Divoký rozsochatec Wilde Leck, krásná trojka ve Stubai

Hranice výkonnosti se (nejen) v horolezectví stále posunuje. Tam, kde před několika generacemi stoupali odvážní hrdinové, tam se dneska dostane lecjakej hejhula kancelářskej, kdejakej netalentovanej línej netrénovanej milovník piva, kdejaká husička si švihne osmitisícovku (jen tak mimochodem mezi jízdou na slonu a selfíčkováním s vopicema) kde před půlstoletím lapali po dechu nejlepší z nejlepších (a o kyslíku a napjatém laně vůdce taktně pomlčí).

Walter Pause: Im extremen Fels

V sedmdesátých letech minulého století vyšly dvě knihy Waltera Pauseho, které zaujímají čestné místo v knihovničce každého správného alpinistického bibliofila. Výběry z alpinistických výstupů, kultovní Im extremen Fels (Pause/Winkler) a o trochu méně kultovní Im schweren Fels (Pause/Pause). Výstupy z první knihy jsou převážně stále vyhrazeny pouze velmi zdatným horolezcům (byť i já, prostý to softmover dokážu na prstech jedné ruky spočítat svůj počinek do Extreme collect, kterou zřejmě kompletně neposbírám), na druhou knihu s typickým alpistickým smyslem pro humor navazuje moderní Klettern im leichten Fels autorů Axela Jentzsche-Rabla a Andrease Jentzsche z roku 2014, a na tom, jak se výběr dříve těžkého a nyní lehkého se značně překrývá, lze sledovat devalvaci úrovně vážnosti horského podnikání.

PRŮVODCE: sběratelská stránka Im schweren Fels a nový průvodce Im leichten Fels. Starý průvodce Im schweren Fels snad sežene v nějakém německy mluvícím antikvariát, snažte se.

Nicméně jedním dechem je nutno dodat: Máme všeliké ty lezečky, nylonová lana, hliníkové karabiny, vklíněnce, funkční oblečení, lehoučké hřejivé spacáky, matlací telefony, čelovky co svítí týden v kuse, předpovědi počasí online, na výstup vyrážíme nikoli od nádraží, ale z parkoviště, a tak naše alpské podnikání je jaksi neplnohodnotné a stojí na hliněných nohou.

Vždy, když se naparujeme, jak jsme zdolali stoletý výstup, ve své době považovaný za velmi vážný, jen tak mimochodem na víkendovém výpadu, tak je potřeba si uvědomit, že stojíme na ramenou obrů a sami jsme jen nemotorná batolata, co sotva dosáhnou na kliku.

Takže tedy Wilde Leck (3361 m), zastiňující svého nižšího bratříčka Zahme Leck (při pohledu z údolí od chaty je to ovšem opačně) ve Stubaiských Alpách. Průvodce túru hodnotí černou barvou (velmi vážná, ovšem v kontextu výběru lehkého lezení), 1360 výškových metrů (nahoru a dolů), 8 ½ hodiny, nástup 3 h, lezení 2 ½ hodiny, sestup 3 h, lezení 480 metrů, obtížnost jedno místo 4, více míst 3, převážně 2. Online průvodce na Bergsteigen.com je laskavější, čas slevuje na 3½ +2 ¾ +3 ½ = 9 a ¾ hod.

Základna na chatě Ambergerhütte

Ve čtvrtek odpoledne parkujeme auto na skoro plném parkovišti v Gries im Sulztal (neplacené velké parkoviště na konci silnice (1569 m), zdarma WC, spaní v autě zakázáno a kontrolováno) a v úmorném vedru šlapeme pěšky po vozové cestě na chatu Ambergerhütte (2135 m). Cestou mudrujeme, jestli jsme si kola nakonec neměli vzít. Do kopce je to jedno, stejně bychom jeli na Kašpárka a místy dokonce vedli, ale potom cestou dolů nás to bude mrzet. Otylé rudé břichouše nabalené jak pumpy bez námahy se vezoucí na elektrokolech polohlasem častujeme jedovatými sarkasmy.

Na chatě jsme přivítáni velmi příjemnou lámanou češtinou jedné dívky z personálu a je nám vysvětleno, že češtinu jen tak mimochodem pochytila, neboť polovina návštěvníků chaty v zimní sezoně jsou čeští skialpinisté. Chata je pro skialpinismus místo skutečně snové.

Po večeři a pivu časně uléháme do matrcenlágru, který je koronáčově rozdělen dřevoštěpkovými přepážkami na jednomístné šuplíkové nory. Ráno vstáváme před pátou, a chvíli po páté (= za úsvitu) loudavě vyrážíme, nejdříve pohodlně po rovině placatým dnem údolí, potom nepohodlně a namáhavě do kopce.

Podle mapy jsou dvě rovnocenné možnosti, jak se dostat k ledovci Sulztalferner (asi 2800 m), překvapivě intuitivně volíme tu příjemnější cestu, a to nikoli podél potoka, ale vpravo po hřebínku a následně po hřbítcích morén, pak chvilka po placatém a trhlin prostém ledovci, leč když už táhneme ty mačky, tak je nazouváme, ale šlo by to i bez nich, dokonce i na lano se trošku zbytečně, zřejmě ze cvičných důvodů vážeme, míjíme vpravo rameno východního hřebene našeho cíle a odbočujeme doprava vzhůru bočním údolím a po ledovci Wilde Leck Ferner.

Vpravo vidíme sníženinu hřebene, a tak vzhůru po suťovém kuželu vlevo od spádnice sedla, a pak šikmo doprava po systému lávek do nejnižšího bodu hřebene.

Čas nástupu z průvodce rámcově odpovídá, více než tři hodiny namáhavého očistce do kopce. Konečně sundáváme batohy a zátěž se přemisťuje ze zad na sedáky.

Překrásný žulový hřeben

Následuje krásné lehké lezení v západoalpské ledovcové náladě (jak píše průvodce), pohodlně jistitelné smyčkami za hroty, skápa je pevná a chytovatá, délek je nakonec asi třináct. Průvodce kreslí ve schématu jen 9 délek, ale kdo by se s tím lanem tahal jak burlak na Volze šedesátimetrovými délkami, zvláště máme-li lana jen padesátimetrová. Na dvou exponovaných štandech je nýt, jinak komplet po vlastním.

Klíčové místo je koutek se sokolíkem, trochu připomíná Jeskynní cestu na Dolní Lysou skálu v Jizerkách.

Okolo poledního jsme na vršku. To jsou panoramata! Flákáme se a svačíme. Za chvíli nás dohání dvojice místních chlapíků, před kterými jsme na hřebeni plynule udržovali dvoudélkový náskok. Vedeme řeči, oni vyráželi v půl páté od auta (borci), ale s omluvným úsměvem přiznávají, že použili elektrokola (no, aspoň se přiznali, a použití jako dopravního prostředku je i z mého puristického pohledu legitimní).

Sestup po Jižním hřebenu

Držíme se internetových instrukcí z bergsteigen.com, že dřívější sestup jižní stěnou je po skalním řícení nepoužitelný, a sestupujeme po jižním hřebeni, cestou je kromě standardního exponovaného 1-2 hřebenového lezení po balvanech jedno divné šikmé 25m slanění a jedno 35m slanění ostřím hřebene. Vždy slaňovací borháky, sestup sporadicky značen barevnými tečkami, u dlouhého slanění nás dochází kamarádi z vršku, a s díky přijímají naši nabídku slanit po našich lanech a mizí někde před námi.

Hřeben se rozšiřuje a rozdvojuje, popis velí chvíli sestupovat západním směrem. Chceme svačit, ale pytlík s müsli tyčinkami nám padá mezi obrovité balvany, a tak sušíme hubu a hlad zaháníme každý jednou tabletou hroznového cukru. Pak vytraverzujeme doleva na jižní sedlo. Kousek dolů serpentinami východním svahem, a tam nás čekají kamarádi z vršku, a nabízejí na oplátku zase jejich lano ku slanění, šedesát metrů na suť vedle sněhu.

Následuje kousek sestupu po strmém sněhu, měkkém a bezpečném, a sestup po jednom malém a pak druhém velkém ledovci. Tentokrát volíme cestu podél potoka, cesta je strmá suťovitá, na sestup opruz na kolena v ujíždějící šotolině, do kopce by to bylo strašné trápení.

Na chatu přicházíme někdy o půl páté. Rychlý sestup není silnou stránkou našeho rodinného družstva, ale rezerva je a můžeme si dovolit loudání. Čeká nás večeře o čtyřech chodech, pár piv, klížení očiček a pelech.

Booking.com

Odpočinkový doplněk: Sulzkogel

Další den (v sobotu) pak měníme plány, večer má přijít bouřka a neděle má být kompletně deštivá, a tak sestupujeme k autu, přejíždíme do Kühtai (asi 40 minut) a jdeme příjemnou procházkou nalehko na pěkný snadný turistický vyhlídkový kopec Sulzkogel (3016 m). Mimochodem, nezbývá než doporučit jako první snadnou turistickou třítisícovku pro začátečníky a šikovnější mladší školáky, a večer odjíždíme v dešti domů.

Doporučené vybavení

Minimálně 1x60 m lano (slanění na hřebeni), lépe 2x40 m až 2x50 m, šité smyčky na hroty, pár vklíněnců nebo friendů, hrst expresek a karabin, samozřejmě helmička, sedákoprsák, svačina, buzola, výškoměr, obinadlo, leukoplast, růžová pilulka proti výškové nemoci, oblíbený plyšák a tak dále.

Je-li čtyřka vrcholem našich možností, potom se hodí pohodlné lezečky. Mačky a cepín se hodí, ale jde to asi i bez nich (o dvě kila lehčí batoh určitě nebude špatnej), určitě se vyplatí mačky a cepín vynést na chatu a případné použití v kontextu aktuálních podmínek konzultovat tam, případně s přihlédnutím k předpovědi počasí a k nočním teplotám.

Prvovýstup: Ludwig Purtscheller, Qu. Gritsch, Fritz Drasch, 1887

Obtížnost: jedna spára 4 UIAA, jinak hřeben 2 a 3 UIAA

Náš čas: 3:30 h nástup, 3:30 h lezení, 0:30 h h svačina, 4:00 h sestup.

Walter Pause popisuje nástup na sníženinu hřebene zprava, ale zleva je to praktičtější. Za Pauseho to bývalo asi více zaledněné, dnes to vypadá jako otravná strmá suť.

INFO: Ostgrat Wilde Leck na Bergsteigen.com a chata Ambergerhütte

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě

 INSPIRACE: Dlouhé skalní cesty v Alpách

Bergell: Cassin Badile 6+, Plotny Enrichetta 6, Molteni Badile 5, Fiorelli Dente della Vecchia 5, Nordkante Badile 4+, Marimonti Sertori 4, Východní stěna Porcellizzo 3

Berner Oberland: Septumania 6a+ Eldorado

Dachstein: Schmetterling Dachstein 6, Windlegergrat Torstein 5 A0, Steinerweg Dachstein 5-, Pichl Dachstein 4, Westgrat Dirndl 3+, Drasch Mitterspitz 3+, Chatový pilíř Schöberl 3, Normální cesta na Dachstein 2, výstupy okolo Adámkovy chaty 3-6

Gesäuse: Ödsteinkante Ödstein 4+, Schmitt and Co. Ödsteinkarturm 4-, Pelikan - Riebe Kalbling 4-, Jahn-Zimmer Hochtor 3+, Hlavní hřeben Gesäuse 3+, Rossschweif Hochtor 3, Pichl Planspitze 3, Westgrat Buchstein 3, Dachlgrat Hochtor 2+, Peternpfad Peterscharte 2

Gosaukamm: Quo Vadis Grosswandeck 5-, Severozápadní hrana Vordere Kopfwand 4, Jižní strž Bischofsmütze 3

Grossglockner: Stüdlgrat Grossglockner 4-

Hohe Tauern: Jižní pilíř Hochalmspitze 5

Hochschwab: Fledermausgrat Griesmauer 4, Südgrat Schartenspitze 4-, Baumgartnerweg Hochschwab 3, Westgrat Pfaffenstein 3 

Höllental: Richterova cesta Stadelwand 5-

Kalkalpen: Vegetarierkante Kampermauer 5-

Karwendel: MaMa Kante Kreuzwand 5+, Herzogova hrana Lalidererspitze 5-, Südwestgrat Viererspitze 4+, Luftige Kante Kreuzwand 4

Mont Blanc: Le solleil avec la lune Grépon 6a+/6b, Švýcarská cesta Kapucín 7, Salluard Pointe Adophe Rey 5+, Normální cesta Dent du Géant 5, Východní hřeben Pyramide du Tacul 4+

Ötztalské Alpy: Wazegrat Watzespitze 4

Paklenica: Velebitaški Aniča Kuk 7-

Sengsengebirge: Wer putzt der findet 6+ Traunstein, Platteneuphorie Hoher Nock 5+, Juniperus Plombergstein 5-

Stubaiské Alpy: Ostgrat Wilde Leck 4

Tennengebirge: Fun in the Sun Fieberhorn 6+/4+A0, Krabbelstube Hiefler 5, Jižní rampa Hochthron 4+

Totes Gebirge: Hochkarweg Spitzmauer 4, Jihovýchodní hřeben Grimming 2- 

Verwall: Severovýchodní hřeben Patteriol 4+

Wallis: Normální cesta Zinalrothorn 3-, Hörnligrat Matterhorn 3, Liongrat Matterhorn 3

Watzmann: Berchtesgadenská cesta Watzmann 3-4

Wetterstein: Wetterstoanerweg Kaiserkopf 6, 4er-Weg Östlicher Schosskopf 5+, Nordkante Höllentorkopf 5-, Südgrat Sonnenspitze 5-

Wilder Kaiser: Severní hrana Predigtstuhl 4, Severní hřeben Fleischbank 3

Zillertal: Stille Wasser 5, Nordkante Lärmstange 4+

VYSOKÉ TATRY: Vyberte si z desítek pěkných horolezecký cest!