžší triatlonový závod
Českému triatlonu vládnou ženy. V tradiční anketě Král triatlonu, která oceňuje nejlepší sportovce sezony, zvítězila olympionička Petra Kuříková, druhé místo obsadila Tereza Zimovjanová a třetí Aneta Grabmüller.
FOOTBIKE GUIDE Dvacet kilometrů po cyklostezkách a vedlejších silnicích, většinou mírně s kopce nebo po rovině. Podzimní přírodou. To je sen každého koloběžkáře. Svezli jsme se podél Knovízského potoka ze Slaného do