Český generál Vojcechovský utíkal s kozáky přes Bajkal před bolševiky

Československá obec legionářská pod názvem Legie 100 uskutečnila poutě, při kterých připomíná dlouhou a dramatickou cestu dobrovolníků, kteří bojovali za vznik samostatného státu. Památka se připomíná přímo v místech, kde před sto lety bojovali a umírali naši vojáci.

V souvislosti s historickými událostmi se opět připomínají dávné a mnohdy neuvěřitelné příběhy, které se odehrály na pozadí válečných hrůz tehdejší doby. Na veřejnost se znovu dostávají strastiplné osudy českých legionářů, z nichž mnozí nechali své životy na bojišti. 

Sergej Vojcechovský

Sergej Vojcechovský (1883-1951) velel Velkému sibiřskému ledovému pochodu v únoru 1920. Věřil, že Rusko zachrání před bolševiky? Tušil, jaká pohroma v podobě kavkazského bandity Stalina (vlastním jménem Josipa Džugašviliho) přijde co nevidět? Že bude vládnout 30 let a že i on sám se stane jeho obětí? Že se mu Sibiř po letech stane, už jako československému generálovi, osudnou?

Když noční pochod dorazil do cíle, Vojcechovský si mohl oddechnout, že zachránil na druhém břehu vojáky bílé armády před rudými bolševiky. Původně jí velel Wrangel (byl odvolán), pak Děnikin (prohrál u Omsku), poté Kolčak (československé legie ho vydaly bolševikům a byl popraven), po něm převzal velení Kappel (zemřel na zápal plic), následoval Vojcechovský (předal velení na Krymu) a nakonec znovu Wrangel. Ještě je dopravil do města Čita pod japonskou ochranu a dále na Krym, kde organizoval evakuaci bělogvardějců do Istanbulu. Nakonec odjel za československými legionáři do jejich vlasti. Jako polsko-ruský voják vstoupil do československé armády.

V československé armádě to dotáhl až na nejvyšší hodnost armádního generála. Získal československé občanství. Za německé okupace odmítl nabízenou spolupráci s nacisty, a proto ho gestapo mělo pod neustálým dohledem. Přesto velel ilegální vojenské organizaci Obrana národa. V květnu 1945 nacistickou tajnou policii Gestapo vystřídala její rodná ruská sestřička Směrš. Rusové se s Vojcechovským nepárali jako Němci a okamžitě ho unesli do Moskvy. Dále byl internován do sibiřského gulagu Ozerlag v Tajšetském okrese. Ironií osudu to bylo v Irkutské oblasti poblíž Bajkalu. V roce 1951 v zemřel ve věku 67 let. Jako příčina smrti byla ve vězeňském spise uvedena tuberkulóza a sešlost věkem. To byla formulace, kterou měla v záznamech každá druhá mrtvola. Sovětští soudruzi se nepárali s diagnózou. Zda došlo k vraždě, sebevraždě nebo mučení, je už nezajímalo vůbec.

Roku 1996 byl Vojcechovský ruskými úřady rehabilitován. Roku 1997 mu byl posmrtně udělen český řád Bílého lva.

Novodobý přechod po ledu

Irkutští kozáci, kteří pořádají vzpomínkový pochod přes Bajkal, dokážou pořádně vystrašit. Možná přijde vichřice, protože počasí se tady každou chvíli mění. Pochod je vyčerpávající. Jsou tu ledové překážky, průrvy. A záchrana? Jen když člověk bude vypouštět duši.

V brzkých ranních hodinách, ještě za tmy a za hustého sněžení se silným větrem v zádech slyší skupina 40 vytrénovaných odvážlivců další pokyny: "Jděte jen ve skupinách. Musíte od sebe zachovávat rozestupy, aby se příliš mnoho lidí neshromaždovalo na jednom místě a neprolomil se pod vámi led. Pravidelně se přepočítávejte. Bez nesmeků a maček na led nikdo nesmí."

Dobře, že se již rozednilo. Tehdejší vojenský přechod v roce 1920 přes jezero v noci a za špatných podmínek musel být deprimující. Nyní je krásná viditelnost. Hladký led ozdobený obřími puklinami má sílu někde dva, někde až čtyři metry. Obavy jsou prý zbytečné. Ale pozor na průrvy. Proto je třeba pečlivě sledovat, kam člověk šlape. Také proto jdou jako první na průzkum kozáci. A náhle je slyšet burácení. "Měli jsme štěstí," říkají kozáci. Odkudsi zdáli byla slyšet hudba Bajkalu, na kterou se čeká třeba i týden. Bajkal nám zazpíval!

 Bajkal: Expedice Bajkal: Nejvíc peněz spolkla publicita a Fotovýstava Bajkal v Praze a Fotovýstava Bajkal v Pardubicích a Cyklisté, bruslaři a koloběžkáři na zamrzlém Bajkalu

Booking.com

Během náročného pochodu má každý hodně času utřídit ve své hlavě myšlenky, radosti i starosti. Místní kozáci chodí přes Bajkal každý rok začátkem března pravidelně v nastrojených uniformách. Jejich předkové byli právě před 100 lety v jednotkách prchajících přes jezero. A jejich kozácký esaul (major) Bobrov se rozpovídá: "Víte i mezi námi byly spory, jestli vás Čechy máme pozvat nebo ne. Naši předkové se do té situace dostali jen proto, že vaši legionáři zabrali železnici."

Kontroverze nám den před akcí jasně připomněli místní aktivisté, kteří přišli na tiskovou konferenci v Irkutsku pořádanou kozáky v předvečer pochodu a to s transparentem: "Vypadni odtud, český okupant! " A s vyobrazením Švejka s pivem.

"Váš pochod je expanzí Česka na naše území," říká nesmělý mládežnický aktivista. Jeho starší kolega zase vypráví, jak před 6 lety potkal na nádraží Čechy, kteří pátrali po starých legionářských pomnících a psali o tom články: "Takový hnojník, ta občanská válka je hrozná. Je to špinavá záležitost, kde si každý najde svoje argumenty, pokud chce. Ty aktivisty jsme mohli prostě vyhodit. Ale myslím, že takhle to bylo lepší. Diskuze je vždycky třeba."

Náročný sibiřský ledový pochod prověřil psychické i fyzické síly všech účastníků. Několikrát přišla na řadu účastníků krize, zvláště v odpoledních hodinách. Prý si prošli opravdovým peklem. Saně tažené koněm byly vděčnou záchranou pro ty, kteří už nemohli dál. Ale všichni to nakonec zvládli a v cíli byli vítáni potleskem jako hrdinové.

Skupina našich odvážných čtyřiceti Čechů zdolala za mrazivého dne 55 kilometrů za 15 hodin. Vojcechovského vojákům, ve špatných botách a s veškerým vybavením a zbraněmi na zádech to trvalo o dvě hodiny méně. Výjimečná doba přináší výjimečné činy a je dobré je čas od času zopakovat.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě  

  Levičácké totality nacismus a komunismus

1917 Hoši od Zborova: Legionáři proti Rudým

1918 Ukradli českoslovenští legionáři ruský zlatý poklad?

1920 Vocechovský utíkal před bolševiky přes Bajkal

1938 Žijí mezi námi ještě Židé?

1938 Jak Švýcarsko nepomohlo Židům k útěku

1940 Milion zavražděných Židů, Poláků, Cikánů, Sovětů

1940 Trockij, židobolševik byl zavražděn svými soudruhy

1941 Vzpomínky sochaře Antonína Nykla na Mauthausen

1944 Vyvraždění terezínského rodinného tábora

1944 Malý eficientní koncentrák Mauthausen

1945 Krvavá dozorkyně, dříve bavorská selka

1945 Schindlerův seznam

1945 Američané nabídli zajetí. Rusové kulku do týla

1945 Sověti postříleli vlastní lidi

1945 Kdo byl generál Vlasov? Hrdina nebo zbabělec?

1946 Německá nacistka ze západočeského zapadákova

1948 Železná opona

1949 Památník Vojna u Příbrami

1950 Americký brouk mandelinka bramborová 

1951 Vlak svobody z Aše do Selbu

1951 Památník na bitvu u Sokolova

1952 Ježíšek není a dárky nosí Děda Mráz

1952 Bedřich Reicin roztáčel kola komunistických dějin

1952 Krutý příběh důstojníka Šebesty

1953 Doktor Máj z Jáchymovského lágru

1955 Za komunisty nemůže slabá paměť, ale nedostatek inteligence

1956 Ivan Stěpanovič Koněv utopil v krvi Budapešť

1957 Ptení u Prostějova: Je strach žít!

1959 Česká socha vítá v Mauthausenu

1961 Berlínská zeď

1961 Prožil jsem socialismus v Karlových Varech

1963 Jeden malý zapadlý komunistický koncentrák

1968 Ruské tanky v Karlových Varech 1968

1968 Sovětské tanky v Praze

1968 Likvidace inteligence v roce 1968

1969 Jan Zajíc se upálil pro svobodu

1970 Smuteční oheň za Jana Palacha a Jana Zajíce

1972 Malý příběh jedné pozvánky

1977 Krabice od bot Thermal

1980 Komunistka, milenka, demokratka Jana Nagyová (Nečasová)

1988 Polský kanál: Neúspěšná cesta za svobodou

1989 Bourali jsme vesele zeď z betonu a ocele

1990 Je to prosté: Svoboda!

1992 Díky za Rudé Krávo!

2008 Do plynu nebo zastřelit na místě?

2008 Konečně jsme poděkovali bratřím Mašínům a Milanu Paumerovi

2012 Svoboda slova na Karlovarsku?

2012 Václav Sloup je hajzl. Vždycky si to budu myslet

2018 Hloupý Honzo, vystrč hlavu z prdele!