Povzbuzení nastávajícím rodičům

Časy se samozřejmě mění, a tak se kromě vlastních projektů můžete těšit i z úspěchů vašich dětí. Ale pozor! Při lezení je pár omezení, která jsou nekompromisní a pokud je překročíte, zaděláte svým potomkům na průšvihy.

Jak to bylo u nás?

Občas to šlo, jindy byl pláč na krajíčku, vyloženě nebezpečných chvilek jsme naštěstí zažili jen pár a nakonec zbylo pár fotografií a hromada zážitků. Jestli oba kluci polezou dál, nebo budou dělat něco jiného, do toho jim nechci mluvit. Určitě ale poznali, co je to boj i souznění s přírodou, sebezapření i absolutní odpovědnost, nebetyčná krása i obrovská únava.

Pikovická jehla

Takhle nějak to před mnoha lety začínalo. Do skal chodíme se zavinovačkou, plnými prsy mateřského mléka a karimatkou. Žena ještě do lezení moc není, protože hormony působí ve prospěch prcka, ale na kratší výstupy je to už po pár měsících od narození. Jen to musíme stihnout, než dostane hlad a zase se probudí. Po zatemování do jednoduchého nosítka a utažení všech bezpečnostních popruhů se dá dokonce i opatrně slaňovat.

Tatranská Magistrála

Hážeme nosítka na záda, zavrtáváme do nich už dva kluky a jdeme na túru. S připnutým nočníkem, helmami na hlavách, plenami v batozích a plandajícím lanem vypadáme trochu komicky. V Tatrách přecházíme Magistrálu, zledovatělý Gerlach nás odmítá, a tak si aspoň odskočíme na Rysy.

Při návratu podél Žabích ples si synkové stěžují, že je tlačí nové boty. Nějak se nám to nezdá a po chvíli se ukazuje, že jim mrznou špičky a to bolí stejně jako otlačené palce. Až na Popradské pleso musejí běžet po svých, aby se zahřáli.

VYSOKOHORSKÁ TURISTIKA:
Tatranská Magistrála

Krkonoše

Konečně je tu zima! Nosítka vystýláme dětskými spacáky a jezdíme po Krkonoších na skialpech, co to dá. Kotel, Labský důl, Sněžka, Bílé Labe, Kozí hřbety a spousta svahů mezi stromečky jsou naším eldorádem. Naštěstí téměř nepadáme, a tak nám nepříjemné situace připravuje jen počasí.

Vyjíždíme lanovkou na Lysou horu, která kvůli sílícímu větru chvilku po nás zastavuje. Míříme ve vířícím sněhu k sedlu pod Kotlem. Po dvou kilometrech začínáme sjíždět už ve vánici na rozcestí Růženčina zahrádka. Schováme se uprostřed zásobních tyčí nastavěných jako indiánský stan. Teprve tam nám dochází, že jsme v pasti. Odtud vedou cesty jen po pláních do otevřených sedel. Doufali jsme, že tu bude lépe než na Lysé, a ona zatím přišla vichřice.

Balíme kluky do spacáků, oblékáme jim i naše oblečení, zahřejeme je čajem z termosky a vyrážíme do boje s přírodou. Byla to dramatická hodinka, než jsme se dostali k lesu nad Krakonošovou snídaní. Vítr utrhl z jedné hlavy přilbu a odnesl ji do Labského dolu. Tlačím ženu, aby stromečkem vyšla proti větru stoupání, které se normálně bruslí, potom ji vítr stejně odfoukne sto metrů nazpět. Nakonec ji táhnu na lyžařské hůlce jako malého caparta na vleku. Při tom všem stále natáčíme nosítka tak, aby dětem neomrzly nosy, které jim koukají ven.

SKIALPINISMUS: Se dvěma dětmi na Kotel v Krkonoších

Petřín

Klasická situace horolezecké rodinky: matka velí na odpolední procházku, otec do kočárku nenápadně přihazuje lano a sedáky. Zrcadlové bludiště máme po chvilce za sebou a můžeme vyrazit do petřínského Yosemitu, pražské pískovcové minioblasti. Malý spokojeně chrupe v kočárku a starší zatím bojuje ve stěnách. Občas ho musím přizvednout nebo povytáhnout, protože některá místa, kterých si dospělý ani nevšimne, jsou pro něj kvůli jeho malé výšce zatím hluchá. Kamarádi vyhrožují, že na nás pošlou sociálku kvůli týrání mladistvých.

Brnčalka

V Praze se mydlí policajti s antiglobalisty a školáci mají nečekané podzimní volno. Na Brnčalce zatím zuří babí léto. Lezeme v pohádkové kulise zasněžených severních stěn, žlutočervených dolin a černých skal. Dáváme trojkový hřeben na Jestřábí věž. Slaňovat musíme tou samou cestou, protože na lavici Normálky už leží led a je neschůdná. Z vrcholu spouštím kluky jednoho po druhém do sedélka, ale nějak se nemohou trefit a houpají se nad severními srázy. Můj desetiminutový řev, aby uhnuli doprava, slyší lezci až na druhé straně doliny na Žeruchovkách. Po dalším slanění zjišťujeme, že je budeme muset zase učit vpravo – vlevo, přes prázdniny to zapomněli.

Mladí Matěj si potom užije dvojkovou hřebenovku na Kozí štít v nosítku a starší Ondra ji vyleze statečně sám.

Mařenka

Náš horolezecký oddíl vždycky končí horoškolu před odjezdem do Vysokých Tater na Mařence, osmdesátimetrové skále horského charakteru sklánějící se nad Vltavou. Letos beru s sebou šestiletého špunta. Jdeme na čtyřkový Komín, místní klasiku. Budu se jistit sám, za mnou poleze děcko a za námi nezávislá dvojka nováčků.

První délka je opravdovou přípravou na horské lezení - lámavý nástup, nad ním kopřivové pole, vodou ohlazený kout, malý vodopád a nakonec nepříjemný traverz. "Já jsem vodopád oblezl, ale strejda musel skrz něj," šťastně hlásí potomek. Druhá délka nás odměňuje postaveným koutem, jehož hladké stěny jsou proťaty systémem spár. Pod nimi se sice dělá traverz, ale synek ho překonává kyvadlem. Když nemůže dosáhnout na chyt, prostě se pustí a vypendluje tři metry do lehčího terénu. Ve spárách statečně zakliňuje špičky, lokty, zadek i ruce. Největší potíž je se slaněním, protože lehký človíček musí dvojici jednoduchých lan prošťouchávat skrze osmu celých padesát metrů. 

Dachstein

První lanovkou vyjíždíme na Schladmingský ledovec, nasazujeme skialpy, zavěšujeme za sebe lanem kluky a frčíme k nástupu na Dachstein. Závěrečný kopec je tak prudký, že musím ženě s tažením jednoho cvalíka trochu pomoct. Lyže do batohů, lana do rukou a hurá do dvojkového žlabu. Před polednem se cesta zahušťuje, předbíhají nás vůdci s klienty, zdatnější turisté se už vracejí s vrcholovým skalpem a do toho se pletou horolezci, kteří prožili bivak v jižní stěně. V lanech je zmatek, lidé se odstrkují na štandech a tak musím rameny dělat místo pro naši čtyřčlennou výpravu.

U kříže na temeni si moc neodpočineme, protože od Taur se blíží bouřka. Urychleně tedy sestupujeme po ocelových lanech na druhou stranu ke Gosauskému ledovci. Nečas nás však dostihne po pár minutách a my tak nejprve promokáme na kůži, poté nás bijí kroupy a nakonec pochopitelně promrzáme. Ještě že se blesky zaměřily na jižní stěnu pod námi a ne na naši ferratu. Slézáme na ledovec a v tu chvíli přestává pršet. Vyléváme vodu z přezkáčů, ždímáme flísky, stavíme se na lyže a vážeme se na lano. V častých kotrmelcích sjíždíme k projeté stopě, odvazujeme se a půlhodinovým sjezdem dorážíme na Adámkovu chatu. Kluci spí jako zabití, už když je svlékáme.

Gosaukamm

"Tam děti nesmí, tam je to pro ně nebezpečné," lomí rukama chatařka Steinerová na Hofpürglhütte a bere si na pomoc horského vůdce, který jde právě okolo. "Pod Bischofsmütze je ještě sníh a padá tam kamení," potvrzuje. Počkáme tedy ještě den, mezi tím vylezeme túru na Vordere Kopfwand, ale Biskupská čapka neodolatelně vábí.

Ráno je rozhodnuto: "Jdeme na to." Tři hodiny úmorného stoupání v suti, ve sněhu a dokonce i několik délek lehkého lezení je za námi a my stojíme na nástupu. Přesněji řečeno visíme u kruhu nad příhorní trhlinou. Teď už čekají jen pěkné věci, nechutná turistika je za námi. Rokle s trojkovými výšvihy nás vynáší do uzoučké štrbiny mezi oběma vrcholy Čapky, dvojkový žlábek ze skvostného pevného vápence na rameno Velké čapky a jedničkový hřeben k vrcholovému kříži. Šest délek máme pod sebou, ale stejně jako na Dachsteinu nás tlačí blížící se bouřka. Sníme čokoládu, vypijeme šumák a mizíme dolů. Slaňujeme i předskalí a teprve po jedenácti délkách se ocitáme na bezpečné cestě. Déšť nás dostihne už se sbalenými batohy a oblečené ve větrovkách.

BISCHOFSMÜTZE: Jižní strží na Mitru

Hrubá Skála

Pískařská klasika na Hrubici, to jsou mohutné věže za letního vedra. Tady se i ve dvojkových cestách musí něco umět, natožpak ve čtyřce na Větrník. Šikmá police, nožičky na tření, pak překrok do rozpěrného komína, zaklíněný kámen …a konec nadějí. Táta a ani máma se neodvažují přepadnout do podvrcholové stěnky. Všichni slaňujeme z mohutného hrotu a necháváme na něm dvě pěkné smyčky.

Zkrácená verze textu vyšla v časopise Montana

 Jak na hory s dětmi?

HOROLEZECTVÍ Povzbuzení nastávajícím rodičům

HORSKÁ TURISTIKA Samé krásné zážitky

NOC NA HORÁCH Pod stan? S miminem?

VÝBAVA PRO DĚTI Na hory s mrňaty

VÝBAVA PRO DĚTI Jak obléct děti na horské túry

BEZPEČNOST Děti mají právo na bezpečí

DIVOKÁ VODA Adrenalin pro děti i rodiče