První lyžařský přejezd Krkonoš 1893

Hřeben Krkonoš přešli jako první lyžaři Adalbert Ehinger junior, Anton Erben, Wilhelm Lischka, Heinrich Ther a Karl Sirowatka. Délka dvou denních tras se pohybovala okolo 20 km v horském terénu. Lyžaři tehdy neměli stoupací pásy. Používali jen jednu dlouhou hůl. 

Vyrazili na Velikonoční neděli 2. dubna 1893 od hotelu Zum Mohren v Obenelbe (U mouřenína ve Vrchlabí, dnes knihovna v Krkonošské ulici). Čtěte český překlad reportáže o jejich velkolepé akci:  

Panoval ještě klid odcházející noci, když jsme s větrem v zádech, jeden za druhým, s ruksaky, vyzbrojeni lyžemi a holemi, vyrazili, abychom s odbitím sedmé se nacházeli již na Kamenné cestě (Steinweg), odkud jsme začali stoupat. Panovalo průzračné jitro, které slibovalo nádherný den.

V prohlubeninách na kámen umrzlý sníh nám ještě nedovolil nasadit si lyže k jízdě, a tak jsme je museli nést přes Strážné (Pommerndorf) a Hříběcí boudy (Füllebauden) k boudám Lahrovým (Lahrbauden). Teprve zde jsme lyže obuli a kráčeli vesele vpřed, což nám umožňovala téměř metrová vrstva sněhu, která byla od slunečních paprsků změkčena, že tvořila znamenitě sjízdnou dráhu.

V zástupu jsme pokračovali na Zadní Rennerovky (Hinteren Rennerbauden), odkud se vystoupalo na 1500 metrů vysokou Studniční horu (Brunnberg), z níž jako šípy jsme letěli šikmo dolů k Obří boudě (Riesenbaude). Ach, jak nádherné to bylo! Na bílé ploše jsme si pak chvíli odpočinuli, každý vleže s ruksakem pod hlavou prožívaje slastnou chvíli, ochutnávajíce koňak, kmínku, sherry, maso i chléb, které jsme vezli s sebou.

A pak se opět jelo po planině dál s holou Sněžkou (Schneekoppe) vpředu. Sjíždíme k Obří boudě, sundáváme lyže a vyrážíme k pěšímu výstupu na Sněžku. V pravé poledne jsme dosáhli rakouské boudy na vrcholku, kde se nám od majitele pana Kirschlagera dostalo vydatného oběda. Nikdo by nevěřil, že se tu v zimě dostane vše v tak hojném výběru.

Po delším oddechu se našim zrakům naskytl nezapomenutelný obraz. Široko daleko vysoké kopce a hluboké doliny ledem a sněhem pokryté, na české straně snad nejhezčí zimní krajina, na opačné německé ve studeném jarním hávu zelené louky a pole, modravé vody - jen stromy postrádaly zelený šat. Po zapsání do pamětní knihy jsme sestupovali obvyklou cestou chvílemi po ledové krustě až k Obří boudě. Zde jsme vypili kávu a vyzbrojili se zase našimi věrnými "prkénky".

A jedeme dál po bílé pláni k boudě Prince Jindřicha (Prinz Heinrich Baude), klopýtajíce o neproniknutelnou kleč, tu a tam se ze sněhu již vynořující. U zmíněné boudy nastal malý oddech a pokračujeme k Poledním kamenům (Mittagsteine) a Malému Šišáku (Sturmhaube), z něhož se spouštíme ke Špindlerovce (Spindlerbaude), kam jsme dorazili o páté hodině. Tady muselo stačit malé občerstvení z ruksaku s lahví vína a už se jelo zase dál k Petrovce (Peterbaude), našemu cíli pro dnešek, kam jsme šťastně dojeli o půl šesté. Majitelem, našim známým, byla nabídnuta posilující večeře a jeho hospodu jsme shledali velice útulnou a milou.

V pondělí ráno v sedm hodin jsme po snídani vyšlehali pomlázkou dámskou část personálu podle starého velikonočního zvyku, v půl osmé jsme připevnili lyže a několikrát sjeli do údolí, neboť sníh byl ještě zmrzlý a nezpůsobilý k další cestě. Za půl hodiny jsme se rozloučili a jeli zase vpřed cestou plnou kamenů a kleče k patě Vysokého Kola (Hohes Rad). Nahoře nás po těžkém výstupu čekala odměna v podobě vzrušující okružní jízdy do německé země.

RUDOLF KAUSCHKA: Liberec - Sněžka - Liberec

Po krátkém odpočinku následovala cesta k boudě u Sněžných jam (Schneegrubenbaude), kde se naposledy občerstvujeme, abychom se poté vydali bez zastávky k poslednímu úseku naší cesty na Žalý. Řítíce se po sněhu sjížděli jsme do muldy labského pramene (Elbe), pak zase nahoru na Krkonoš, z jehož hřebenu se nám otevřel nádherný výhled na rakouskou stranu a na krkonošský hřeben. Spatřili jsme konečně Mísečné boudy (Schüsselbauden).

Jízda z temene Krkonoš byla sladkou odměnou za naše snažení! Sjíždíme jako s větrem o závod a zastavivše se pijeme poslední kapku z našich lahví a jíme zbývající zásoby z ruksaku. Čekají nás ještě dvě hodiny cesty. Jízda byla namáhavá, nakonec se jelo přes les a paseky, polední slunce už místy rozmáčelo sníh, jinak byl povrch zmrzlý a tvrdý.

Stále častěji jsme se obraceli jeden na druhého s žádostí o pití a jídlo. Daleko široko žádná hospoda nebo bouda, žádný pramen, jen hlas tetřívka. Místy jsme usedali na ležící kameny či pařezy, naplnili lahve čistým sněhem a pokoušeli se pomocí tělesného tepla získat trochu vody.

Smekání je občas tak silné, že padáme a těžce se zvedáme, každý krok je velice vyčerpávající. Bojujeme s únavou a vlastní pílí musíme ještě několikrát nahoru a dolů, než konečně spatříme věž Žalého. Z posledních sil zdoláváme vrchol.

Byla to velká cesta, kterou jsme podnikli, než zpoceni a promáčeni jsme ve tři hodiny odpoledne mohli otevřít dveře restaurace na Žalém (Heidelberg). Opláchli jsme se, odstrojili a posilnili jídlem a pitím. Po dvou hodinách odpočinku jsme šťastně sjeli do Ježčí uličky, kde nás nedostatek sněhu přinutil k sundání lyží. O půl sedmé jsme každý z nás byl v domovském hnízdě. Opravdu můžeme být pyšní na naši túru, první, která byla rakouskými lyžaři a v tak velkém rozměru podniknuta.

RETRO 1854: Plavba po Vltavě z Týna do Prahy

Zprávu napsal Heinrich Ther roku 1893 samozřejmě německy. Objevil ji Miloslav Bartoš 2001 v archivu na půdě augustiniánského kláštera ve Vrchlabí, kam se dostal za 2. světové války. Tiskem vyšla až roku 2003 v 1. čísle časopisu Alpinwelt, který vydává mnichovská sekce Alpeneverein. Text je uložen v Krkonošském muzeu. 

Krkonošské lyžování na přelomu 19. a 20. století  

1880 Městský radní Krause z Hirschberg (Jelenia Gora) kupuje tři páry lyží od jakéhosi norského kapitána a lyžuje s oběma syny na Peterbaude (Petrovky). 

1886 Učitel Kajetan Baier chodí na lyžích ve Schwarzental (Černý Důl).

1887 Ski-klub zakládá Josef Rössler-Ořovský v Praze.

1890 Kapitán ve výslužbě Vorwerg sjíždí z Goldhöhe (Zlaté návrší) na Schüsselbauden (Horní Mísečky).

1890 Vrchní lesník Alois Schoupa z Josefstal (Josefův Důl) kupuje lyže v norské Kristiánii. Nechává udělat kopie na místní pile a lyžuje s adjunktem Wenzel Lischka.

1891 Tesař Franz Baudisch z Jungbuch (Mladé Buky) jako první v Rakouské monarchii vyrábí lyže ve větším počtu. Ve svém katalogu doporučuje mazat skluznice lojem, vlhkou solí nebo herinky.

1891 Cart Faltis z Trautenau (Trutnov) a pošmistr Ettrich z Hermannseifen (Rudník) objednávají lyže v Kristiánii.

1892 Bruslařský klub Hohenelbe (Vrchlabí) získává první lyže z Klagenfurt. Podnikatel Karl Sirowatka kupuje lyže během své cesty do Švédska. Franz Rotter objednává lyže v Norsku, později je okopíruje a zahájí vlastní výrobu.

1893 Pět lyžařů z Hohenelbe (Vrchlabí) udělá dvoudenní lyžařskou túru na krkonošské hřebeny.

1893 Lesní správa hraběte Harracha rozdá lesníkům lyže. Vyrobili je z červeného buku truhláři Poulíček a Engel z Rochlitz (Rokytnice nad Jizerou) dle norského vzoru.

1893 Český krkonošský spolek je založen ve Starkenbach (Jilemnice) a zároveň se zde konají první lyžařské závody. 

1894 Sedm občanů Rochlitz (Rokytnice nad Jizerou) udělá túru k Elbfall (Labský vodopád) a Schneegrubenbaude (bouda Sněžné jámy). Při sjezdu z Lehne Passek použijí kapitán Vorwerg a jakýsi Nor studující v Breslau (Vratislav) dvě hole.

1895 Český lyžařský klub je založen v Praze a německý Krkonošský lyžařský spolek ve Starkenbach (Jilemnice).

1896 Krkonošský lyžařský spolek zakládá Guido Rotter v Obenelbe (Vrchlabí).

1896 Emerich Rath lyžuje v Braunau (Broumov).

1897 Lyžařský závod ve Starkenbach (Jilemnice) zaznamenává účast 8000 diváků.

1898 Svaz německých lyžařů je založen v Obenelbe (Vrchlabí).

1899 Guido Rotter věnuje všem krkonošských školám lyže.

1899 Učitel Johann Kühnel z Krausenbauden (Labská) učí v hodinách tělesné výchovy lyžování.

1902 Klub zimních sportů Spindelmühle (Špindlerův Mlýn) je založen.

1902 Svaz německých lyžařů zve do Obenelbe (Vrchlabí) špičkové norské lyžaře.

1903 Krkonošský lyžařský svaz je založen, první předseda je Guido Rotter. Zároveň vzniká lyžařský klub Windsbraut (Meluzína) ve Schreiberhau (Szklarska Poreba).

1903 Svaz lyžařů Království českého je založen v Jablonetz an der Iser (Jablonec nad Jizerou), prvním předsedou je Jan Buchar ze Starkenbach (Jilemnice).

1903 Lyžařský klub Rübezahl (Krakonoš) je založen v Pommerndorf - Rennerbauden (Hříběcí boudy ve Strážném).

1903 Svaz německých lyžařů pořádá běžecké a skokanské závody pro mládež v Obenelbe (Vrchlabí).

1904 Klub zimních sportů Aupatal (Velká Úpa) je založen. Předsedou je Kajetán Baier z Janských Lázní.

1905 Ve stejný den je v Mnichově založen Německý lyžařský svaz a Rakouský lyžařský svaz. Předsedou rakouského svazu se stává Guido Rotter z Vrchlabí.

1907 První krkonošský lyžařský kurz v Hohenelbe (Vrchlabí) vede Rasmus Dahl z Norska.

1907 Na prvním mistrovství Německého lyžařského svazu ve Schreiberhau (Szklarska Poreba) vítězí Johann Hollmann ze Špindlerova Mlýna.

1909 První elektrický lyžařský a sáňkařský vlek Rakouské monarchie je v provozu ve Spindelmühle (Špindlerův Mlýn).

1913 Lyžařský závod na 50 km z Elbfallbaude (Labská bouda) končí ikonickou tragédií. Ve vánici umírá závodník Bohumil Hanč a divák Václav Vrbata.

1924 Mezinárodní lyžařská federace je založena v Chamonix.

1926 Quido Rotter mladší zakládá tradici Májového závodu z Brunnberg (Studniční hora) do Riesengrund (Obří důl). Vítězí Gerhard Zinnecker z Petrovy boudy a na výkony jedenácti účastníků se přišli podívat dva diváci.

Zobrazit místo Mountains - hory - skály - rocks na větší mapě