Královská lyžařská túra

Kolik že nás pojede? Cože? Třiadvacet? No těpic!

Den první

Čas pochodu 3,5 hodiny.

Ospalé probuzení : "Hele, Žilina!" a nekompromisní: "Poprad, ven!" nás nutí vyrazit z vlaku na autobusovou zastávku směr Čertovica. Autobusák zkouší, jak máme skladná zavazadla, a otevírá jeden již plný zavazadlový prostor. To nás rozděluje na dvě skupiny.

Prší, sníh téměř žádný, podle Lukáše je pizděc. Na Čertovici se scházíme v bufetu. Co bude dál? Venku prý už není pizděc, ale razjebajstvo. "Ježíšmarjá, tohle nejsou ploutve, ale lyže!", "Měl sis koupit lodní šroub", "Jsem zvědav, jak si v tomhle bude Filip hledat noru" - takové a podobné řeči plynou v suchu a zimě při půllitrech piva.

"V tomhle nikam nepůjdeme," rozhodují zástupci skupiny rozumných. "Proč? Půjdeme hned," třesou se zástupci skupiny nadržených. Neutrální se diskuse nezúčastňují. Z hřebenů přichází skupina tří zbědovaných Čechů, kteří děkují bohu, že už jsou konečně dole. V některých členech skupiny rozumných se probudilo nadšení a začali se připravovat k odchodu. Výprava se zmenšuje o Lukáše a Jitku, kteří se prý zajeli na Slovensko vykoupat v termálních pramenech a najíst se halušek.

Dusáme přibývajícím sněhem, kroužíme kosodřevinou, kryjeme se před větrem. Zůstávám na zadních pozicích a s lyžemi na batohu přemýšlím o romantice vysokohorského lyžování. "Konečně poznávám krásu slova pizděc," ozývá se Bob.

Ve větru slyším zpívat ptáky, v mlze vidím záblesky světel, toužím po Štefánikově chatě. Konečně se z mlhy vyloupla.

Stmívá se. "Nepůjdem naproti těm čtyřem, co nedorazili? " strachuje se Vítek. "Voni dojdou," vrací ho Kuba do reality a hltá kotlíkový guláš. "Jestli se to nezlepší, tak to zejtra zabalím," uvažuje Ondra. Jakou pošleme Komárovi SMS zprávu do Prahy? "AZURO, PRASAN, PRIJED".

Den druhý

Čas pochodu opět 3,5 hodiny.

Počasí se nezlepšilo, jen déšť se změnil v sníh, je silný vítr, dohled někdy dokonce i k druhé tyči, a tak Ondra zabalil - ovšem na cestu dál. V tento den se skupina rozumných změnila na skupinu nadržených a naopak. Silné vedení rozhodlo o dalším postupu směrem na Chopok, přidružili se i neutrální, zatímco druhá skupina se rozhodla využít pohostinnosti chaty až do zítřka.

Vzpomínám na Hanče s Vrbatou. Brýle mi střídavě namrzají a nesnesitelně se mlží. S vděčností se nechávám provádět mlhou Bobem, který je mým jediným orientačním bodem. Před Chopkem mraky klesnou, konečně se trochu můžeme rozhlédnout. Užívám si pohody - až do té chvíle, než mi spadnou brýle z očí, rozlomené na dvě půlky. Naštěstí mám s sebou svého osobního optika Filipa, který zhotovuje bytelnou konstrukci z ocelového drátu.

Vaříme na benzínových vařičích v chatě. "Žádná chata ještě neshnila - všechny shořely," utrousil mezi sevřenými rty chatař. Těším se na zítřejší AZURO, PRASAN.

Den třetí

Se vzrůstající obtížnosti cesty prodlužujeme čas pochodu na 5,5 hodiny.

Ráno mě po otevření dveří vrací vítr do chaty. Zatímco Ondřej s Bobem vesele skládají básně na venkovním záchodě: "To se venku pěkně s..., když ti vítr v zadek věje," mně se stále více přitěžuje. Psychika podlomená, na nohách krvavé puchýře, fyzická únava.

Asi pět minut poté, co padnou slova o hlouposti pokračovat v cestě, se kluci opět připravují k odchodu. Jakže? Chci se spojit s únikovou skupinou třech z neutrálních. Nechci zdržovat a koukat se do bílého prázdna. Tyče už nejsou vidět skoro vůbec, nic mi to nedává.

Snažím se získat pas a peníze. "Byl jsem zvědavej, jak to dopadne. Ale jak znám Kubu, tak jsem věděl, že ti je nedá," ohodnotil později situaci Bob. Nuceně vyrážím se zbytky výpravy směrem k chatě Ďurková.

"Drž se stopy!" ječí pořád Kuba. Jenže jak, když mám brýle namrzlé a bez nich také nic nevidím. Mým ochráncem a vodičem se stává Ondra. Drží mě nad vodou, když je mi hrozně, a trpělivě snáší mé tempo a sprosťárny, když neustále padám na kamenech, ledu a muldách.

Již třetí den nevím, kam jedu, proč tam jedu a jestli dojedu. Kuba střídá Ondru v opatrovnictví. Konečně dorážíme na chatu. Asi vypadáme zle, a tak nás hned hostí čajem. Později se mezi řečí dozvídáme, že za něj budeme platit a za nocleh ostatně také.

Večerka je v deset, vstává se v sedm, vařit se smí jen venku, i když podlaha je kamenná, batohy musí být uklizené, ještě že je tu tak příjemný chatár Jano, kterého se celé osazenstvo chaty bojí a my ho nenávidíme. Kluci se postupně vrací zvenku s nezapálenými vařiči, neboť je tam vítr a silně sněží.

Hodnotíme uplynulý den a já se chabě snažím omluvit, že jsem lépe jet nemohla. "Je pravda, že jsi ze začátku hodně padala - asi jak jsi byla nas..." uzavírá debatu Bob. Jdeme spát hladoví. Jako obvykle se těším na AZURO, PRASAN.

VIDEO Ďumbier na Štefánikovu chatu

Den čtvrtý

V ještě horších podmínkách nelogicky prodlužujeme pochod na 6,5 hodiny.

Počasí se vylepšilo. Mrazivě fouká, je mlha jakö mlíko, ale nesněží. Jano rozdává nesmyslné pracovní úkoly, a tak radši mizíme na nás neobvykle brzo. Pokračujeme směrem na sedlo pod Ďurkovou. Cesta probíhá naprosto stejně, jako předešlé dny, mým opatrovníkem se stává Radek.

Na Prašivé opouštíme hřebeny a sjíždíme velký kopec, kde všichni postupně padají. "Mně se asi rozbila lyže - mám zničený vázání! Jdu nazpátek!" šílí Bob do té doby, než ho Kuba upozorní, že skialpinistické vázání při pádu vyhazuje úplně stejně jako sjezdové.

Ondra má zase jiné potíže: "Spadnul jsem a okamžitě si řekl - teď mne musí k zemi ještě přirazit batoh. A taky přirazil!" Sestupujeme kosodřevinou k lesu. Tam mlha konečně řídne. Pěšina nás dovede na Hiadelské sedlo, kde rozbalujeme stany.

"Bobe, kde máš Hanku?" ptá se Kuba v padajícím soumraku. "Nevím, nechal jsem ji tam," odtuší Bob a mumlá něco o tom, že už to s ní nemohl vydržet, jak byla pomalá."

Na Silvestra musí být oheň - což jako vždy zařídí Kuba se svým litříkem benzínu. Spalujeme mnoho klád. "Teď přijede chatár Jano s dvoukolákem a bude si chtít odvést ty klády, co si tu připravil".

Nefouká, na nebi se objevují hvězdy, cítím se v naprosté pohodě. Uvědomuju si, že sice nevím, kam jsem minulé dny jela, ale už zase zcela určitě vím, proč jsem sem jela, a co mi to přineslo. Půlnoc si odpočítáme až po Slovácích, kteří jsou slyšet společně s rádiem odkudsi z paseky. Stisky rukou a polibky, pro které jsem tolik vytrpěla, souznění. "Jsem rád, že tu s náma jsi", říká mi Filip a já jsem šťastná, že tu jsou oni, že mi jsou blízcí, že mě vždy podrží.

Den pátý

Jdeme pět hodin.

Nové tisíciletí začíná. Konečně je AZURO, PRASAN a do toho zářivé slunce. "Ráno jsem vylezl ze stanu a za mnou se vyvalil smrad - já opravdu smrdím," konstatuje Bob. "Jak na Nový rok, tak po celý rok", ozývá se z vedlejšího stanu. Už to prý máme kousíček do vesnice.

Vedení trasy se ujímá Filip a chystá podvod tisíciletí. Sestupujeme z hor, ale směrem do kopce! Až na rozlehlé pláni se dovídám, že na ty Donovaly přece musíme dorazit. Je skvěle vidět, bezva sníh, konečně nádherné hory.

Na Donovalech trávíme příjemné chvilky při pivu v hostinci. "Připadám si v těch botech (myslí plasťáky) dost tvrdě," prohlásí při odchodu Ondra a hned sebou práskne o zem. Přemýšlíme, co asi dělá skupina přetransformovaných nadržených turistů. Sedí ve vlaku zcela náhodně ve vedlejším kupé vedle nás a vzrušeně líčí svoji cestu. V noci prý naměřili na teploměru -11 stupňů Celsia.

Bob při návratu zjišťuje skryté výhody skialpinistického vázání: "Jó, a to se dá přehodit hůlkou? A já to celou dobu dělal rukou. To je dobrý! A co to ještě umí?" Rodí se plány na příští rok. Ale musí být AZURO, PRASAN.

 Slovenské hřebenovky pěšky

Belianské Tatry - Skalné Vráta
Belianské Tatry - Ždiarska Vidla 
Bílé Karpaty
Bukovské vrchy
Chočské vrchy a Malá Fatra 
Malá Fatra na jaře
Malá Fatra nonstop
Malá Fatra Lúčanská
Nízké Tatry - východ (Kráľova hoľa)  
Roháče na jaře
Vysoké Tatry - přes sedla
Okolní hory
POLSKO: Bieszczady  

 Slovenské hřebenovky na lyžích

Zimní romantika na východě
Slovenské Rudohorie
Nizké Tatry - východ (Kráľova hoľa)
Nizké Tatry - centrální část (Ďumbier a Chopok)
Nizké Tatry - západ (Chopok)
Malá Fatra - hřeben na těžko
Malá Fatra - centrální část
Malá Fatra na jaře
Malá Fatra - Belské lúky
Velká Fatra - Rakytovský hřeben na těžko
Velká Fatra - Rakytovský hřeben s přespáním na chatách
Velká Fatra - Rakytovský hřeben na lehko
Velká Fatra - Klačianský hřeben
Velká Fatra - Krížňanský hřeben
Velká Fatra - Ľubochnianský hřeben
Vysoké Tatry
Roháče
Okolní hory
UKRAJINA: Zakarpatská Hoverla
POLSKO: Bieszczady - Rawka

Zobrazit místo Mountains - hory na větší mapě