Tady nedávají dobrou noc ani lišky

Kraj na západním okraji Čech, jehož centrem jsou kdysi výstavné Ovesné Kladruby, je pro nezasvěcené nezajímavý.

Živořící a zaniklé

Pár živořících vesnic může s velkou nadějí na úspěch soupeřit v zanedbanosti se středočeskými obcemi. Místo hospod, krámů a cukráren v nich fungují stánky nebo konzumy. Autobus sem zajíždí jen párkrát a to ještě jen v pracovní dny, železnice je daleko. Práce tu skoro žádná není.

Většina menších vesnic v šedesátých a sedmdesátých letech minulého století vymřela. Potom byla postupně vymazána z katastrálních a později i turistických map.

Proč to všechno? Objasňuje to jediná věta: Jsme v Sudetech. Nejprve odtud vyhnali Němci pár Čechů, kteří tu žili. Poté se tudy převalila druhá světová válka a po ní Češi vyhnali starousedlíky Němce. Noví dosídlenci z nehostinných míst postupně utekli a staří vymřeli.

Vysočany vymřely

Chcete zažít na vlastní kůži všechen ten zmar? Podívejte se s námi do Výškovic a Vysočan. Sedněte na horské kolo, nebo pojďte pěšky. Délka trasy je okolo dvaceti kilometrů, přesně to zjistíte na cyklocomputeru až podle toho, jak budete bloudit. Turistické značku tudy nevedou.

Lokálkou se necháme přivézt do Ovesných Kladrub, rychle jimi projedeme a vyšplháme se rozbitou okreskou do kopce mezi pastvinami na rozcestí Na Skalce. Jedeme po lepším povrchu doprava a až nebude kam jet dál, jsme ve Vysočanech.

Původně vzkvétající obec poznáme podle honosného hospodářského sídla, několika rybníčků, množství chalup a sítě pečlivě udržovaných komunikací. Vše ovšem v ruinách, zarůstající křovím a stromovím. Nebydlí tu jediný člověk.

Statek odsouzený k zániku

Topograficko-statistický slovník z roku 1870 uvádí u dnes zpustlých Vysočan (Wischezahn) 18 domů a 106 německých obyvatel. O osm let později vyšla Tepelská vlastivěda, která registruje 16 domů, 101 obyvatel, katastr 261,8 ha, 7 koní, 122 krav, 217 ovcí, 17 sviní a 9 včelstev.

Autor tohoto článku si myslí, že Vysočany nelze zachránit. Turistická průvodkyně z Mariánských Lázní Libuše Vernazzová tvrdí, že jeho stav statku byl před privatizací dostatečný k případné rekonstrukci, ale poté, co se soukromý majitel o objekt mnoho let nestaral, je samovolná demolice jen otázkou času.

Renomovaný server Lidová architektura se o vysočanském statku zmiňuje velmi optimisticky: "Doporučené využití: k bydlení, pro služby cestovního ruchu a k drobnému podnikání. Vlastník: fyzická osoba. Charakteristika stavu a využití: Objekt má poškozené klenby a střešní plášť. Je nutná celková obnova. Usedlost je bez využití. Odhad nákladů na obnovu: 12 mil. Kč."

Bohaté Výškovice

Popojedeme po pastvinách o pár kilometrů dál a ocitneme se ve Výškovicích. Kdysi výstavná obec, která měla na svém katastru několik lomů na vápenec, stavební kámen a ozdobný diorit, šest rybníčků a vlastní školu, je dnes zarostlá bolševníkem. Naději představuje už jen Weiglův statek, který se snaží zachránit tachovská partnerská dvojice dělící svůj čas na práci v zaměstnání a práci na údržbě statku. Statek byl ve vsi nejdůležitější, a proto nesl číslo popisné dvě hned po faře.

Starobylá obec Výškovice byla založena Výškovci, kteří sídlili na nedaleké Lazurové hoře. První zmínky o ní pocházejí z roku 1273 a podle názvu i jeho německé mutace Wischkowitz lze usuzovat, že se jednalo o slovanské osídlení. Po třicetileté válce tu ovšem sídlili již jen Němci. Obec zanikla oficiálně v roce 1974, ale fakticky se vylidnila již v průběhu šedesátých let minulého století.

Tepelská vlastivěda z roku 1878 o Výškovicích uvádí: "28 domů, 166 obyvatel, jednotřídní škola, 1 kaple, 3 významnější vápencové lomy, které dodávají výborné stavební vápno, které se pálí v několika pecích. 18 analfabetů ve vsi, 3 koně, 170 kusů hovězího dobytka, 4 kozy, 294 ovcí, 30 sviní, 20 včelstev při rozloze katastru 445 hektarů."

Ukradený Goethe

Přesto jsou ve Výškovicích památky, které je stojí za návštěvu aspoň v jejich zpustlé podobě. Weiglův statek pomalu dostává novou tvář. Tvoří ho kamenné a hrázděné obytné i hospodářské budovy. Před ním je nový rybníček.

Vztyčený mohutný kámen na bývalé křižovatce uprostřed obce nese název po německém básníkovi, vědci a politikovi J. W. Goethe, který obcí jednou projel v kočáře. Památník pochází z roku 1931 a upomínal kovovou bustou na událost 21. srpna 1821. Busta i deska s vysvětlujícím nápisem byly ukradeny po roce 1970.

Za Goethovým pomníkem stojí barokní kaple Dobré rady Panny Marie z roku 1775. Dnes má propadlou střechu, narušené zdivo a vykradené vybavení.

Nad kaplí se sklání dvousetletá Výškovická lípa. Je to největší strom v dalekém okolí. Je na ní ovšem vidět, že prožila nejednu bouři a že se o ní už dlouho nikdo nestará.

Hrad na Lazurové hoře

Z Výškovic sjedeme prudce dolů po silničce podél Výškovického potoka do údolí Kosího potoka. Nad námi se tyčí Lazurový vrch se zříceninou hradu Výškov. Jako první majitelé se roku 1251 uvádějí bratři Vyško a Vyšemír z Výškova. Z hradu dnes můžeme spatřit jen základy, protože byl opuštěný už po husitských válkách.

Od Lazurového vrchu se vydáme hlubokým zalesněným údolím nazpátek do Mariánských Lázní.