Rodinné lezení v Hochšvábu

Pro pohodové rodinné lezení máme následující kriteria: Musí to tam být hezké, ne zase až tak moc horské (pokud možno žádný ledovec), musí tam být dostatek lehčích cest, ne moc lidí. Naposledy jsme vybrali Hochschwab v Rakousku.

Pohodové lezení

Nabízíme popis dvou delších cest a několik možností hned u chalupy pro nejisté počasí. Rodinným lezením rozumíme obtížnost od těžší trojky po pětku, kde Jitka má z lezení radost, netrpí a hravě unese batůžek se svými pohorkami a svetrem.

Ráno je zamračeno, vršek Hochswabu je zapíchnut v mraku. Předpověď je ale optimistická. Přemítáme co s tím. Něco ne moc daleko, s možností útěku během cesty a pod hranicí mraků.

Opravdu dlouhá hrana

Nakonec si necháváme od chataře poradit a nelitujeme. Lehká a dloooouhá hrana. Schartenspitze Südgrat 4- a Kleiner Winkelkogel dir. Westgrat 4-. Nejtěžší místa 4-, většina cesty je okolo třetího stupně obtížnosti. Celkem asi 550 lezeckých metrů, dle nákresů 24 délek (některé se dají spojit), čas výstupu 4 hodiny (když se sviští), nebo libovolně déle, podle aktuálního stupně mrcasení.

Na tento stupeň obtížnosti překvapivě kvalitní skála a nedostatek suti. Na štandech zpravidla 1-2 nýty, tu a tam v délce skoba či nýt. S sebou lano nebo dvě (místní znalci to lezou s 60 m lanem a úspěšně počet délek redukují na zhruba 17), 6 expresek, pár smyček a je-li čtyřka naší horní hranicí, potom možná neškodí i nějaký ten vklíněnec či friend. Samozřejmě helma, žďárák, nějaký ten žvanec a hlt, lékárnička, mobil a kompas (moc šikovná věc při sestupu).

Přístup: Od salaše Fölzalm vzhůru pod stěnu Schartenspitze, a po nevýrazné pěšince doprava pod jižní hranu, ještě zprava obejdeme asi třicetimetrové předskalí. Asi 30 minut. Nebo z osady Thörl, 1,5 hod. k salaši Fölzalm, nebo od chaty Voisthalerhütte 1 hod. k Fölzalm (cesta č. 860).

Schartenspitze Südgrat 4-

Hřeben je ve spodní části jen taková hrana oddělená od západní stěny malého Winkelkogelu mělkým komínem. Teprve v horní části se hřbet stane vzdušným a exponovaným. Nastupujeme zprava okolo předskalí a dvě délky doleva traverzujeme do žlabu (jedno místo 3+). Jím pár délek vzhůru a doleva na travnatou polici na vlastním ostří.

Mírně vlevo podél spáry a dvě délky pod nádhernou plotnu Ottlplatte (klíčové místo 4-). Přímo plotnou, hranou, vpravo traverzem úbočím do sedélka a nakonec hranou na vrchol. Celkem asi 300 metrů, 13 lanových délek, dle průvodce 3 hodiny.

Na vršku stojí originálnímu kříž svařený z jakýchsi průmyslových dílů. Jednu délku slaníme do štrbiny mezi Schartenspitze a malým Winkelkogelem (dá se i slézt 2). Zde se v případě únavy, pomalého postupu nebo změny počasí slaňuje doleva strží anebo se hned nastoupí do další cesty na Kleiner Winkelkogel.

Případné slanění se štrbiny je 3x50 m (1. délka se spíše schází, 2. slaňuje z mohutného kovového oka a 3. z pěti skob pospojovaných smyčkami).

Kleiner Winkelkogel dir. Westgrat 4-

Nastupujeme přímo ze štrbiny a podél hřebenu (půl délky nad štrbinou kříž). Víceméně furt rovně, hladký výšvih nad šupinou obcházíme zprava. Celkem asi 200 m, 10 délek, dle průvodce 3 hodiny.

Sestup: K Fölzalm nebo do Thörl. Od posledního štandu vyjdeme po trávě na vršek a sejdeme do sedélka mezi Malým a Velkým Winkelkogelem. Zde vlevo roklí slézáme a když už to nejde slézat, tak slaňujeme 20+30 metrů na suť a přímo dolů k salaši. Slaňáky by měly být orograficky po pravé straně (tj. koukáme li ve směru, kterým teče voda).

K Voisthalerhütte vyrazíme po travnaté zvlněné pláni směrem severovýchod k východu (padne-li mlha, kompas jako když najdeme) a po 40 minutách dojdeme na značenou stezku č. 862 (Shönleitenhaus – Voisthalerhütte) a po ní další hodinu doleva na chalupu. Lze také zvolit orientačně jednodušší variantu sestupem přímo dolů po vyšlapané pěšine v suti a kosodřevině k chatám na Fölzalm (jídlo, pití, ubytování) a výstupem po značené cestě k Voisthalerhütte.

Další den předpověď slibuje dopoledne plech, odpoledne studenou frontu. Podle chataře má fronta přijít mezi čtrnáctou a patnáctou hodinou. Není důvod mu nevěřit, a tak volíme lehčí cestu, vstáváme se slepicemi a cestu překonáváme poklusem, a tak jsme před polednem nazpátek v chalupě.

Klasický směr velkou stěnou

Hochschwab Südwand, Baumgartenweg 3. Nejtěžší místa 3, pořád 2-3. Na všech štandech jsou nové masivní nýty, mezi tím pár skob, nýtů a můžeme založit i vklíněnce či smyčky. 300 m lezení, asi 12 délek (včetně sněhu pod stěnou a dolezu). Čas dle průvodce 2,5 hodiny. S sebou 5 expresek, pár smyček, případně vklíněnce a aspoň jedno zimní kladivo na lanové družstvo na strmý sníh pod stěnou, druholezec může být shora jištěn prvolezcem a překonat sníh bez kladiva, protože sněhový svah bývá maximálně čtyřicetimetrový. Maček dle mých zkušeností netřeba, ale v mrazivém jitru mohou ušetřit práci s vysekáváním stupů (Sněhové pole bývá pod stěnou určitě do konce července, někdy i v srpnu. Letos v polovině září už bylo roztálé.)

Přístup: Od Voisthalerhütte po značené cestě na sedlo Trawiesattel. Od nejvyššího bodu stezky vpravo přes sníh na suť, kousek vzhůru směrem ke stěně a doleva kamzičí stezkou do položenějšího terénu a po suti pod stěnu. Od Voisthalerhütte asi 1:30 hod.

Výstup: Cesta nastupuje vpravo od spádnice velkého oblého černého převisu ve tvaru širokého roztaženého trojúhelníku v polovině stěny. Stoupáme komínem nalevo od obrovského koutu. Ve druhé délce vylezeme na levou hranu komína a pokračujeme doleva plotnami kousek pod převis. Lehký traverz délku doleva a zleva okolo převisu. Lehkým terénem přímo vzhůru koutem na vrchol a po louce na vrchol s křížem.

Sestup: Po turistické cestě k chalupě Schiestlhaus a doprava k Voisthalerhütte. Celkem asi 2 hodiny. Opět se kompas v batohu více než hodí. Hochschwab bývá často zahalený v mracích a i za pěkného počasí se do nich může zahalit během pár minut.

Krátká hrana pro lenochy

West. Edelspitz – Waiblkante 4-. Hrana přímo nad chalupou Voisthalerhütte, komplet vynýtovaná, nástup 10 minut, 130 metrů, 5 délek lezení, 1,5 hod., sestup 1x slanění a poté pěšky po suti, 25 min. k chalupě. S sebou 7 expresek.

Stěna pro nejisté počasí

Karlmauer – Dagmarpfeiler 4+, Nordostkamin 4+, Dommenigweg 2+. Cesty vedou ve stěně přímo nad chalupou Voisthalerhütte. Nástup 10 minut, sestup buď slaněním podél cesty, nebo obcházením zleva (30 min. k chalupě). Vynýtované, ale nějaká ta smyce nebo vklíněnec se unese.

Chalupa a její přísný vládce

Ideálním východiskem na zdejší horolezecké túry je chalupa Voisthalerhütte. Jak se k ní dostaneme? Vyrazíme automobilem, dojedeme do městečka Mariazell (které snadno najdeme na mapě Rakouska), kde si prohlédneme historické centrum a kostel (významné poutní místo), jedeme směrem na Graz, přejedeme sedlo Seebergsattel, a jak sjíždíme dolů z kopce, tak vyjedeme z lesa mezi pastviny, odbočíme u kapličky ostře doprava a podél potoka dojedeme k závoře (asi 1 km od odbočky), kde necháme odpočívat své znavené přibližovadlo.

Nabalíme si batoh a vyrazíme nejdříve pohodlně po rovině, a pak nepohodlně do kopce a za slabé dvě hodinky jsme u chalupy.

Chalupa má tři nevýhody: První je nedostatek vody, a tedy zamykání umývárny přes den a nesplachovací záchody (s nějakou ekologickou směsí pilin, která brání zápachu a urychluje tlení), o nějaké sprše ani nemluvě. Prozradím malé tajemství – půjdeme-li podél černých vodovodních hadic, asi 300 metrů od chalupy najdeme studánku – v pozdním létě ale vysychá.

Druhou nevýhodou je to, že se v společenské místnosti jídelny smí kouřit, a upřímně řečeno, puch laciných cigaret není to, co by mne táhlo do kopců.

Třetí nevýhoda je sporná, je to chatař Hans Winkler. Takový alpský klon Mira Jílka z Téryho chaty ve Vysokých Tatrách. Na něj je pohled dvojí, jeho vlastnosti mohou být chápány jako ctnosti i jako nectnosti. Chlapík něco přes padesát, Štajerák jak poleno, horský a lyžařský vůdce, místní znalec z nejpovolanějších, na chalupě je pěkných pár let a dá-li Gott zdraví, vydrží zde se svojí paní manželkou hospodařit dalších patnáct let.

Zaprvé tento svérázný horal nemá rád Čechy, Moravany a vůbec návštěvníky z Ostbloku. Trošku se mu ani nedivím. Taková banda turistů přitáhne své nabalené krosny s vlajícími karimatkami, nepozdraví, nasvačí se u stolků před chalupou ze svých zásob, hrne si natočit vodu rovnou do kuchyně, a pak postaví bez jakékoli konzultace stan sto metrů od chalupy a okolo něj pilně kálí, případně se s nenápadným výrazem "proniczanicmedvědzlesa" plíží se zubními kartáčky do umývárny. Nutno ovšem zmínit, že dlíme-li na chalupě pár dnů a chováme-li se řádně, chatařův chlad roztaje a začne se chovat poměrně mile.

Chalupa je pověstná svým akurátním pořádkem. Mokrá bunda patří do sušárny. Boty patří do botníku. Do společenské místnosti a hlavně do patra se neleze v pohorkách, ale v papučích (které jsou zde erární k dispozici). Nahoře v patře se nejí, nepije a nekouří. Postel není návštěvníkem vybrána, ale je přidělena. Používáme vlastní spacák nebo vložku do spacáku (dvojprostěradlo).

Vstává se ráno, nic nerozběsní hospodáře tak, jako lenoch, který vyspává po půl osmé. Chceme-li přes den nechat něco v chalupě, nenecháváme to povalovat, ale požádáme o vykázání koutku k uskladnění. Vařit se v chalupě nesmí, nesmí se vařit ani u chalupy, na dohled od chalupy, na doslech, ani na dostřel.

V porovnání s tatranskými útulnami je velmi příjemná informovanost chataře o předpovědi počasí. Je nám to ovšem co platné pouze v případě, rozumíme-li po štajerácky, nebo tážeme-li se v přítomnosti paní chatařové, která divé a syrové hrdelní zvuky překládá do hóchdojč, stejně tak lze od chataře vyzvědět prvotřídní informace o cestách, jištění, klasifikaci, lámavosti jednotlivých pasáží, aktuálním stavu zasněžení, vystavení cest větru a slunci a tak dále.

Chalupa není z nejlevnějších ani z nejdražších. Za matrazenlager se platí něco přes šest euro s Alpenvereinem, bez něj dvojnásobek. Jídlo prý je malých porcí a chudé. Jak lze pochopit, vzdalovali jsme se s vařičem čtyři sta metrů od chalupy, takže jsme místní zdroje – kromě obstojného piva ovšem – neochutnali. (Poznámka Horydoly: Jídla je v porcích stejně jako jinde na horských chatách. Hladový horolezec si tedy k večeři dá polévku i hlavní jídlo.)

Jiné možnosti ubytování

Nocleh typu "někdevlesesvalímese" bych moc nezkoušel, dolina je poměrně přehledná a navštěvovaná, snad eventuelně malý počet lidí, žádný stan a jen na jednu noc, po soumraku uléhat, před rozbřeskem vstávat.

Hodinu a něco nad Voisthalerhütte stojí moderní chalupa Schiestlhaus, která patří rakouskému Touristenklubu. Schiestelhaus je vhodný pro lezení v jižní stěně Hochswabu, je na sestupovce pouhých dvacet minut pod vrcholem.

Na druhou stranu než Schiestlhaus také těsně pod vrškem je bivakovací krabice Fletscherbivak, která ovšem neslouží k plánovanému noclehu, je to útočiště pro případ průšvihu a nocovat tam plánovaně zavání trošku bezohledností.

Fölzalm; zde jsou dvě boudy, salaše Grasserhütte a Herzehütte, které mají obě prodej občerstveního. Obě jsou soukromé a obě nabízejí pár míst k přespání na půdě za zhruba šest euráků. Podle dvojice, kterou jsme potkali na stezce, je Oma v jedné ze salaší velmi milá a pohodová babka. Tyto salaše jsou vhodné pro lezení na Schartenspitze a Winkelkogel.

Všechny jmenované horské chaty mají otevřeno od poloviny května do konce října. Voistalerhütte a Schiestlhaus otevírají přes zimu winterraum. Chaty bývají neustále obsazené, a proto je téměř nutnost si předem rezervovat ubytování dokonce i mimo letní prázdniny. Nejlepší lezení v pohoří Hochschwab je od července do září. Před tím bývá na nástupech ještě dost sněhu a poté už zase může napadnout nový.

Doporučené vybavení

Dvojité lano 50 m, 8x expreska, lezečky a lezecké pohorky (nástupovky), 3x karabina se zámkem, jistítko, základní sortiment smyček, friendy a vklíněnce, přilba, hrudní a sedací úvaz, prusik na slanění, lékárnička, čelová svítilna, mobil, hodinky, batoh, nůž, nepromokavá bunda, lezecké kalhoty, bunda softshell, funkční triko, ponožky, batoh 30 l, bivakovací vak, sportovní brýle, opalovací krém, GPS. Magnézium může pomoci, ale není nutné. Milovníci přírody ocení dalekohled, dobré fotky udělá zrcadlovka. Hodí se trekové hole. Nezapomeňte peníze na autobus, doklady a pojištění.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě

 INSPIRACE: Dlouhé skalní cesty v Alpách

Bergell: Cassin Badile 6+, Plotny Enrichetta 6, Molteni Badile 5, Fiorelli Dente della Vecchia 5, Nordkante Badile 4+, Marimonti Sertori 4, Východní stěna Porcellizzo 3

Berner Oberland: Septumania 6a+ Eldorado

Dachstein: Schmetterling Dachstein 6, Windlegergrat Torstein 5 A0, Steinerweg Dachstein 5-, Pichl Dachstein 4, Westgrat Dirndl 3+, Drasch Mitterspitz 3+, Chatový pilíř Schöberl 3, Normální cesta na Dachstein 2, výstupy okolo Adámkovy chaty 3-6

Dolomity: Normální cesta Rosengarten 2+ Ampferer Campanile Basso 5 Westgrat Campanile Alto 5 Jihozápadní stěna Averau 5 Videsot Cima Margherita 5- Malý Micheluzzi Piz Ciavazes 4+ Delagokante na Delagovu věž 4+ Winkler na Winklerovu věž 4 Jižní stěna Cima Ovest di Lavaredo 3+

Gesäuse: Ödsteinkante Ödstein 4+, Schmitt and Co. Ödsteinkarturm 4-, Jahn-Zimmer Hochtor 3+, Hlavní hřeben Gesäuse 3+, Rossschweif Hochtor 3, Pichl Planspitze 3, Westgrat Buchstein 3, Dachlgrat Hochtor 2+, Peternpfad Peterscharte 2

Gosaukamm: Quo Vadis Grosswandeck 5-, Severozápadní hrana Vordere Kopfwand 4, Jižní strž Bischofsmütze 3

Grossglockner: Stüdlgrat Grossglockner 4-

Hohe Tauern: Jižní pilíř Hochalmspitze 5

Hochschwab: Fledermausgrat Griesmauer 4, Südgrat Schartenspitze 4-, Baumgartnerweg Hochschwab 3, Westgrat Pfaffenstein 3 

Höllental: Richterova cesta Stadelwand 5-

Kalkalpen: Vegetarierkante Kampermauer 5-

Karwendel: MaMa Kante Kreuzwand 5+, Herzogova hrana Lalidererspitze 5-, Südwestgrat Viererspitze 4+, Luftige Kante Kreuzwand 4

Mont Blanc: Le solleil avec la lune Grépon 6a+/6b, Švýcarská cesta Kapucín 7, Salluard Pointe Adophe Rey 5+, Normální cesta Dent du Géant 5, Východní hřeben Pyramide du Tacul 4+

Ötztalské Alpy: Wazegrat Watzespitze 4

Paklenica: Velebitaški Aniča Kuk 7-

Sengsengebirge: Wer putzt der findet 6+ Traunstein, Platteneuphorie Hoher Nock 5+, Juniperus Plombergstein 5-

Tennengebirge: Fun in the Sun Fieberhorn 6+/4+A0, Krabbelstube Hiefler 5, Jižní rampa Hochthron 4+

Totes Gebirge: Hochkarweg Spitzmauer 4, Jihovýchodní hřeben Grimming 2- 

Verwall: Severovýchodní hřeben Patteriol 4+

Wallis: Normální cesta Zinalrothorn 3-, Hörnligrat Matterhorn 3

Watzmann: Berchtesgadenská cesta Watzmann 3-4

Wetterstein: 4er-Weg Östlicher Schosskopf 5+, Nordkante Höllentorkopf 5-

Wilder Kaiser: Severní hrana Predigtstuhl 4, Severní hřeben Fleischbank 3

Zillertal: Stille Wasser 5, Nordkante Lärmstange 4+

VYSOKÉ TATRY: Vyberte si z desítek pěkných horolezecký cest!