Jezeří byl hraběcí zámek Lobkowiczů a Perla Krušných hor

Jezeří se pořád drží jako připomínka lepších časů. Fasádu má otřískanou, uvnitř je zrekonstruovaných jen pár místností, zahrada je slabým odvarem dřívejší krásy a rozlohy.

Přesto, anebo právě proto stojí za návštěvu.

Jezeří byl původně hraběcí zámek a posléze povýšil na knížecí zámek. "Důvodem bylo, že držení přešlo z jedné rodové větvě Lobkowitzů na druhou," objasňuje kastelánka Hana Krejčová.

Do zámku na svahu Krušných hor se vrátil život

Vloni zámek navštívilo patnáct tisíc turistů. V roce 1996, když se do ruin po dlouhé době vrátil život a zámek byl otevřený pro veřejnost, přišlo na prohlídku jen šest stovek návštěvníků.

"Zatím je zámek Jezeří stále špinavou Popelkou, ale věřím, že se jednou vyloupne jako z oříšků a stane se krasavicí," poeticky sní Hana Krejčová. Za jejím snem je ovšem nekonečná tvrdá práce. Každým rokem se na zámku opraví nějaká místnost, přibývá vystavených artefaktů a pořádá se víc kulturních akcí. (Autor tohoto textu může jenom smeknout klobouk, protože jako zeměměřič byl na zámku Jezeří několikrát v 80. letech minulého století a tehdy se na první pohled se zdálo, že v nepřístupné budově už není co zachraňovat a pobyt armády i zub času si vybraly svoji nevratnou daň.) 

Zímek Jezeří je i přes svůj ošuntělý vzhled perlou vrcholně barokní architektury. Přišel však o úchvatnou okrasnou zahradu, anglický park a oboru, které shlížely ve své velikosti přes 50 ha na kouzelné Dřínovské jezero v údolí. Jezero bylo vytěženo a zmizelo.

Naštěstí zámek stojí na tak zvaném ochranném pilíři v pevné skále, ale pod ním je stále dost uhlí v lomu Československé armády, a tak se každých pár let objeví nějaký podržtaška nebo pičičičmunda s návrhem toto uhlí vydolovat a zámek nechat spadnout.

Jak šel na Jezeří čas

1363 - na Jezeří staví hrad Eisenberg pánové z Ervěnic (na jejich panství dnes stojí elektrárna)

1407 - o hrad na saských hranicích se přetahuje několik šlechtických rodů

1513 - hrad kupují Hochhauserové a přestavují ho na renesanční zámek

1623 - hrad kupují Lobkowiczové jako konfiskát ze stavovského povstání a barokně ho přestavují

1646 - zámek vyhoří kvůli potulným císařským vojákům, kteří tou dobu obléhali hrad Most v držení Švédů

1696 - zámek je přestavěn v barokním stylu

1713 - zámek znovu hoří a znovu je barokně přestavěn

1802 - do provozu je dáno je zámecké divadlo

1938 - Lobkowiczové emigrují do Anglie v předtuše nadcházející 2. světové války

1939 - zámek zabírají jednotky SS a zřizují internační tábor pro spojenecké důstojníky (prominentní byl Charles de Gaulle)

1948 - Lobkowitzové přicházejí o Jezeří v souvislosti s nástupem komunismu

1949 - na zámku sídlí Pohraniční stráž a později Československá lidová armáda, je vyklizen veškerý historický nábytek

cca 1955 - vojáci opouští zámek a od té doby chátrá

cca 1987 - začínají záchranné práce, stabilizují se zdi a podloží

1991 - Jezeří se vrací Lobkowitzům 

1996 - Lobkowitzové zámek prodávají státu za jednu korunu a poprvé je do zámku vpuštěna veřejnost

Lobkowiczové byli známi hlubokým vztahem k hudbě a umění. Zámek Jezeří se díky jim stal významným bodem českého hudebního života.

Sto padesát let ušlechtilé muziky

Oldřích Felix již roku 1707 pořádal na Jezeří koncert u příležitosti svých narozenin.

Filip Hyacint hrál na loutnu a udržoval styky s německým loutnistou S. L. Weissem a italským houslistou a skladatelem A. Corellim.

Ferdinand Filip byl ctitelem hudby C. P. E. Bacha a podporovatelem Christopha Willibalda Glucka, který na jezeřském zámku prožil dětství, protože jeho otec byl místní nadlesní.

František Maxmilian byl violoncellistou, zpěvákem a skladatelem. Založil Lobkowiczkou kapelu pod vedením skladatele Antonína Vranického a později Casimira Antonia Cartellieriho. V jeho době se na Jezeří hudba provozovala velice intenzivně, zněly zde symfonie i opery. Na hudební produkce byli zvání umělci z celé německy mluvící Evropy.

Známý byl také vztah Františka Maxmiliána k osobnosti a dílu Ludwiga van Beethovena. Řada Beethovenových děl byla věnována tomutu roudnickému knížeti - dokonce i takové milníky hudební historie, jako Eroica, Osudová a Pastorální.

Ferdinand Josef zřídil v roce 1831 Lobkowiczkou hudební školu na Jezeří, jejímž cílem bylo vzdělávat v hudbě učitele a učitelské pomocníky celého lobkowiczkého panstí. Mezi jejími absolventy byl i Josef Spitz, který byl jako kantor v Nelahozevsi prvním učitelem hudby Antonína Dvořáka.

V šedesátých letech 19. století zanikla Lobkowiczká kapela a sbírka hudebních nástrojů mimořádné hodnoty byla převezena na zámek v Roudnici nad Labem.

Hudební události, které se asi nestaly

Každý zámek má své legendy a na Jezeří se vážou k hudbě. Jedna vypráví, že zde pod vedením C. A. Cartellieriho uvedla Lokowiczká kapela s hosty Haydnovo oratorium Stvoření. Určitě to nebyla premiéra, ale je možné, že i tak prostorově a početně náročné dílo, bylo třeba v redukované verzi v Krušných horách odehráno.  

Téměř zcela nepravděpodobná je tradovaná premiéra Beethovenovy symfonie Eroica. Dnes se hudební vědci domnívají, že Jezeří je jedním ze tří míst, kde Eroicu v premiéře mohl slyšet pruský princ Ludvík Ferdinand. V pomyslné historické soutěži to ovšem těžce prohrává s Vídní a Roudnicí. "Premiéra Beethovenovy Eroiky je však stále možná právě u nás, nikdo to zatím spolehlivě nevyvrátil ani nepotvrdil," nevzdává se kastelánka Hana Krejčová.

INFO: Zámek Jezeří

Doprava

Zámek Jezeří stojí nad Litvínovem v katastru města Horní Jiřetín. Autem lze přijet přes Černice na malé parkoviště pod zámkem.

Po stejné silnici vede cyklotrasa Litvínov - Horní Jiřetín - Jezeří - Jirkov - Most - Litvínov. Upozorňujeme ale, že se jedná o deprimující celodenní výlet na kole, který vede okolo hlubokých jam uhelných velkodolů.

Podstatně zajímavější výlet nabízí nejlépe na horském kole (ale lze i pěšky) modrá turistická značka z Horního Jiřetína do Hory Svaté Kateřiny. Kromě Jezeří můžeme vidět ještě zříceniny hradů Alberk a Starý Žeberk. Z Hory Svaté Kateřiny sjedeme na kole nebo autobusem nazpátek do Horního Jiřetína.

Zobrazit místo Turistika na větší mapě

 Hrady a zámky na Horydoly 

Andělská hora
Bardo (Polsko)
Bělá pod Bezdězem
Berštejn
Bezděz
Bormio (Itálie)
Budyšín/Bautzen (Německo)
Carcassonne (Francie)
Čachtice (Slovensko) a Čachtická paní (Slovensko) 
Děvín
Dobříš  
Ehrenberg Reutte (Rakousko)
Eilean Donan (Skotsko)
Falkenburk
Falkenstein (Rakousko)
Firmian - Sigmundskron (Itálie)
Hazmburk
Herštejn Starý
Hořovice
Chillon (Švýcarsko)
Chyše
Choustník
Jezeří
Kácov
Kadaň
Kamenice nad Lipou
Klenová
Kostelec nad Černými lesy
Kostomlaty
Kostelní Bříza
Klenová
Kostelec nad Černými lesy
Košťálov
Krakovec
Křivoklát
Kunětická hora
Kuřivody
Lednice
Leontýnský zámeček
Líšno
Lužany
Moritzburg (Německo)
Mydlovar / Kostomlaty
Neuschwanstein a Hohenschwangau (Německo)
Nottingham (Anglie)
Nový hrad Kunratice
Nymburk  
Pecka
Písek
Pražský hrad
Přimda
Rábí
Radomierzyce (Polsko)
Ralsko
Reutte (Rakousko) 
Skokloster (Švédsko)
Staatz (Rakousko)
Sychrov
Sion
Švihov 
Tetín
Tower (Anglie)
Trenčín (Slovensko)
Vadstena (Švédsko)
Valdek 1 a Valdek 2
Zásadka
Zbiroh 1 a Zbiroh 2
Zborov (Slovensko)
Žebrák 

Kláštery a kostely

Altenburg: barokní kosmos benediktinů (Rakousko)
Hrušková: Svatý Mikuláš pod Krudumem 
Chlum svaté Máří: Nanebevzetí Panny Marie
Klášter Hradiště
Levý Hradec: kostelík svatého Klimenta
Oberndorf: Stille Nacht (Rakousko)
Pivoň: klášter augustiniánů
Plasy: cisterciácký klášter
Praha: rotunda svatého Václava
Stará Boleslav: kostel svatého Václava
Řím: basilika svatého Petra (Vatikán)
Tachov: Světce
Waldsassen: Nacistická freska v kapli u Münchenreuth (Německo)